IV.ÚS 1574/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní společnosti Cristalco Suisse SA, sídlem Seestrasse 72, 8703 Erlenbach, Švýcarská konfederace, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. dubna 2021 č. j. 10 Afs 173/2019-35, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 17. dubna 2019 č. j. 65 Af 2/2018-71, rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 14. listopadu 2017 č. j. 58302-2/2017-900000-304.4 a rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 21. března 2017 č. j. 25345/2017-580000-12, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, Generálního ředitelství cel a Celního úřadu pro Olomoucký kraj, sídlem Blanická 19, Olomouc, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Z něj se podává, že Nejvyšší správní soud zdůraznil striktnost a formálnost právní úpravy o povinnosti řádné dokumentace při přepravě tzv. vybraných výrobků podle zákona č. 353/2003 Sb. Jejím cílem je eliminace situací, kdy se na jeden průvodní doklad uskutečňuje více přeprav stejného množství tzv. vybraných výrobků. K tomu odkázal na svůj rozsudek uvedený sub 4 a rozsudek ze dne 27. 11. 2014 č. j. 10 Afs 148/2014-70.

II. Argumentace stěžovatelky

1. Stěžovatelka tvrdí, že následky napadených rozhodnutí spočívající v propadnutí její věci jsou nepřiměřené. Stěžovatelka uznává, že řidič vozidla u sebe v době kontroly neměl originál požadovaného průvodního dokladu. Z ostatních dokladů se však podávalo, že nákladní vozidlo přepravovalo denaturovaný líh, který je od daně osvobozen podle § 71 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. Výrobek proto nemohl ujít zdanění; nemohla být porušena ani ohrožena povinnosti odvést spotřební daň. Napadená rozhodnutí jsou projevem tzv. přepjatého formalismu; účel ani cíl právní úpravy o spotřebních daních nebyl ohrožen a nedošlo k ohrožení výběru daně. K tomu stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019 sp. zn. III. ÚS 1336/18 (N 5/92 SbNU 38).

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměla (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2021 ⟪LB:lb_001⟫ Pavel Šámal v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu