IV.ÚS 1263/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy v právní věci stěžovatele JUDr. Františka Kollmana, správce konkurzní podstaty úpadkyně Nemocnice města Broumova, se sídlem Smetanova 91, Broumov, zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 19, Náchod, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 32 Odo 1548/2006-117 ze dne 21. 2. 2008, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 245/2005-84 ze dne 15. 3. 2006 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 35 Cm 51/2002-64 ze dne 12. 4. 2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. ÚS 240/06 (dostupná na http://nalus.usoud.cz).

V nyní projednávané věci se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud přehodnotil právní názor obecných soudů, že vedlejší účastník neodpovídá za závazky jím zřízené příspěvkové organizace, nebyla-li tato zrušena (§ 31 odst. 4 zákona č. 576/1990 Sb., § 27 odst. 7 zákona č. 250/2000 Sb.). Za okolností, kdy z nyní již ustálené judikatury Ústavního soudu i soudů obecných plyne možnost zahrnutí majetku, který úpadkyně při své činnosti využívala, do konkurzní podstaty, má Ústavní soud za to, že nelze výklad, dle něhož zřizovatel příspěvkové organizace není povinen po dobu její existence hradit její závazky, považovat za protiústavní. Ochranu věřitelů totiž dostatečně zajišťuje možnost postihnout majetek, který byl příspěvkové organizaci za účelem plnění jejího předmětu činnosti zřizovatelem svěřen.

Pouze pro úplnost Ústavní soud podotýká, že sdílí názor obecných soudů stran nedostatku aktivní legitimace stěžovatele v případě uplatnění nároku na náhradu škody vůči vedlejšímu účastníkovi, neboť vzhledem ke skutkovým tvrzením by takový nárok musel být vznesen přímo poškozeným věřitelem.

Lze tedy shrnout, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo mu proto než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

II. ÚS 636/05 a

Pokud jde o povahu příspěvkové organizace, Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že tato je konstruována jako právnická osoba, která vyvíjí hospodářskou činnost, ale která nemá tzv. majetkovou složku (většinou pojímanou jako jeden z definičních znaků právnické osoby - viz např. Knappová, M., Švestka, J., a kol.: Občanské právo hmotné. 1 díl, ASPI, 2002, str. 175). Tak je to rozvedeno i v důvodové zprávě k zákonu č. 250/2000 Sb. k § 25: "Návrh přejímá dosavadní osvědčená pravidla hospodaření příspěvkových organizací, ale zpřesňuje je v řadě hledisek tak, aby se zvýraznila skutečnost, že příspěvková organizace je sice právnickou osobou, ale není subjektem vlastnického práva k majetku, který je vlastnictvím jejího zřizovatele a tudíž má k němu jen tolik práv, kolik jí její zřizovatel svěří". Územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou subjektivitu (§ 27 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb.). Příspěvkové organizace jsou vytvářeny pro plnění úkolů územních samosprávných celků, zejména k hospodářskému využívání majetku územních samosprávných celků a zabezpečení veřejně prospěšných činností (§ 23 odst. 1). Územní samosprávný celek jakožto zřizovatel provádí kontrolu hospodaření příspěvkové organizace (§ 27 odst. 5), tudíž má možnost korigovat hospodaření příspěvkové organizace, dále jmenuje statutární orgány a určuje, jakým způsobem mohou jednat navenek [§ 27 odst. 2 písm. d)], a zejména ve zřizovací listině vymezuje majetek ve svém vlastnictví, který příspěvkové organizaci předává do správy k jejímu vlastnímu hospodářskému využití [§ 27 odst. 2 písm. e)] a současně vymezuje taková majetková práva, jež příspěvkové organizaci umožní, aby svěřený majetek, včetně majetku získaného vlastní činností, spravovala pro hlavní účel, k němuž byla zřízena [§ 27 odst. 2 písm. f)]. Podle ustanovení § 8 písm. c) zákona č. 250/2000 Sb. jsou příjmem rozpočtu kraje i příjmy z hospodářské činnosti organizace. Skutečnost, že příspěvková organizace je konstruována jako právnická osoba, jež zpravidla vyvíjí hospodářskou činnost, ale nemá tzv. majetkovou samostatnost (tedy vlastní majetek, jenž je oddělen od majetku zřizovatele), vyjadřuje její specifické postavení a mnohem těsnější vztah ke svému zřizovateli. Pojmům správa a vlastní hospodářské využití je v tomto kontextu nutno rozumět tak, že pojem správa na jedné straně vyjadřuje vlastnickou nezpůsobilost příspěvkové organizace, tedy vyjadřuje, že není vlastníkem svěřeného majetku, pojem vlastní hospodářské využití však na straně druhé vyjadřuje skutečnost, že příspěvková organizace využívá do správy svěřený majetek k vlastní hospodářské činnosti, a to v tom smyslu, že majetková práva s touto hospodářskou činností spojená vykonává namísto vlastníka, přičemž vlastník majetku by měl vymezit rozsah těchto práv ve zřizovací listině. Územně samosprávný celek jako vlastník majetku tedy musí strpět to, že část jeho vlastnického práva k předmětnému majetku vykonává příspěvková organizace jako právnická osoba, která je na územně samosprávný celek úzce napojena. Výše uvedené závěry je možno vztáhnout rovněž na hospodaření příspěvkových organizací dle zákona č. 576/1990 Sb., neboť přijetím zákona č. 250/2000 Sb. nedošlo v této souvislosti k žádným zásadním změnám.

Otázkou ochrany věřitelů, vstupujících do právních vztahů s příspěvkovou organizací, se Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zabýval opakovaně. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 455/05 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) dovodil, že má-li příspěvková organizace jako právnická osoba zákonem přiznánu možnost zavazovat se, musí nutně nést i odpovědnost za nesplnění svých závazků. Ústavní soud se ztotožnil s právním názorem Nejvyššího soudu, vyjádřeným v rozsudku sp. zn. 20 Cdo 2791/2004 (publikován v časopise Soudní judikatura pod č. 99, svazek 6, ročník 2005), že se v případě nařízení exekuce na majetek příspěvkové organizace nemůže její zřizovatel úspěšně domáhat vyloučení majetku užívaného příspěvkovou organizací z exekuce, přestože mu svědčí vlastnické právo k němu. Ústavní soud podotkl, že opačný výklad by nepřípustně omezil právo věřitele na uspokojení jeho pohledávky, a tím by značně zasáhl do jeho práva garantovaného čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Splatná a státem pravomocně přiznaná pohledávka je majetkovou hodnotou ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu, a věřiteli je tak poskytována ochrana "legitimního očekávání", že jeho pohledávka vůči dlužníkovi bude efektivně realizována (srov. např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Beyeler proti Itálii, Zwierzynski proti Polsku, Broniowski proti Polsku aj. nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/02, IV. ÚS 525/02, I. ÚS 185/04, I. ÚS 287/04, I. ÚS 344/04, I. ÚS 353/04 a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). Shodný názor jako v usnesení sp. zn. IV. ÚS 455/05 zaujal Ústavní soud např. v usneseních sp. zn. III. ÚS 333/05,

IV. ÚS 22/2006 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Nejvyšší soud v návaznosti na výše citovanou judikaturu dospěl v rozsudku sp. zn. 29 Odo 905/2006 k závěru, že konkurzem vedeným na majetek příspěvkové organizace kraje lze postihnout i majetek svěřený příspěvkové organizaci kraje do správy krajem jako jejím zřizovatelem a vlastníkem tohoto majetku, a to z týchž důvodů, z jakých je možno vést na tento majetek exekuci. Nejvyšší soud v této souvislosti podotkl, že má-li věřitel právo uspokojit svou pohledávku vůči příspěvkové organizaci kraje ze zpeněžení majetku svěřeného této organizaci krajem při individuálním vymáhání pohledávky, pak není žádný rozumný důvod domnívat se, že o toto právo přichází v řízení, pro něž je typické jen poměrné uspokojení více věřitelů příspěvkové organizace kraje, tj. v řízení konkurzním. Shodně o této otázce rozhodl i Ústavní soud v usneseních sp. zn. II. ÚS 238/06 a

III. ÚS 595/2005,

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2011 ⟪LB:lb_001⟫ Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu