II.ÚS 3286/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1118/2023-1018 ze dne 27. 9. 2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní soud obdržel dne 11. 12. 2023 ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a ani k němu toto rozhodnutí nebylo přiloženo. Podle uvedeného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021; či usnesení sp. zn. I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020).

4. Stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost doplní ve lhůtě osmi dnů, což neučinil. Kopie napadených rozhodnutí zaslal Ústavnímu soudu až dne 4. 1. 2024 s tím, že navrhuje, aby jeho věc projednalo plénum Ústavního soudu, namísto, rozvrhem práce určeného senátu. Žádnou ústavně právní argumentaci však nepředložil a ani nevylíčil skutkový stav věci.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

6. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18,

III. ÚS 532/20 či

IV. ÚS 3497/20 . Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.

7. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023; usnesení sp. zn. I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022; usnesení sp. zn. II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021; usnesení sp. zn. I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a mnoho dalších).

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2024 ⟪LB:lb_001⟫ Tomáš Lichovník v. r. ⟪LB:lb_002⟫ soudce zpravodaj