I.ÚS 3515/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Za Tratí 602, Klatovy IV., IČ 60197412, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Londýnská 55, 120 21 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. 5 Cmo 353/2010-2020, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2010, č. j. 53 Cm 95/2005-1947, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. ÚS 1145/10,

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2010, č. j. 5 Cmo 353/2010-2020, odvolání stěžovatelky odmítl. V odůvodnění v prvé řadě odkázal na řadu svých rozhodnutí, s nimiž je toto rozhodnutí konzistentní. Dále - k odvolání stěžovatelky a žalovaného směřujícímu proti prvnímu odstavci výrokové části usnesení prvostupňového soudu - prohlásil, že je odmítá podle § 218 písm. c) o. s. ř. pro jeho nepřípustnost; dospěl k závěru, že předběžné opatření tam vymezené, tj. zákaz konat náhradní valnou hromadu svolanou na 1. 10. 2010, "již pozbylo účinnosti, dokonce bylo z tohoto hlediska neúčinné již v době, kdy příslušné odvolání došlo soudu prvního stupně". Odvolací soud též odmítl s poukazem na § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání stěžovatelky a žalovaného proti druhému odstavci výrokové části rozhodnutí prvostupňového soudu z toho důvodu, že nejsou účastníky řízení o vydání předběžného opatření směřujícího proti Mgr. M. N.

II. ÚS 2314/09,

Obsahové těžiště ústavní stížnosti spočívá v námitce proti postupu obecných soudů, v jehož důsledku se od roku 2005 stále opakuje situace, kdy stěžovatelka jako akciová společnost svolá valnou hromadu, načež společnost PRAGUE ASSOCIATES (CYPRUS) LIMITED, podá návrh na nařízení předběžného opatření zakazujícího tuto valnou hromadu konat. Soud prvního stupně návrhu vyhoví, stěžovatelka se odvolá, avšak dříve, než dojde k rozhodnutí odvolacího soudu, ohlášený termín konání svolané valné hromady uplyne. V souhrnu se jedná o stav, probíhající aktuálně již šestým rokem. Stěžovatelka zdůrazňuje, že se v souvislosti se "soustavným" vydáváním předběžných opatření zamezujících svolávání jejích valných hromad nemůže nijak účinně bránit, neboť vrchní soud prvostupňová rozhodnutí buď potvrzuje, nebo o odvolání rozhoduje až v době, kdy je toto usnesení již bezpředmětné, a z tohoto důvodu je odmítá. Rovněž Ústavní soud odmítá její ústavní stížnosti bez meritorního přezkumu, tudíž jde o prostředek neefektivní. Řízení o předběžném opatření se tak stává fakticky řízením jednoinstančním. Uvedená soudní praxe znamená "pouze omezenou možnost řádného právního a hospodářského fungování stěžovatelky" a upřednostňování "ochrany práv vedlejšího účastníka" na úkor práv jejích.

S ohledem na uvedené okolnosti, za kterých je porušováno její právo na soudní ochranu a na účinný opravný prostředek proti soudnímu rozhodnutí, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená usnesení Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze zrušil.

III. ÚS 3195/10 - na usnesení ze dne 17. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 136/08, v němž se konstatuje, že řešením vzniklé situace "může být pouze vydání rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí o žalobě na vydání akcií". Stěžovatelčina výtka, že toto meritorní rozhodnutí v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005 "pro ni nemá význam", neobstojí již proto, že zpochybňovaná předběžná opatření jsou vydávána v jeho procesním rámci. Oproti názoru stěžovatelky odvolací soud "ex parte" nerozhodl; stěžovatelka měla totiž procesní prostor k uplatnění svých námitek proti usnesení soudu prvního stupně v rámci odvolání.

Jak již dříve Ústavní soud stěžovatelku upozornil, její námitky týkající se délky trvání samotného soudního sporu nelze v řízení o ústavní stížnosti přezkoumat, jestliže jim neodpovídá formulace petitu, jímž je při svém rozhodování vázán a který nemůže překročit. Stěžovatelka nedala ani najevo, zda vyčerpala všechny prostředky, které jí právní řád k ochraně práva na projednání věci bez zbytečných průtahů v dosud neskončeném řízení poskytuje (srov. § 164 a § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

Další stěžovatelkou oponované argumenty (zejména otázka "časové omezenosti rozhodnutí o předběžném opatření", "doktrína trvajícího zásahu", "způsobilost předběžného opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků" a přezkoumatelnost výhradně "až konečného rozhodnutí ve věci") Ústavní soud mezi nosné důvody usnesení vydaného v projednávané věci nezařadil.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Jelikož v části ústavní stížnosti směřující proti I. odstavci výroku usnesení soudu prvního stupně a na něj navazujícím rozhodnutí odvolacího soudu tvrzené pochybení shledána nebyla, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost - stejně jako v předchozích věcech stěžovatelky - odmítnout.

Ústavní soud i nyní připomíná, že v jiné stěžovatelčině věci Ústavní soud vyslovil i silnější názor (v usnesení ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 135/08 ), kdy s poukazem na nevyčerpání opravného prostředku, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.), ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2011 ⟪LB:lb_001⟫ Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu