IV.ÚS 270/03

IV. ÚS 270/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. s. r. o., zastoupené JUDr. PhDr. R. N., advokátem, proti jinému zásahu Finančního úřadu ve Strakonicích spočívajícím v opakování daňové kontroly, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Stěžovatelka ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 5. 2003 brojí proti postupu Finančního úřadu ve Strakonicích, který dne 31. 1. 2003 zahájil u stěžovatelky daňovou kontrolu k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1996, 1997, 1998 a 1999. Opakování daňové kontroly pak správce daně odůvodnil dodatečným zjištěním nových skutečností, které však stěžovatelce konkrétně nepředestřel, přičemž předmět daňové kontroly byl vymezen zcela shodně s tím, jak byl vymezen v dřívějších daňových kontrolách a týká se jen stejných otázek.

Proti opakování daňové kontroly vznesla stěžovatelka námitku, o které rozhodl Finanční úřad ve Strakonicích rozhodnutím ze dne 21. 2. 2003, č. j. 12899/03/105930/6950, tak, že námitce nevyhověl.

Stěžovatelka se domnívá, že postupem správce daně došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a vzhledem k tomu navrhla, aby Ústavní soud Finančnímu úřadu ve Strakonicích zakázal pokračovat v provádění daňové kontroly.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 2, 4 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.

Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.), který v ustanovení § 82 až § 87 upravuje nový druh řízení ve správním soudnictví, tzv. řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Žalobou podanou u místně příslušného správního soudu lze podle ust. § 82 s. ř. s. napadnout postup orgánu veřejné moci, který spočívá v nezákonném zásahu do právní sféry jednotlivce.

Stěžovatelka proto před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv před zásahem orgánu veřejné moci poskytuje. Tím nebyla naplněna jedna z podmínek meritorního projednání ústavní stížnosti, tedy podmínka přípustnosti ústavní stížnosti, jež je výrazem principu subsidiarity procesních prostředků k ochraně práva.

Ústavní soud neshledal ani důvod připuštění ústavní stížnosti podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížnost nesplňuje podmínku podstatného přesahu vlastního zájmu stěžovatelky.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2003 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj