IV.ÚS 2743/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2021 č. j. 5 As 176/2021-15, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a statutárního města Přerov, sídlem Bratrská 709/34, Přerov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Kasační stížnost stěžovatele zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 26. 10. 2011 č. j. 7 As 101/2011-66, podle kterého lze osvobození od soudního poplatku výjimečně odepřít pro zvláštní povahu soudních řízení, které žadatel vede; podává-li žadatel žalobu ve věci svobodného přístupu k informacím, které se netýkají podstatných okolností jeho životní sféry (jeho majetek, životní podmínky a podobně), není důvod mu osvobození od soudních poplatků přiznat. Taková situace přitom ve věci stěžovatele nastala, neboť stěžovatel požadoval informace "převážně ekonomického charakteru"; rozpočty za vybrané roky, seznamy nemovitého majetku, používaný software, průměrné platy volených představitelů, členství vedlejšího účastníka ve spolcích, koaliční smlouvy, organizační, pracovní a spisové řády, a podobně. Dané řízení se proto přímo netýká podstatných okolností životní sféry stěžovatele. Nejde o jeho majetek, životní podmínky ani jiné obdobné záležitostí. Obdobně přitom Nejvyšší správní soud rozhodl o žádostech stěžovatele v jiných věcech (srov. rozsudky ze dne 17. 5. 2021 č. j. 3 As 109/2021-15 či ze dne 28. 5. 2021 č. j. 5 As 112/2021-19).

II. Argumentace stěžovatele

1. Stěžovatel tvrdí, že dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry a status osoby se zdravotním pojištěním; s těmito skutečnostmi spojoval splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Tvrdí rovněž, že "obsahem okruhu žádostí" prokázal, že se jiné věci, na které odkazují správní soudy, jeho životní sféry dotýkají ("ochrana zdraví, programy prevence, evidence osobních údajů"). Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil potvrzení, že jako odsouzený k výkonu trestu odnětí svobody není pracovně zařazen.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

2. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že institut osvobození od soudních poplatků zajišťuje soudním řízení ústavně zaručené právo každého na bezplatnou právní pomoc (srov. k tomu více bod 15 a násl. nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1866/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") přitom v obecné rovině uznává, že právo na bezplatnou právní pomoc nezahrnuje povinnost státu takovou právní pomoc poskytnout v každé věci (rozsudek ESLP ve věci Airey proti Irsku ze dne 9. 10. 1979 č. 6289/73, § 26). ESLP při hodnocení porušení či naplnění práva na bezplatnou právní pomoc zvažuje konkrétní okolnosti věci, mimo jiným i význam řízení pro daného účastníka řízení (srov. rozsudek ve věci Steel a Morris proti Spojenému království ze dne 15. 2. 2005 č. 68416/01, § 61). Napadený rozsudek uvedeným obecným východiskům odpovídá, neboť spočívá na závěru, že právo na bezplatnou právní pomoc nebylo ve věci stěžovatele porušeno, má-li řízení, jehož se případné osvobození od soudního poplatku týká, pro stěžovatele objektivně minimální význam.

3. Za takové situace, je-li napadené rozhodnutí řádně odůvodněno a jeho právní závěr vychází z ustálené rozhodovací praxe a ani jinak neodporuje všeobecně uznávanému výkladu daných právních institutů, nemá Ústavní soud důvod, aby se jím blíže zabýval. Rovněž úvahy o skutečné majetkové situaci stěžovatele jsou za daných okolností nadbytečné, což se podává srozumitelně a logicky již z judikatury odkazované Nejvyšším správním soudem v odůvodnění napadeného rozsudku (týkající se rovněž stěžovatele v obdobných situacích); uvedený závěr přitom stěžovatel nijak dále nezpochybňuje. Napadené rozhodnutí proto ústavněprávními (tzv. kvalifikovanými) vadami vymezenými sub 7 netrpí.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2021 ⟪LB:lb_001⟫ Pavel Šámal v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu