I.ÚS 2503/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. L., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem, sídlem Pobřežní 667/78, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2021 č. j. 1 Nt 814/2021-69, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Ústavnímu soudu byl dne 13. 9. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. ÚS 810/18, nutno uvést, že tento dopadá na jinou právní situaci. Ve své podstatě obecný soud neumožnil podmíněné propuštění odsouzeného s odkazem na neexistenci mezinárodní smlouvy, která by ve vztahu mezi Českou republikou a Ruskou federací upravovala podmínky dohledu v domovském státě nad odsouzeným ve stanovené zkušební době. Existenci této smlouvy považoval Ústavní soud za další rozšiřující podmínku pro podmíněné propuštění z výkonu trestu. To v projednávaném případě neplatí, neboť v něm soud pouze v rámci své diskrece konstatoval, že pro dosažení účelu trestu považuje za podstatné naplnění ustanovení § 88 odst. 4 tr. z.

Závěrem Ústavní soud konstatuje, že při zvažování projednávaného případu nepřehlédl pozitivní přístup stěžovatele k výkonu trestu odnětí svobody, nicméně má zato, že krajský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil a z ústavněprávního hlediska mu tak není čeho vytknout.

Ústavní soud je toho názoru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele a z toho důvodu předmětnou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v tzv. podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace tzv. podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)].

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře vyložil, že rozhodnutí obecného soudu o upuštění od výkonu trestu má fakultativní charakter, a posouzení podmínek tohoto institutu proto náleží plně do pravomoci obecných soudů (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 4264/16 ze dne 7. 2. 2017 a sp. zn. II. ÚS 1011/17 ze dne 25. 4. 2017). Odsouzený stěžovatel podal žádost o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, přičemž podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu může soud žádosti vyhovět a od výkonu trestu upustit, jestliže odsouzený byl nebo má být vyhoštěn. Obecně přitom platí, že samotná skutečnost, že odsouzenému byl uložen trest vyhoštění, právní nárok na upuštění od zbytku výkonu trestu nezakládá. Taktéž v obecné rovině platí, že jsou obecné soudy v souladu s judikaturou Ústavního soudu, až na výjimečné situace, povinny ve svých rozhodnutích adekvátně, přesvědčivě a logicky vysvětlit úvahy, na jejichž základě dospěly ke svým závěrům (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019). Tuto svou povinnost krajský soud splnil.

Odkázal-li se stěžovatel na nález Ústavního soudu

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2021 ⟪LB:lb_001⟫ Tomáš Lichovník v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu