II.ÚS 2176/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Vicherka, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Matulou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2017 č. j. 3 As 241/2016-34 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Podáním doručeným dne 13. 7. 2017 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou brojil proti shora označenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tvrzením, že jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 11 odst. 1 Listiny. V úvodní části ústavní stížnosti (str. 2) stěžovatel uvedl, že tímto "odstraňuje vady své ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1431/17 a zároveň tímto upřesňuje a doplňuje svou argumentaci".

2. Dne 7. 6. 2017 vydal Ústavní soud usnesení, kterým ústavní stížnost stěžovatele vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 1431/17 odmítl pro neodstranění vad (pozn.: tato ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 5. 2017). Ústavní soud v usnesení konstatoval, že návrh nesplňuje náležitosti vyžadované ustanoveními § 30 a § 31 zákona č. 182/1993/Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem a k návrhu nebyla přiložena napadená rozhodnutí, přestože byl již navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. v řízení ve věci sp. zn. II. ÚS 2861/16 ). Současně soud dodal, že v případě, kdy lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v odmítavých usneseních ze dne 3. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2861/16 a ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2860/16, která byla stěžovateli jako účastníku řízení doručena) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Usnesení Ústavního soud bylo stěžovateli doručeno dne 4. 7. 2017.

3. Nyní posuzovaná ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavním soudem vzhledem k vydanému rozhodnutí posouzena jako zcela nové podání a byla jí přidělena odlišná spisová značka.

4. Vzhledem k tomu byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako podaná opožděně. Stěžovatel v dnes již pravomocně ukončené věci nedbal svých práv a povinností, opakovaně podával ústavní stížnost nesoucí zásadní vady bránící jejímu posouzení Ústavním soudem a nemůže od Ústavního soudu očekávat, že bude bez dalšího doslova měsíce vyčkávat, zda stěžovatel zhojí vady svého podání. Namísto toho uplynutí 30 dnů od podání návrhu (lhůta určená k nápravě podání je běžně stanovena na 20 dnů) ve věci rozhodl, aniž by stěžovatele opětovně výslovně poučoval o jeho povinnostech (viz výše). Z tohoto důvodu není již možné v této věci zhojit vady podání. Bez významu však není ani skutečnost, že právní zástupce stěžovatele dne 14. 7. 2017 obdržel akceptační dopis pro senátní věci, z něhož je zřejmé, že věc je vedena pod odlišnou spisovou značkou a též ani možnost informovat se o stavu řízení u Ústavního soudu či ve veřejně přístupné databázi NALUS:

5. Vzhledem k uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako podanou opožděně.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2017 ⟪LB:lb_001⟫ Ludvík David, v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj