I.ÚS 405/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 30 Cdo 3268/2021-151, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl pro neodstraněné vady, poněvadž nemělo předepsané náležitosti; stěžovatel nevymezil, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Stěžovatel se v dovolání omezil toliko na kritiku právního posouzení věci a z něho vycházející výše zadostiučinění, aniž specifikoval, jaký konkrétní ze čtyř důvodů přípustnosti dovolání dovozuje ve vztahu ke konkrétním právním otázkám, na kterých rozsudek městského soudu závisí.

II. Argumentace stěžovatele

1. Stěžovatel zaprvé nesouhlasí s odmítnutím svého dovolání pro vady. Celé řízení je od počátku jednoznačně a srozumitelně o přiměřenosti výše zadostiučinění. Podstatou dovolání bylo zpochybnění právních závěrů městského soudu o výši finančního zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Argumentace stěžovatele byla v průběhu řízení velmi podrobná, až vyčerpávající, a bylo nemožné uvádět "něco nového či nové právní pohledy"; vše je o právním hodnocení stejných právních tvrzení, a to o výši zadostiučinění a okolnostech, ze kterých má jeho výše vycházet. Stěžovatel tvrdí, že chybějící nové argumenty nebo jejich konkretizace nemohou vést k odmítnutí přístupu k dovolacímu řízení, vyplývá-li z obsahu dovolání, o co je dovolací soud žádán. Posuzovaná věc je přitom tak specifická a selhání veřejné moci tak značné, že ji nelze mechanicky ztotožnit s předcházející judikaturou. Zadruhé stěžovatel tvrdí, že od státu obdržel nepřiměřeně nízké zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1.), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2022 ⟪LB:lb_001⟫ Jaromír Jirsa v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu