III.ÚS 2057/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o návrhu M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, evropským advokátem, sídlem Karolinská 708/13, Praha 8 - Karlín, proti třem usnesením, jimiž Obvodní soud pro Prahu 9 v hlavním líčení konaném dne 21. května 2026 sp. zn. 3 T 99/2024 upravil vedení řízení, zaznamenanými v protokolu z hlavního líčení na str. 7 a 9, takto:

Návrh se odmítá.

1. Navrhovatel brojí proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"), který v hlavním líčení, jemuž nebyl navrhovatel přítomen, prováděl důkazy a reagoval na podněty obhájců.

2. Obvodní soud nejprve v hlavním líčení rozhodl (první napadené usnesení, zaznamenané na str. 7 protokolu z hlavního líčení) o provedení důkazu podle § 213 odst. 2 trestního řádu (zvukový záznam označený 026_PERIGON06_10_O_2020-11-25_02-18.mp3). Po přehrání záznamu obhájce navrhovatele projevil zájem k věci se vyjádřit, což mu předseda senátu neumožnil, s tím, že podle § 214 takové právo přísluší jen obžalovanému; obhájci však nabídl možnost vyjádřit se písemně. Následně obhájce jiného obžalovaného namítl, že neví, jaké informace z provedeného důkazu měly vyplynout, kdy jde o ochranu ekonomických zájmů jeho klienta. Proto požádal obvodní soud, aby vyzval státního zástupce k uvedení důvodů, pro které provedení důkazu navrhl; k této výzvě se připojil obhájce navrhovatele s tím, že jde o porušení práva na ochranu soukromí. Nejprve předseda senátu a následně i senát námitky obhájců zamítl (druhé napadené usnesení, str. 9 protokolu z hlavního líčení). Po přehrání druhého záznamu (027_PERIGON06_10_O_2020-11-25_03-18.mp3) se zástupce navrhovatele znovu domáhal vyjádření k provedenému důkazu, jeho námitky však senát obvodního soudu zamítl (třetí napadené usnesení, str. 9 protokolu z hlavního líčení).

3. Navrhovatel se tedy domáhá zrušení tří usnesení, upravujících hlavní líčení, jemuž nebyl přítomen s tím, že provedený důkaz neměl být proveden, protože nemá vypovídací hodnotu, nebyly připuštěny dodatečné námitky obhájců proti jeho provedení a jeho obhájci nebylo umožněno vyjádření se k dalšímu důkazu. V postupu obvodního soudu spatřuje porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 10, čl. 12 odst. 3 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele [viz § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

5. Tvrdí-li navrhovatel, že provedený důkaz - záznam nemá žádnou vypovídací hodnotu, protože není rozumět kdo s kým a o čem hovoří (není rozumět jediné slovo) a vše je překryto hlasitou hudbou, o čemž má svědčit i k ústavní stížnosti přiložený audiozáznam, připomíná Ústavní soud, že vyhodnocení provedeného důkazu a jeho vypovídací hodnoty je věcí obecného soudu, který tak učiní v průběhu řízení ve věci samé. Požadavek na vyloučení důkazu by byl porušením subsidiarity a zásahem do rozhodovací pravomoci obecných soudů v doposud neskončeném řízení. Na toto rozhodování nemůže mít vliv ani tvrzení navrhovatele, podle jehož přesvědčení je přes nesrozumitelnost záznamu jednoznačně patrný audiozáznam intimního styku. Bude tedy na obecných soudech, aby v průběhu dalšího řízení provedený důkaz, společně s dalšími důkazy, vyhodnotily v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu. Stejně tak bude úkolem obecných soudů posoudit, zda návrh státního zástupce na provedení důkazu byl důvodný a bylo-li jeho provedení nezbytné pro objasnění věci. Jak je z protokolu z hlavního líčení patrné (str. 8), státní zástupce, ač nevyzván soudem, reagoval na námitky obhájců, kteří uvedli, že jejich písemné vyjádření bude následovat. I zde je tedy navrhovateli otevřena možnost domáhat se svých práv v rámci řízení před obecnými soudy.

6. Navrhovateli v pokračujícím trestním řízení přísluší řada procesních nástrojů ke kontrole postupu obvodního soudu v řízení, a proto je tuto část ústavní stížnosti třeba hodnotit jako nepřípustnou a jako takovou ji odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

7. Jde-li o námitky proti nepřipuštění vyjádření se obhájce navrhovatele k provedenému důkazu, je z protokolu o hlavním líčení patrné (str. 8 a 9), že obhájce byl soudem poučen, že v dané fázi řízení poskytuje zákon (§ 214 trestního řádu) možnost vyjádřit se ústně k provedenému důkazu právě jen obžalovanému; obvodní soud nevyloučil možnost, aby obhájce reagoval písemně. Byl-li by hlavnímu líčení přítomen navrhovatel, příslušelo by mu právo vyjádřit se k provedenému důkazu a soud by byl povinen mu vyjádření umožnit. Toto právo však svědčí výhradně obžalovanému a nikoli jeho obhájci. Nevyhověl-li proto obvodní soud třetím napadeným usnesením požadavku obhájce, nerozhodoval o právu navrhovatele, ale o nesprávném postupu obhájce.

8. Z uvedených důvodů je nutno na tuto část návrhu hledět jako na podání učiněné osobou neoprávněnou a jako takový jej odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2026 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj