IV.ÚS 1107/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o návrhu stěžovatele Adama Fúry, bez právního zastoupení, proti postupu Okresního soudu Praha - Východ ve věci vedené pod sp. zn. 6 Nc 431/2025, za účasti Okresního soudu Praha - Východ, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní soud obdržel dne 24. dubna 2026 návrh, který stěžovatel označil jako ústavní stížnost směřující proti postupu Okresního soudu Praha - Východ ve věci vedené pod sp. zn. 6 Nc 431/2025. Tento návrh nesplňoval náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

2. Ústavní soud stěžovateli dne 19. května 2026 zaslal výzvu k odstranění vad návrhu a poučil ho o důsledcích neodstranění vad ve stanovené lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy, tzn. dne 8. června 2026. Určená lhůta marně uplynula ve středu 8. července 2026. 3. Přípisem doručeným dne 7. července 2026 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že Českou advokátní komoru "nelze použít pro určení zástupce", neboť je "v konfliktu zájmu a podjatá jako instituce" (z důvodu, že nezákonným postupem zmařila zastoupení stěžovatele před Ústavním soudem v jiných věcech a jelikož doposud nenahradila tak vzniklou újmu, o čemž v současnosti probíhá spor u Obvodního soudu pro Prahu 1). Stěžovatel v přípise Ústavní soud žádá o procesní poučení, na kterou jinou organizaci se lze obrátit (Ministerstvo spravedlnosti podle něj rovněž nepřipadá v úvahu z důvodu podjatosti, neboť je rovněž účastníkem sporu s Českou advokátní komorou). Dále žádá, aby mu Ústavní soud určil zástupce z řad advokátů za subsidiárního použití § 30 občanského soudního řádu. Jiný postup podle stěžovatele není myslitelný a nelze po něm spravedlivě požadovat.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že na přípis stěžovatele není na místě reagovat. Již v původní výzvě ze dne 19. května 2026 Ústavní soud stěžovatele poučil, že Ústavní soud advokáty stěžovatelům přidělit nemůže (viz kupříkladu již usnesení sp. zn. II. ÚS 1384/07 ze dne 14. 8. 2007). Na tom nemohou nic změnit ani tvrzení stěžovatele o institucionální podjatosti České advokátní komory a Ministerstva spravedlnosti. Tvrdí-li stěžovatel, že "požadování dobrovolného zastoupení namísto dohledové organizace je morálním hazardem", lze pouze uvést, že požadavek zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti (zakotvený v § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je uplatňován vůči všem stěžovatelům stejně. V tomto ohledu a ve smyslu základní zásady, že "práva náležejí bdělým" (vigilantibus iura scripta sunt), nelze považovat povinnost splnit základní zákonný požadavek ve stanovené lhůtě za jakkoliv nespravedlivou právě vůči stěžovateli.

5. Jelikož stěžovatel ani ke dni vydání tohoto rozhodnutí vady ústavní stížnosti neodstranil, soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2026 Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj