I.ÚS 351/20

Ústavní soud rozhodl o návrhu Marie Kožejové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2019 č. j. 2 As 262/2019-27, takto:

Návrh se odmítá.

Navrhovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 2. 2020 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Přestože již byla navrhovatelka opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod pod sp. zn. III. ÚS 2261/17, I. ÚS 3470/18, IV. ÚS 3730/18, II. ÚS 3948/18 či II. ÚS 3071/19 a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2020 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj