I.ÚS 1432/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavních stížnostech T. J., t. č. ve Vazební věznici Brno, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem, LL.M., advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti (1) usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 26/2026 ze dne 19. 5. 2026, usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování č. j. NCOZ-6696-1099/TČ-2025-412100-F ze dne 2. 3. 2026, (2) usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 14/2026 ze dne 3. 3. 2026 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 2 VZV 11/2025-1604 ze dne 4. 11. 2025, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

I. Úvodní stručné shrnutí 1. Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zločiny legalizace výnosů z trestné činnosti. Stěžovatel se v tomto řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení (1) rozhodnutí, kterými došlo ke změně důvodů zajištění hotovosti odňaté stěžovateli při domovní prohlídce, a (2) rozhodnutí, kterými byly zajištěny Bitcoiny stěžovatele jakožto výnos z trestné činnosti. Ústavní soud dospěl k závěru, že obě ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.

II. Napadená rozhodnutí ve věci zajištění Bitcoinů stěžovatele 2. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci (dále jen "VSZ") rozhodlo dne 4. 11. 2025, že se zajišťuje výnos z trestné činnosti, a to virtuální měna Bitcoin ve výši 78,3741702454 na účtu vedeném na jméno stěžovatele.

3. V bodech 10 až 29 napadeného usnesení popsalo VSZ zejména průběh transakcí s Bitcoiny a původ relevantních bitcoinových účtů. Následně VSZ uzavřelo, že stěžovatel disponuje značným množstvím finančních prostředků ve formě Bitcoinů, jejichž původ nedokázal věrohodně vysvětlit, přičemž legálnost nabytí takových příjmů nevyplývá ani z jeho daňových přiznání. Lze tedy dovodit důvodné podezření, že stěžovatel prostřednictvím sofistikovaných transakčních schémat a řetězců aktivně usiloval o zastření skutečného původu Bitcoinů s cílem legalizovat výnosy z trestné činnosti. Je dáno důvodné podezření, že Bitcoiny, které se nacházejí v portfoliu zablokovaného účtu směnárny Kraken, registrovaného na stěžovatele, pocházejí z provozní peněženky darknetového tržiště Nucleus Market.

4. Vrchní soud v Olomouci stížnost proti usnesení VSZ zamítl a ztotožnil se s jeho závěry: bylo zjištěno, že účty navázané na stěžovatele vykazují transakce, jejichž prostřednictvím byly převáděny Bitcoiny z darknetového tržiště Nucleus Market, které bylo zaměřeno na nelegální obchodování s drogami (bod 10 usnesení vrchního soudu). Důvodnost zajištění Bitcoinů je opřena o vzájemně provázaná zjištění z mezinárodní právní pomoci, dat poskytnutých kryptoměnovou burzou i blockchainovou analýzou (bod 11 usnesení vrchního soudu). Vrchní soud se dále konkrétně vyjádřil k některým namítaným rozporům v odůvodnění a dokazování; šlo o stěžovatelovu polemiku např. se závěry blockchainové analýzy či s časovým vymezením jednotlivých transakcí.

III. Napadená rozhodnutí ve věci zajištění hotovosti 5. Policejní orgán, Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), po předchozím souhlasu VSZ rozhodl, že se mění důvod zajištění finanční hotovosti odňaté stěžovateli při domovní prohlídce. Jednalo se o hotovost ve výši 6 050 EUR, 4 900 EUR, 21 000 Kč a 75 000 Kč, která byla dosud zajištěna jako důkaz, nově jako výnos z trestné činnosti. Policejní orgán stručně řečeno dospěl k závěru, že stěžovatel disponoval finančními prostředky, které neodpovídaly jeho výdělkové situaci, a proto je dáno podezření, že jde o výnosy z trestné činnosti (str. 2 až 3 usnesení policejního orgánu).

6. Vrchní soud v Olomouci následně zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu. Podle vrchního soudu vyvstalo důvodné podezření, že finanční hotovost je výnosem z trestné činnosti spojené s provozováním darknetového tržiště Nucleus Market. Soud zdůraznil, že sám stěžovatel uvedl jako svůj měsíční příjem jen 50 až 80 tis. Kč. Z toho by se sice mohl odvíjet příjem ve výši nalezené hotovosti, avšak neodpovídá to pohybu finančních prostředků na stěžovatelových bankovních účtech a jeho výdajové stránce za poslední roky (bod 9 usnesení vrchního soudu).

IV. Spojení ústavních stížností 7. Stěžovatel podal dvě separátní ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným ve výše popsaných řízeních. V obou případech jde o zajištění věcí stěžovatele jako výnosů z trestné činnosti. Ústavní stížnosti směřují proti rozhodnutím vydaným v téže trestní věci, jsou napadena usnesení téhož senátu vrchního soudu, jenž rozhodoval jako soud stížnostní. Ústavní stížnosti obsahují i totožnou námitku porušení kontradiktornosti řízení. Ústavní soud proto obě ústavní stížnosti, původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 1432/26 a IV. ÚS 1649/26, spojil ke společnému řízení. Stěžovatel ostatně spojení ústavních stížností sám navrhl.

V. Argumentace stěžovatele 8. Obě ústavní stížnosti mají společnou především námitku porušení principu kontradiktornosti řízení. Vrchní soud podle stěžovatele v obou případech rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by stěžovatele seznámil s vyjádřením VSZ k jeho stížnosti. V obou případech navíc podle stěžovatele vrchní soud výslovně použil vyjádření VSZ jako argumentační oporu svého rozhodnutí. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na nálezy sp. zn. IV. ÚS 1491/25 a II. ÚS 1309/24.

9. Stěžovatel dále v obou ústavních stížnostech namítá nedostatečné odůvodnění vrchního soudu k přiměřenosti zajištění. V případě zajištění finanční hotovosti navíc stěžovatel zdůrazňuje jeho praktické dopady, zejména skutečnost, že manželka stěžovatele, která není trestně stíhána, je zajištěním negativně dotčena.

10. K rozhodnutím o zajištění Bitcoinů stěžovatel namítá, že faktická blokace Bitcoinů trvá již od srpna 2019 na základě intervence britské Financial Intelligence Unit, přičemž tato intervence byla iniciována dotazem českého policejního orgánu. Vzhledem k dlouhodobosti faktické blokace se podle stěžovatele zpřísňují nároky na odůvodnění zajištění. Vývoj trestního řízení navíc důvodnost zajištění nepotvrzuje. Stěžovatel rovněž namítá extrémní rozpor mezi důkazním stavem a skutkovými závěry, a to zejména co se týče "trasovací konstrukce", která je nepřezkoumatelná - neexistují důkazy, které by stěžovatele spojovaly s předmětnými účty a transakcemi.

11. K rozhodnutím o zajištění hotovosti namítá stěžovatel především absenci vztahu mezi hotovostí a trestnou činností. Napadené usnesení vrchního soudu vůbec neoznačuje konkrétní transakci, z níž by plynulo, že se Bitcoiny přeměnily v zajištěnou hotovost. Stěžovatel navíc předložil důkazy o legálních příjmech; ty však vrchní soud odmítl a zároveň obrátil důkazní břemeno proti stěžovateli - fakticky po něm žádal, aby sám prokázal legální původ hotovosti. Stěžovatel spatřuje odlišnosti od usnesení sp. zn. IV. ÚS 2219/25, v němž Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost proti zajištění 50 Bitcoinů. V případě citovaného usnesení totiž existovala reálná blockchainová stopa k tržišti Nucleus Market, nyní však nikoli.

VI. Zjevná neopodstatněnost ústavních stížností VI.a K námitkám stěžovatele ohledně zajištění Bitcoinů a hotovosti 12. Ústavní soud zachovává výraznou zdrženlivost při přezkumu rozhodnutí, kterými byl zajištěn majetek osoby, proti níž je vedeno trestní řízení. Jde totiž o prostředek dočasný, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází z účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů či předcházení zakrytí výnosů z trestné činnosti. K zásahu Ústavního soudu do neskončeného trestního řízení by tedy musely být dány zvlášť výjimečné důvody. Je primárně na orgánech činných v trestním řízení, aby při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení důkladně vážily a posoudily, zda je zajištění nezbytným opatřením (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2209/15, bod 32; či usnesení sp. zn. IV. ÚS 58/24, bod 10).

13. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí v obou procesních větvích jsou ústavně konformně odůvodněna z hlediska toho, zda byly naplněny podmínky pro zajištění věcí - hotovosti a Bitcoinů. Ústavní soud je přitom oprávněn odůvodnit usnesení o zjevné neopodstatněnosti pouhým odkazem na zákonný důvod odmítnutí ústavní stížnosti (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Rolí Ústavního soudu tedy není znovu podrobně reagovat na veškeré dílčí námitky stěžovatele, jsou-li odpovědi na tyto námitky obsaženy v napadených rozhodnutích. Právě tak tomu je ve zde posuzovaném případě.

14. Jak plyne již z narativní části tohoto usnesení, orgány činné v trestním řízení podrobně odůvodnily, jaké skutečnosti nasvědčují tomu, že zajištěné Bitcoiny a hotovost jsou výnosem z trestné činnosti. Ústavní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že jsou závěry orgánů ohledně trasování bitcoinových transakcí a účtů nepřezkoumatelné. Posuzovaná věc tedy nevykazuje zásadní odlišnosti od usnesení sp. zn. IV. ÚS 2219/25, vydaného ve věci stěžovatele. V obou případech byl (pravděpodobný) nelegální původ zajištěných věcí řádně odůvodněn. Lze tedy plně odkázat na napadená rozhodnutí, která se tomuto rozhodujícímu aspektu posuzované věci podrobně věnují. Nad rámec výše uvedeného (a také nad rámec zákonné povinnosti Ústavního soudu) lze ke konkrétním námitkám stěžovatele uvést alespoň následující.

15. Stěžovateli nelze přisvědčit, že by napadená rozhodnutí o zajištění Bitcoinů byla protiústavní z toho důvodu, že jsou Bitcoiny "fakticky blokovány" již od roku 2019. Stěžovatelem zmiňované vyšší nároky na odůvodnění se vztahují pouze k situacím, kdy je majetek dlouhodobě zajištěn procesně relevantním rozhodnutím českého orgánu. Skutečnost, že britská Financial Intelligence Unit na základě dotazu českého policejního orgánu zablokovala Bitcoiny stěžovatele již dříve, je pro ústavnost zajištění, které formálně trvá od vydání napadeného rozhodnutí dne 4. 11. 2025, irelevantní. I kdyby přitom zajištění skutečně trvalo delší dobu, neznamená to, že napadená rozhodnutí v ústavním přezkumu neobstojí.

16. Stěžovateli rovněž nelze přisvědčit, že by orgány činné v trestním řízení opomenuly zvážit přiměřenost zajištění. V případě zajištění Bitcoinů se k přiměřenosti vyjádřilo již VSZ v bodě 38 a následně vrchní soud v bodech 18 a 19. U zajištění hotovosti se sice policejní orgán k přiměřenosti výslovně nevyjádřil, to však protiústavnost nezakládá - tím spíše, že se následně k přiměřenosti zajištění vyslovil vrchní soud v bodě 15, čímž navázal na vlastní teoretická východiska o tom, že k zajištění výnosů z trestné činnosti postačuje "vyšší stupeň pravděpodobnosti". Právě ve světle toho, že k zajištění výnosů trestné činnosti (1) postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti a současně (2) jde o dočasné omezení vlastnictví, byla přiměřenost zajištění v posuzované věci odůvodněna dostačujícím způsobem.

17. Není rovněž pravdou, že by v rozhodnutích o zajištění hotovosti absentoval vztah mezi hotovostí a trestnou činností. Podle stěžovatele sám vrchní soud uznal, že hotovost mohla pocházet z legálních příjmů, jelikož mohla zhruba odpovídat výdělkům stěžovatele. Stěžovatel však tuto pasáž odůvodnění vrchního soudu dezinterpretuje. Zásadní je totiž zjištění, že reálné výdaje stěžovatele značně přesahovaly jím uváděné legální příjmy. Jednoduše řečeno, je nerozhodné, zda konkrétní zajištěná hotovost je přesně tou hotovostí, která byla "proměněna" z Bitcoinů. Požadavek stěžovatele, aby vrchní soud označil konkrétní převod, z něhož by plynulo, že zajištěná hotovost byla právě tou přeměněnou z Bitcoinů, je nejen nerealistický, ale neexistuje pro něj ani opora v trestním řádu (natož v ústavním pořádku). Výnosem z trestné činnosti se koneckonců rozumí jakákoli ekonomická výhoda pocházející z trestného činu, jak rovněž správně uvedl vrchní soud v bodě 8 (§ 135b odst. 1 trestního řádu).

18. Konečně, Ústavní soud nemá za to, že by vrchní soud v napadeném rozhodnutí nepřípustně "obrátil břemeno" ohledně dokazování legálnosti zajištěné hotovosti. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na bod 11 odůvodnění vrchního soudu, v němž je uvedeno, že "obviněným předložený soupis vystavených faktur bez dalšího neprokazuje, že byly skutečné uhrazeny a neprokazují tak legálnost zajištěné hotovosti". Z kontextu odůvodnění je však zjevné, že vrchní soud nelegální původ hotovosti nijak nepresumoval a důkazní břemeno neobrátil. V samotném bodě 11 je totiž především uvedeno následující: "Zadokumentované majetkové poměry obviněného tak vykazují zjevný nepoměr mezi jím deklarovanými příjmy a reálně vynakládanými prostředky. To spolu se zjištěními ohledně způsobu nakládání s finančními prostředky a jejich toků, s odhaleným napojením na kryptoměnové směnárny vede k důvodnému vyloučení, že by zajištěné finanční prostředky pocházely z legální činnosti". Stěžovatelem citovaná pasáž z bodu 11 odůvodnění tak znamená pouze to, že předložené faktury dle hodnocení soudu nebyly s to rozptýlit důvodné podezření o nelegálním původu hotovosti. Jde o projev hodnocení důkazů ze strany soudu, k jehož přehodnocování Ústavní soud není povolán (až na výjimky v podobě zjevných logických rozporů - o takový se však v tomto případě nejedná).

VI.b K procesní námitce porušení kontradiktornosti řízení 19. Za stěžejní námitku stěžovatele lze označit tvrzení, že vrchní soud porušil princip kontradiktornosti řízení, když stěžovatele (v obou řízeních) neseznámil s přípisem, v němž se VSZ vyjadřovalo ke stížnosti stěžovatele proti zajišťovacím usnesením policejního orgánu, resp. VSZ.

20. Ústavní soud připomíná, že zásada kontradiktornosti řízení je součástí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. V souladu s ní musí být účastníci až na striktně omezené výjimky seznámeni s každým stanoviskem, jehož účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k němu vyjádřit. Tato zásada se uplatňuje obecně, avšak její význam se může lišit dle typu řízení, v němž je porušení kontradiktornosti namítáno (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 3689/17, bod 11; I. ÚS 2025/10, body 15 a 16; I. ÚS 1311/26, bod 18).

21. Dodržování zásady kontradiktornosti nelze odtrhnout od kontextu konkrétního průběhu řízení. Ne každá situace, kdy účastník řízení není seznámen s určitým vyjádřením, znamená automaticky porušení ústavně zaručených práv. Vždy jde mj. o to, do jaké míry bylo konkrétní vyjádření, s nímž účastník řízení nebyl seznámen, způsobilé ovlivnit rozhodnutí ve věci. Není-li účastník seznámen s vyjádřením, které neobsahuje novoty a které se nepromítlo do samotného rozhodnutí, nemusí jít o porušení principu kontradiktornosti, které by dosahovalo ústavní dimenze (jde o pouhé porušení kontradiktornosti ve formálním smyslu). Ústavní soud tyto teze shrnul mj. v bodě 47 nálezu sp. zn. III. ÚS 2300/21, kde uvedl, že pro posouzení kontradiktornosti řízení je vždy rozhodný obsah daného vyjádření v kontextu dosavadního průběhu řízení; např. jde o to, zda nezaslaná vyjádření vedou ke zvrácení dříve vydaného rozhodnutí atd. (srov. dále např. nálezy sp. zn. I.ÚS 3287/23, bod 22, či sp. zn. III.ÚS 3397/23, bod 18; z judikatury ESLP např. rozsudek ve věci Adamčo proti Slovensku ze dne 12. 11. 2019, stížnost č. 45084/14, či Janáček proti České republice ze dne 2. 2. 2023, stížnost č. 9634/17).

22. Ve světle těchto východisek obstojí z pohledu ústavního přezkumu skutečnost, že stěžovateli nebyla zaslána vyjádření VSZ k jím podaným stížnostem. Vrchní soud totiž obě svá rozhodnutí nepostavil na žádné podstatné skutečnosti, která by byla uvedena ve vyjádření VSZ a současně nebyla uvedena v předchozím prvostupňovém rozhodnutí. Z pohledu ústavního přezkumu je tedy zásadní, že stěžovatel byl při podání obou svých stížností proti prvostupňovým rozhodnutím seznámen s veškerou podstatnou argumentací, o kterou byla následně opřena i rozhodnutí vrchního soudu.

23. Právě v tom se zde posuzovaná věc odlišuje od stěžovatelem odkazovaných nálezů sp. zn. IV. ÚS 1491/25 a II. ÚS 1309/24, jakož i nálezu sp. zn. I. ÚS 1311/26, ve kterém Ústavní soud vyhověl totožnému stěžovateli právě z důvodu porušení principu kontradiktornosti. Jak totiž Ústavní soud uvedl v bodě 19 posledně citovaného nálezu, vyjádření, s nímž nebyl stěžovatel seznámen, obsahovalo podrobnou argumentaci, která v nemalé míře odpovídala důvodům, pro které následně soudy stěžovatelově žádosti nevyhověly (v případě nálezu sp. zn. IV. ÚS 1491/25 lze tyto analogické úvahy nalézt v bodě 28 odůvodnění, v nálezu sp. zn. II. ÚS 1309/24 pak v bodech 21 až 28).

24. Stěžovatel se v obou ústavních stížnostech snaží prokázat, že vrchní soud z vyjádření VSZ vycházel. Tomu však nelze přisvědčit. Vrchní soud sice na několika místech odkazuje na závěry VSZ, avšak zjevně se jedná o odkazy na napadené rozhodnutí VSZ, nikoli na jeho vyjádření (srov. bod 9 usnesení vrchního soudu k zajištění Bitcoinů). V usnesení k zajištění hotovosti pak vrchní soud na závěry VSZ neodkazuje vůbec, ba naopak odkazuje výhradně na závěry policejního orgánu, který vydal přezkoumávané rozhodnutí.

25. Lze sice připustit, že vrchní soud převzal formulaci z vyjádření VSZ o "komplexním hodnotovém toku BTC a vzájemně dohledatelných vazbách". Převzetí určité formulace však neznamená, že vrchní soud při svém rozhodnutí vycházel z nových informací uvedených ve vyjádření VSZ. Vrchní soud pouze převzal (či parafrázoval) formulaci VSZ, která je obecného a shrnujícího charakteru. Důkazy pro tyto shrnující závěry byly stěžovateli známy již od vydání prvostupňových rozhodnutí a mohl na ně reagovat.

26. Pro neopodstatněnost ústavní stížnosti hovoří také kontext posuzovaného řízení. Řízení o zajištění věci jakožto výnosu z trestné činnosti je řízením s proporčně nižšími nároky na dodržení kontradiktornosti. Na rozdíl od řízení ve věcech omezení osobní svobody dochází pouze k dočasnému omezení vlastnického práva. Vyjádření, které stěžovateli nebylo zasláno, se navíc týkalo řízení u stížnostního soudu. Ústavní soud nezpochybňuje, že i ve druhém stupni může dojít k ústavně relevantnímu porušení kontradiktornosti řízení. Formální pochybení, spočívající v nezaslání vyjádření k replice, je však typově nižší, pokud již stěžovatel mohl vznést argumentaci proti prvostupňovému rozhodnutí. I v tomto směru se zde posuzovaný případ odlišuje od nálezu sp. zn. I. ÚS 1311/26, v němž stěžovatel nebyl seznámen s vyjádřením státní zástupkyně k jeho žádosti o propuštění z vazby - vyjádření státní zástupkyně bylo tedy první argumentací, která směřovala proti žádosti stěžovatele předtím, než soud o žádosti rozhodl.

27. Stručně shrnuto, Ústavní soud porovnal obsah obou vyjádření VSZ s napadenými prvostupňovými rozhodnutími a následnými rozhodnutími vrchního soudu a dospěl k závěru, že vyjádření VSZ neobsahuje novoty, se kterými by stěžovatel doposud nebyl seznámen, a které by současně rozhodnutí vrchního soudu významněji ovlivnily. To vše je navíc podpořeno okolnostmi, které Ústavní soud musí vést ke zdrženlivosti v přezkumu.

VII. Závěr

28. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrhy zjevně neopodstatněné.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu