III.ÚS 128/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatelů I. G., J. V., J. P., Ing. V. G., V. V., a J. P., všichni zastoupeni Mgr. J. Č., advokátem, takto:

Návrhseodmítá.

Navrhovatelé podali dne 10. 3. 1999 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Předmětná stížnost směřovala proti postupu Katastrálního úřadu v Náchodě, který nezahájil správní řízení o provedení záznamu vlastnického práva do katastru, na základě návrhu navrhovatelů.

Z přiložených dokladů Ústavní soud zjistil, že dne 15. 12. 1998 podali navrhovatelé návrh na zahájení správního řízení o provedení záznamu vlastnického práva navrhovatelek I. G., J. V. a J. P. do katastru nemovitostí k malé vodní elektrárně situované na stavební parcele č. 543/3 v k.ú. H. a studny situované na stavební parcele č. 543/4 tamtéž. Dne 22. 12. 1998 Katastrální úřad vrátil navrhovatelům předložené listiny, jako listiny pro zápis bezpředmětné. Dne 8. 1. 1999 právní zástupce navrhovatelů dopisem znovu požádal Katastrální úřad o zahájení správního řízení a o to, aby navrhovatelky byly zapsány do katastru na LV vedle současně uvedeného vlastníka. Dopisem ze dne 12.1.1999 pak Katastrální úřad navrhovatelům sdělil, že podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se zákon o správním řízení vztahuje pouze na řízení o povolení vkladu vlastnického práva. Z toho vyplývá, že se na příslušné pasáže zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, týkajících se záznamu vlastnického práva, nevztahuje správní řád a že o něm nemá být vedeno správní řízení.

V uvedeném postupu spatřují navrhovatelé porušení svých základních práv, zejména práva na spravedlivý proces, daného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V této souvislosti se navrhovatelé dovolávali nálezu Ústavního soudu, sp.zn.

II. ÚS 173/95, není na místě, neboť v tomto případě se jednalo o zcela jinou situaci.

V dané otázce je podle názoru Ústavního soudu třeba vyjít z platné právní úpravy, podle níž se záznamem podle § 7 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, zapisují práva vzniklá ze zákona, rozhodnutí státního orgánu, příklepem licitátora, vydržením, přírůstkem a zpracováním. Záznam se provádí na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona katastrální orgán zjistí, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Podle ust. § 8 odst. 2 cit. zákona, v případě, že je listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji vyhotovil. Uvedený notářský zápis ze dne 14. 12. 1998, čj. NZ 196/98, N 208/98, pouze osvědčuje, že před příslušným notářem účastníci učinili určité prohlášení. Takovéto prohlášení však nemůže být listinou osvědčující právní vztahy k nemovitostem.

Vlastní záznam vlastnického nebo jiného práva do katastru nemovitostí je podle § 14 cit. zákona úkonem katastrálního úřadu, který nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. V daném případě jde ovšem o posouzení povahy samotné procedury, kterou katastrální úřad dospěje k závěru, zda předložené listiny splňují či nesplňují požadované skutečnosti. V tomto ohledu je třeba podle názoru Ústavního soudu přisvědčit stanovisku orgánů veřejné moci, že se nejedná o správní řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Je třeba zdůraznit, že samotný zákon č. 265/1992 Sb. výslovně tuto otázku v ustanoveních týkajících se záznamu, neřeší a to na rozdíl od ustanovení, která se týkají zápisu vlastnických a jiných věcných práv vkladem, kde v § 3 odst. 2 výslovně stanoví, že na řízení o povolení vkladu se vztahuje zákon o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Vzhledem k tomu, že se záznamem, jako úkonem katastrálního úřadu, není spojen vznik, změna nebo zánik zapisovaných skutečností, nelze dovodit aplikovatelnost správního řádu ani pro proceduru mu předcházející. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud i v jiných usneseních (viz např. sp.zn. II. ÚS 315/98, IV. ÚS 43/99).

Z uvedeného vyplývá, že Katastrální úřad v Náchodě, tím, že nezahájil na základě navrhovateli předložené listiny správní řízení, neporušil svou právní povinnost a tedy ani nezasáhl základní práva navrhovatelů. Ústavní soud neshledal namítané porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Navrhovatelům nebylo bráněno, aby se stanoveným postupem domáhali svého práva na zápis do katastru nemovitostí. Jestliže katastrální úřad zjistil, že předložená listina je pro zápis bezpředmětná, nelze tento postup považovat za porušení jejich základních práv, neboť oni sami při podávání žádosti o zápis nedodrželi stanovený postup. Jak vyplynulo z vyjádření odpůrce, bylo (či je) vlastnické právo předmětem soudního sporu. V takovém případě je podkladem pro zápis do katastru pravomocné rozhodnutí soudu, které navrhovatelé mohou předložit, bylo-li již vydáno. Namítané porušení čl. 4 odst. 4 Listiny rovněž Ústavní soud nezjistil. Zmíněné ustanovení Listiny je totiž především poukazem ústavního zákonodárce zákonodárci "obyčejnému", jak má postupovat v případech zákonného omezování základních práv a svobod. Postupem výkonného orgánu státní správy jen ztěží může být toto právo porušeno. Pokud jde o namítané porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, se podle přesvědčení Ústavního soudu nikterak nedotklo vlastnického práva navrhovatelů a jeho obsahu. Evidenční charakter zápisu byl již několikrát zdůrazněn. Existence a obsah vlastnického práva navrhovatelů jsou na záznamu do katastru zcela nezávislé a lze je prokázat i jiným způsobem (např. pravomocným rozhodnutím soudu).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než, aby návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 1999 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu