III.ÚS 2555/10

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. Š., právně zastoupeného JUDr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 5. 2010 sp. zn. 13 To 273/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2009 č. j. 2 T 105/2009-60, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva garantovaná článkem 40 odst. 2 a 6 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví označeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2009 uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu tří let. Citovaný rozsudek byl z podnětu odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušen a věc byla za použití § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena Magistrátu města Pardubic, s tím, že zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti poukazoval na to, že mu byl v důsledku posléze zrušeného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 5. 2010 č. j. 2 T 860/2004-200 nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců uloženého pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 9. 2005 č. j. 2 T 860/2004-118. Stěžovatel zdůraznil, že výkon trestu mu byl fakticky nařízen v důsledku dvou zcela bagatelních krádeží alkoholu v supermarketu, které navíc nebyly náležitě objasněny. Dále stěžovatel namítal, že k rozhodnutí dle § 83 odst. 1 trestního zákoníku došlo s velkým časovým odstupem od vydání trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 1. 2008 sp. zn. 18 T 4/2008.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, a dále mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.

Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení (srov. III. ÚS 62/95, Sb.n.u. sv. 4, str. 243). Stejně tak Ústavní soud setrvává na názoru, že ústavní stížností napadené rozhodnutí ve věci musí porušovat práva a svobody stěžovatele. To znamená, že je o právech a povinnostech stěžovatele nějakým způsobem rozhodnuto.

Ústavní soud je vždy vázán petitem ústavní stížnosti. V projednávané věci stěžovatel navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tento soud podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a věc postoupil správnímu orgánu k řízení o přestupku. Stěžovatel tedy požaduje ingerenci Ústavního soudu za situace, kdy o jeho trestní věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Ústavní soud v obdobných případech judikoval, že výsledek řízení před správním orgánem nelze za takové situace předjímat rozhodnutím o ústavní stížnosti. Jen orgán oprávněný projednávat přestupky může v rámci své pravomoci učinit v tomto směru závazné rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 3047/10 ze dne 25. 11. 2010 či usnesení sp. zn. II. ÚS 229/06 ze dne 23. 5. 2006, dostupná v databázi rozhodnutí NALUS na http://nalus.usoud.cz).

Dále je třeba zdůraznit, že stěžovatel vůči napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, resp. předcházejícímu rozsudku I. stupně nevznesl žádnou ústavněprávní námitku, případně jakoukoli konkrétní námitku právní nebo skutkovou. Stěžovatel usiluje o odstranění těchto rozhodnutí jen proto, že trestní stíhání za skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu I. stupně bylo jedním z důvodů, proč Okresní soud v Hodoníně nařídil podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody z předchozího podmíněného odsouzení stěžovatele. Naposled uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně stěžovatel napadl samostatnou ústavní stížností, jež byla Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 2534/10 jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

V daném případě, posouzeném krajským soudem jako přestupek, byla věc postoupena k projednání přestupku správnímu orgánu. Toto rozhodnutí krajského soudu nemá povahu meritorního rozhodnutí a řízení se jím nekončí. Pokud ve věci došlo k vydání správního rozhodnutí o vině a sankci, mohl je stěžovatel napadnout opravnými prostředky, které jsou mu k dispozici podle správních předpisů, event. podle soudního řádu správního. Bez vyčerpání těchto prostředků je podání ústavní stížnosti nepřípustné, což vyplývá z principu subsidiarity ústavněprávního přezkumu.

V projednávané trestní věci stěžovatel před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012 ⟪LB:lb_001⟫ Jan Musil v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj