III.ÚS 1615/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Janou Peterkovou, advokátkou, sídlem Hradiště 96/6-8, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2026 č. j. 100 Co 8/2026-246, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. M. H. a 2. nezletilé A. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozsudku vydaného v řízení o změnu péče, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 8. 12. 2025 č. j. 42 P 53/2023-210 svěřil nezletilou (vedlejší účastnice 2.; dále jen "nezletilá"), do střídavé péče rodičů tak, že bude od čtvrtka od 12.00 hodin v sudém kalendářním týdnu do úterý do 8.00 hodin v lichém kalendářním týdnu v péči otce (stěžovatele; dále jen "otec") a v péči matky (vedlejší účastnice 1.; dále jen "matka") ve zbývajícím rozsahu. Současně stanovil péči rodičů o jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdninách a určil povinnost rodičům předat nezletilou do péče druhého rodiče s jejími potřebnými věcmi v určenou dobu a na střídavou péči ji řádně připravit. Dále stanovil povinnost otce přispívat na výživu nezletilé po rozvodu manželství rodičů od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2025 měsíčně částkou 8 500 Kč, od 1. 3. 2025 do 31. 8. 2025 měsíčně částkou 10 500 Kč a od 1. 9. 2025 nadále měsíčně částkou 11 300 Kč do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje dnem právní moci rozsudku. Matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé po rozvodu manželství rodičů od 1. 3. 2025 do 31. 8. 2025 měsíčně částkou 2 000 Kč a od 1. 9. 2025 měsíčně částkou 2 300 Kč, vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce, počínaje dnem právní moci rozsudku. Současně stanovil dlužné výživné otci a matce a způsob jeho úhrady. Okresní soud dále rozhodl o změně předcházejícího rozsudku ve výroku o péči a výživě pro dobu po rozvodu manželství rodičů a zastavil řízení o úpravě styku nezletilé.

3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání obou rodičů napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu s tím, že se nezletilá svěřuje do péče rodičů tak, že v péči stěžovatele bude od čtvrtka od 12.00 hodin v sudém kalendářním týdnu do úterý do 8.00 hodin v lichém kalendářním týdnu a v péči matky bude od úterý od 8.00 hodin v lichém kalendářním týdnu do čtvrtka do 12.00 hodin v sudém kalendářním týdnu; stanovil zvláštní režim v době školních prázdnin, a rozhodl, že k předání nezletilé dojde vždy ve školním zařízení navštěvovaném nezletilou a v případě, že nezletilá nebude v příslušném školním zařízení přítomna, dojde k jejímu předání v místě bydliště matky, a to tak, že zvláštní režim péče má přednost před běžným režimem péče, který bude zahájením zvláštního režimu péče přerušen a po jeho skončení na něj bude běžný režim péče navazovat. Krajský soud dále stanovil výši výživného, kterou je otec povinen platit, na částku 18 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2025; od 1. 3. 2025 do 31. 8. 2025 měsíčně částkou 13 000 Kč a od 1. 9. 2025 měsíčně částkou 16 500 Kč. Určil, že dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2026 ve výši 128 300 Kč je otec povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč k rukám matky, spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud dále rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé od 1. 3. 2025 do 31. 8. 2025 měsíčně částkou 1 500 Kč a od 1. 9. 2025 měsíčně částkou 2 000 Kč.

4. Při stanovení výše výživného krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud nesprávně zhodnotil příjmy rodičů ve vztahu k rozsahu jejich péče o nezletilou. Krajský soud při stanovení výše výživného vycházel z příjmů a výdajů obou rodičů a jejich vývoji, k poměru rozsahu péče obou rodičů, vynaloženým nákladům na péči o nezletilou a její potřeby a ke zvýšeným nárokům nezletilé (především vzhledem k jejím nástupu do první třídy základní školy) v jednotlivých posuzovaných obdobích.

II. Argumentace stěžovatele 5. Otec v ústavní stížnosti brojí proti výši stanoveného výživného. Především namítá, že krajský soud při rozhodování o výši výživného nezohlednil všechny okolnosti věci a své rozhodnutí vychýlil ve prospěch nezletilé, resp. její matky, k jejímž rukám je povinen výživné platit. Podle otce neodpovídá stanovená výše výživného jeho skutečným příjmům a rozsahu osobní péče o nezletilou. Dále také namítá, že řízení před krajským soudem se vyznačovalo porušením zásady rovnosti účastníků, neboť tvrzením matky byla přiznávána větší váha než tvrzením otce. Krajský soud navíc bagatelizoval jeho účast na rozhodování o nákladech pro nezletilou.

6. Otec konečně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť soud ze zjištěného skutkového stavu vyvodil extrémně nesprávné závěry, adekvátně nezohlednil míru jeho péče o nezletilou a bez dostatečného vysvětlení nezohlednil doporučující tabulku ministerstva spravedlnosti.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud shledal v posuzované věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti, a proto dále přistoupil k posouzení její opodstatněnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud ustáleně zastává zdrženlivý a obzvláště rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se stanovení výživného. Ústavní soud do jejich rozhodování zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení (viz např. usnesení ze dne 21. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3214/23 ). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi úzký. Přezkum rozhodnutí obecných soudů se koncentruje na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2024 sp. zn. I. ÚS 1253/24 a judikatura tam citovaná).

9. Obdobně Ústavní soud ustáleně ve své rozhodovací činnosti vyzdvihuje, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (např. usnesení ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 2821/18).

10. V nyní posuzované věci krajský soud srozumitelně a podrobně rozvedl důvody, které jej vedly ke stanovení výše vyživovací povinnosti otce k nezletilé, a to jak s ohledem na vývoj poměru péče o ní, tak vývoj příjmů obou rodičů. Otci proto nelze dát za pravdu, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a Ústavní soud v dalších podrobnostech odkazuje na body 18-26 odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud jde o otcovu námitku týkající se nepoužití tabulky ministerstva spravedlnosti k výpočtu výše výživného, Ústavní soud připomíná, že tato tabulka má doporučující charakter (srov. nález ze dne 25. 9. 2025 sp. zn. III. ÚS 2015/25, bod 19), jak ostatně také otec sám uvádí. Rozhodné při určování výše výživného jsou však vždy skutečnosti zjištěné v každém konkrétním případě. Je třeba mít také na paměti, že stanovení výživného je vždy toliko snahou přiblížit se přirozenému stavu, kdy je výživa zajišťována v rámci funkční rodiny, a že obecné soudy nemohou být pouhými počtáři (srov. nález ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2173/23, bod 44). To platí i při zohlednění příjmů z prodeje domů, které měly oba rodiče. Obecné soudy je ve svých úvahách zohlednily (bod 21 odůvodnění napadeného rozsudku), je přitom zřejmé, že výši stanoveného výživného s ohledem na jednorázovost příjmů z prodeje domu a jejich rozdělení i způsob užití, na rozdíl od pravidelných příjmů, nijak zásadně neovlivní. Výsledné částky výživného a způsob, jakým je krajský soud určil a odůvodnil, Ústavní soud nehodnotí z ústavněprávního hlediska ani jako excesivní, ani jako svévolné.

11. Pokud jde o námitky otce týkající se nerovnosti účastníků a nedostatečného zohlednění jeho souhlasu s náklady na nezletilou, ani těm nelze dát za pravdu. Krajský soud zohlednil příjmy obou rodičů, poměr jejich péče o nezletilou a všechna ostatní relevantní kritéria. Ústavní soud neshledal, že by přitom postupoval způsobem, který by porušoval čl. 37 odst. 3 Listiny. Pokud jde o otázku souhlasu otce s náklady na nezletilou přesahující běžný rámec, krajský soud se jí podrobně věnuje v bodě 24 odůvodnění svého rozhodnutí, v němž mimo jiné racionálně uvádí, že po matce je třeba požadovat, aby s předstihem informovala otce o těchto nákladech na nezletilou přesahující běžný rámec; obdobné je však nutno požadovat také po otci.

12. Lze tak uzavřít, že napadené rozhodnutí nelze považovat za svévolné či libovolné nebo jinak vybočující z mezí spravedlivého procesu. Nutno dodat, že ze skutečnosti, že se otec s právními závěry krajského soudu neztotožňuje, nelze bez dalšího dovozovat porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť toto právo nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

13. Napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto Ústavní soud jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu