II.ÚS 3190/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Kroba, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2023 č. j. 24 Cdo 2296/2023-73, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 12. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. ÚS 1133/23).

Námitky obsažené v ústavní stížnosti představují pokračující polemiku s obecnými soudy vedenou převážně v rovině podústavního práva v otázkách, s nimiž se však ústavně konformním způsobem vypořádaly již obecné soudy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zcela srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, proč katastr není nadán pravomocí rozhodovat o existenci zástavního práva. Těmto závěrům z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout. Přestože lze se stěžovatelem souhlasit, že by měl mít možnost výmazu dosáhnout, je za tímto účelem třeba zvolit jiný procesní postup. V úvahu připadá například návrh na obnovení právnické osoby dle § 209 občanského zákoníku, díky němuž by stěžovatel následně mohl podat určovací žalobu. Ústavní soud si je sice vědom, že krajský i vrchní soud stěžovatelovu návrhu nevyhověly, z ústavní stížnost však není zřejmé, že by se stěžovatel proti jejich rozhodnutí bránil dalšími procesními prostředky.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024 ⟪LB:lb_001⟫ Jan Svatoň v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu