II.ÚS 81/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Tomka, právně zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, Invačice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020 č. j. 12 Cmo 278/2020-457 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020 č. j. 13 Cm 280/2013-449, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Po zvážení všech okolností však Ústavní soud konstatuje, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

2. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí netrpí vadami, které jim stěžovatel v ústavní stížnosti bez jakéhokoliv (relevantního) odůvodnění nebo vysvětlení vytýká. Z odůvodnění usnesení vrchního soudu a usnesení městského soudu se naopak podává, že tyto soudy pečlivě zjišťovaly všechny okolnosti, které by mohly být relevantní pro rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků. Jejich skutková zjištění, že fixní příjmy stěžovatele a osob žijících s ním ve společné domácnosti (příjmy ze starobního důchodu stěžovatele a jeho manželky) dosahují přinejmenším 20 254 Kč měsíčně a fixní náklady na provoz společné domácnosti dosahují průměrně 8 420 Kč měsíčně, nepovažuje Ústavní soud za vadná nebo sporná. Ani skutková zjištění, že další měsíční příjmy stěžovatelovy manželky z výkonu advokátní činnosti dosahují řádově částky v nižších desítkách tisíc korun (v březnu 2020 částku 37 604 Kč, v dubnu 2020 částku 10 210 Kč, v květnu 2020 částku 20 345 Kč; v červnu 2020 částku 27 780 Kč, v červenci částku 18 520 Kč), nepovažuje Ústavní soud za jakkoliv vadná. Dále Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy aplikovaly na posuzovaný případ vhodnou (relevantní) právní úpravu a svá rozhodnutí odůvodnily řádným, nadprůměrně podrobným, logickým, srozumitelným a nikoli svévolným způsobem. Není proto dán důvod pro konstatování porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

3. Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud poznamenává, že ani samotný stěžovatel nerozporuje výši shora uvedených příjmů jeho a jeho manželky. Toliko tvrdí, že pro účely rozhodování o přiznání osvobození od soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, má být započten pouze zisk jeho manželky z výkonu advokátní činnosti. Stěžovatel ovšem pomíjí skutečnost, že - jak již zdůraznily obecné soudy - již samotné fixní příjmy očištěné o fixní náklady stěžovatelovy domácnosti nejsou natolik nízké, aby bylo na místě přiznání osvobození od soudních poplatků. Pro výrok napadených rozhodnutí tudíž bylo irelevantní, zda a případné v jakém rozsahu by tyto fixní příjmy byly zvýšeny o další příjem stěžovatelovy manželky, neboť závěr o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků by byl v obou případech stejný.

4. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud nyní posuzovanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

5. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2021 ⟪LB:lb_001⟫ Ludvík David, v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu