IV.ÚS 1124/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Valentýna Plzáka, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2021 č. j. 2 As 336/2020-44, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost odmítá.

1. Dne 29. 4. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020 č. j. 17 A 48/2020-28.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že návrh stěžovatele tyto požadavky nesplňuje, jelikož nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti [např. ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 327/17 nebo

II. ÚS 152/20,

5. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli (stěžovateli) vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. S tímto přístupem Ústavního soudu byl stěžovatel seznámen např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2049/09,

I. ÚS 3381/18,

IV. ÚS 97/21).

III. ÚS 1376/19,

6. Ústavní soud se z výše uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2021 ⟪LB:lb_001⟫ Jan Filip v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj