III.ÚS 483/11

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem AK KAVINEK & partneři, v. o. s. se sídlem Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. srpna 2000 sp. zn. 6 C 2062/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označeného rozsudku a tvrdí, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny).

Stěžovatel nejprve namítal, že se o existenci napadeného rozsudku, kterým mu bylo uloženo zaplatit částku odpovídající přirážce k jízdnému, za porušení přepravní smlouvy, náklady právního zastoupení a náklady nalézacího řízení, dozvěděl teprve dne 15. 12. 2010 ze sdělení zaměstnankyně Obvodního soudu pro Prahu 8 informující jeho právního zástupce o vykonávacím řízení sp. zn. 42 Nc 3114/2009. Později, na základě výzvy k odstranění vad podání, v níž byl stěžovatel vyzván k doplnění ústavní stížnosti o napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v doplňujícím podání, které Ústavní soud obdržel dne 15. 3. 2011, stěžovatel tvrdí, že se o existenci napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2000 sp. zn. 6 C 2062/2000 a o řízení, vedeném proti stěžovateli pod sp. zn. 42 Nc 3114/2009, dozvěděl po upozornění pracovnice téhož soudu L. K., která mu umožnila nahlédnout do předmětného spisu.

Zachování zákonné 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti stěžovatel proto odvíjí až od tohoto okamžiku, který údajně časově spadá do termínů buď dne 21. 12. 2010 nebo dne 3. 1. 2011. K prokázání této skutečnosti navrhuje stěžovatel provést důkaz výslechem výše jmenované pracovnice Obvodního soudu pro Prahu 8, případně záznamem o nahlédnutí do předmětného spisu.

Stěžovatel postupu výše označeného soudu vytýká, že mu jakožto osobě neznámého pobytu ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. - zaměstnankyni Obvodního soudu pro Prahu 8, přičemž neprovedl řádné šetření ohledně místa jeho skutečného pobytu a omezil se pouze na dotaz v Centrální evidenci obyvatelstva a v evidenci osob ve výkonu trestu odnětí svobody, ovšem s negativním výsledkem.

Na podporu svého tvrzení o nedostatečnosti takového postupu soudu stěžovatel poukazuje na řadu nálezů Ústavního soudu ( sp. zn. I. ÚS 2369/07, IV. ÚS 1778/08 a dalších). Současně podle názoru stěžovatele soud nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka, vyslovená v nálezech sp. zn. I. ÚS 1642/08,

II. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat meritem věci, vždy zkoumá, zda v předmětné věci byly splněny podmínky a předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, které z níže uvedených důvodů činí dřívější judikaturu Ústavního soudu související s postupy obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jímž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, i když k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Podle ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti, uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, má tak ve smyslu výše citovaných ustanovení k dispozici procesní prostředek, který je nutno vyčerpat jako obranu jeho práv před tím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

I. ÚS 559/2000, neboť ustanovená opatrovnice stěžovatele v řízení řádně nezastupovala, nehájila jeho zájmy, nečinila v něm žádné úkony, tedy ani návrhy na dokazování; její činnost se omezovala jen na přebírání stěžovatelovy pošty.

III. ÚS 1231/09,

IV. ÚS 811/05,

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2011 Jan Musil soudce zpravodaj