IV.ÚS 92/15

Ústavní soud rozhodl o návrhu Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 6 As 238/2014-16 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 8. 2014 č. j. 59 Af 23/2014-51, takto:

Návrh se odmítá.

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2015 se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a navrhla, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podávání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky.

Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Navrhovatelka přitom byla v souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.

Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např. sp. zn. I. ÚS 3258/14, IV. ÚS 2056/11, II. ÚS 740/11, III. ÚS 452/11, III. ÚS 340/11, IV. ÚS 1270/10, IV. ÚS 1836/10, III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08, IV. ÚS 3220/14 a další).

Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2015 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Vladimír Sládeček ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj