IV.ÚS 79/05

IV. ÚS 79/05

Ústavní soud ČR rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické, soudce JUDr. Miloslava Výborného a soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové, ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Komenského 241, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2004, čj. 22 Cdo 2236/2004-106, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2002, čj. 25 Co 380/2001-57 a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2001, čj. 7 C 230/2000-39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Obsáhlou ústavní stížností danou k poštovní přepravě dne 11. 2. 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 2. 2005 se stěžovatel domáhá nálezu, jímž by Ústavní soud zrušil shora uvedená rozhodnutí soudu nalézacího, odvolacího a dovolacího. Protiústavnost napadených rozhodnutí spatřuje stěžovatel v porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 Listiny. Stěžovatel má, stručně řečeno, za to, že soudy dopustily se chybného výkladu vztahu restitučních předpisů a občanského zákoníku; kritizuje v té souvislosti názor vyjádřený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001.

Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 C 230/2000 a připojil dále své vlastní spisy sp. zn. III. ÚS 287/02 a sp. zn.

III. ÚS 511/03-17 ze dne 20. 8. 2004 Ústavní soud napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil, a to jen z toho důvodu, že uvedené usnesení Nejvyššího soudu postrádalo odůvodnění.

Následně dovolací soud o podaném dovolání znovu rozhodl výrokově stejným způsobem jako v usnesení Ústavním soudem zrušeném, avšak v zevrubném odůvodnění tohoto svého rozhodnutí vysvětlil důvody, které jej k odmítnutí dovolání vedly; spolu s uvedenými rozsudky nižších soudů je ústavní stížností napadeno i toto usnesení.

Z uvedené rekapitulace jest patrno, že se Ústavní soud již jedenkráte tvrzené protiústavnosti rozsudků nalézacího i dovolacího soudu zabýval. Od závěrů prezentovaných usnesením sp. zn. III. ÚS 287/02 nemá Ústavní soud důvodu se odchylovat, na tyto závěry odkazuje a znovu opakuje, že na rozhodnutích Okresního a Krajského soudu v Hradci Králové nic protiústavního neshledává.

Ani usnesení Nejvyššího soudu nelze z hlediska ústavnosti vytýkat ničeho. Po kasačním rozhodnutí Ústavního soudu Nejvyšší soud podrobně vyložil, z jakých důvodů neshledal stěžovatelovo dovolání přípustným, a přezkoumatelným a srozumitelným způsobem vyvrátil stěžovatelovy právní názory; úvahy Nejvyššího soudu upínající se k tomu, že dovolání není přípustné, neshledává Ústavní soud v projednávané věci za rozporné s kautelami ústavnosti, pročež nezbývá, než aby i v této části byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.

Z vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta dle ust. 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2005 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Michaela Židlická ⟪LB:lb_002⟫ předsedkyně senátu