I.ÚS 482/20

Ústavní soud rozhodl o návrhu Jiřího Kabourka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019 č. j. Nco 113/2019-18, takto:

Návrh se odmítá.

Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2020 a doplněným dne 19. 2. 2020 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3093/15, IV. ÚS 3094/15, IV. ÚS 134/16, III. ÚS 475/18, III. ÚS 1498/19 ) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2020 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj