I.ÚS 4295/18

Ústavní soud rozhodl o návrhu Terezie Regnardové, takto:

Návrh se odmítá.

V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2018 navrhovatelka bez dalšího uvádí, že podává ústavní stížnost k rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 10 C 109/2005, Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci, a to v souvislosti s podanými žalobami o obnovu řízení, zmatečnost, dovolání neplatnosti právních úkonů v rozporu s několika zákonnými normami.

Přestože navrhovatelka byla v minulosti v souvislosti s jejími předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučena o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1303/15, II. ÚS 3616/15, III. ÚS 287/16, II. ÚS 3664/17, I. ÚS 472/17, III. ÚS 1556/17, I. ÚS 21/18 a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2019 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj