II.ÚS 1587/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje Vojtěcha a ústavní stížnosti stěžovatelů Václava Vojtěcha a Renaty Vojtěchové, zastoupeni JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo nám. 28, 120 00 Praha 2, obou směřujících proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 2. 2014, č. j. 20 Nt 855/2014-3, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kolín, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, konanému na základě uvedeného příkazu, za účasti Okresního soudu v Kolíně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kolín, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Kolíně jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. ÚS 1813/07,

Ústavní stížnost Ondřeje Vojtěcha byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 5. 2014 a ústavní stížnost Václava Vojtěcha a Renaty Vojtěchové dne 10. 6. 2014. Rozhodnutím pléna Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2014, č. j.

II. ÚS 1833/14, či nálezu sp. zn. I. ÚS 4183/12 . Ve věci sp. zn. III. ÚS 231/05 pokud jde o požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného postupu přitom např. dospěl k závěru, že "nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení." Nutno zdůraznit, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže již Ústavní soud k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přikračovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která vždy a nutně sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí.

Ústavní soud neshledává námitky stěžovatelů týkající se dostatečnosti odůvodnění neodkladnosti provedení předmětné prohlídky důvodnými, když je toho názoru, že stěžovatelé požadavky v tomto směru kladené přeceňují. Smyslem totiž není, aby bylo stvořeno po stránce stylistické a informační "zcela dokonalé dílo". Postačující je, aby odůvodnění nebylo natolik "chabé", aby bylo možno hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, přičemž při posuzování jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle již výše zmiňované počátečnosti dané fáze trestního procesu. V tomto směru odůvodnění neodkladnosti prohlídky v ústavní stížností napadeném rozhodnutí obstojí.

K problematice předchozího výslechu Ústavní soud považuje za nutné s ohledem na zásadu subsidiarity, uplatňovanou v řízení o ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), uvést, že stěžovatelé jej měli požadovat v prvé řadě již při samotné prohlídce, zejména pak za situace, kdy prohlídka probíhala za přítomnosti jejich právního zástupce - advokáta. V protokolu o provedení domovní prohlídky je uvedeno, že předchozí výslech nebyl proveden, zároveň však dle něj stěžovatelé neuplatnili žádné připomínky. Po věcné stránce pak nutno přisvědčit odkazu orgánů činných v trestním řízení na to, že dle § 84 trestního řádu předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. V projednávané věci se podezření z trestné činnosti týkalo dětské pornografie šířené a uchovávané v elektronické podobě. Riziko velmi rychlého výmazu dat či zničení datových nosičů se závadným materiálem je v těchto případech bezpochyby vysoké. Tím je pak dána jak potřeba provádění domovních prohlídek jako úkonu neodkladného před zahájením trestního stíhání, tak i nemožnost poskytnutí časového prostoru na předchozí výslech. Z protokolu o provedení prohlídky se přitom jeví, že policie se snažila zásah do práv dotřených osob minimalizovat, když na místě ponechala počítač, u kterého operativně vyhodnotila, že obsahuje pouze účetnictví důležité pro podnikání a žádná zájmová data. Z uvedených důvodů Ústavní soud ani ve způsobu provedení domovní prohlídky neshledává porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Co se týče problematiky předchozího výslechu, jeho provedení podle § 84 trestního řádu není třeba, pokud věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Při prověřování této trestné činnosti, což zahrnovalo i prováděnou domovní prohlídku, hrozilo nebezpečí, že dojde ze strany podezřelého či dalších osob v domě ke zničení důkazního materiálu. Tyto důkazy mohou být proti vyzrazení zajištěny automatickým výmazem, tuto možnost mohou mít i další osoby a nikdy nelze určit, zda podezřelým je pouze jeden pachatel, eventuálně, zda se na trestné činnosti podílejí i další osoby. Hledané důkazy mohou být nalezeny ve formě elektronické či listinné a současná výpočetní technika umožňuje v podstatě v několika vteřinách důkazy odstranit. Pokud by tedy v tomto případě byl obžalovaný Ondřej Vojtěch vyslýchán k této trestné činnosti, nebylo zaručeno, že nedojde ze strany někoho z rodinných příslušníků k absolutnímu odstranění všech důkazů.

Kromě toho Okresní státní zastupitelství v Kolíně upozornilo, že se jedná o velmi závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku mezinárodní smlouvy a úmluvy, například čl. 19 a 34 Úmluvy o právech dítěte, Opatření k úmluvě o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii ze dne 25. 5. 2000, Úmluva o kybernetické kriminalitě z 23. 11. 2001, Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním z 25. 10. 2007 či rozhodnutí Rady EU 2004/68/SVV o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii.

Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovatelům k případné replice. Ti této možnosti využili a znovu vyjádřili názor, že odůvodnění příkazu je příliš povšechné. Na svých ústavních stížnostech trvají.

III. ÚS 231/05,

Obdobným námitkám, jako jsou námitky stěžovatelů, se Ústavní soud již ve své rozhodovací činnosti věnoval. Odkázat lze např. na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04,

Další pochybení stěžovatelé shledávají v neprovedení předchozího výslechu dle § 84 trestního řádu. Pokud by byl býval proveden, mohlo dojít k dobrovolnému vydání následně zajištěných movitých věcí. Rozhodně se přitom nejednalo o věc, která by nesnesla odkladu.

Z uvedených důvodů jsou přesvědčeni, že byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a aby nařídil policii obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené dne 10. 4. 2014, specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2015 ⟪LB:lb_001⟫ Radovan Suchánek v.r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu