IV.ÚS 1448/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 26. února 2026 č. j. 15 Co 531/2025-1380 a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. října 2025 č. j. 30 P 14/2022-1272, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře, jako účastníků řízení, a 1. M. Z. a 2. nezletilého M. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Okresní v Táboře nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. 2. 2023 č. j. 15 Co 26/2023-230, výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovateli za porušení citovaného rozsudku, a to celkem v šesti případech v celkové výši 12 000 Kč (2 000 Kč za každé porušení). Pokutu byl stěžovatel povinen uhradit do 30 dnů od právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Táboře. Výkonu rozhodnutí se domáhala vedlejší účastnice (matka nezletilého vedlejšího účastníka) s tím, že v šesti případech stěžovatel nepředal po ukončení styku nezletilého v místě bydliště matky. Dále okresní soud zamítl návrh stěžovatele na výkon rozhodnutí podle téhož vykonatelného rozsudku za porušení povinnosti matky. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání.

2. Krajský soud se ztotožnil s postupem okresního soudu. Uzavřel, že nelze připustit, aby si stěžovatel své povinnosti svévolně přizpůsoboval svému objektivnímu přesvědčení o nesprávnosti soudního rozhodnutí anebo svému vlastnímu výkladu povinností. Stanovení výše pokuty krajský soud taktéž potvrdil a nepostupoval podle nové právní úpravy (podle níž výše jednotlivé pokuty nesmí být nižší než 5 000 Kč), neboť vycházel z principu právní jistoty. Pokuta nemá pro stěžovatele likvidační charakter, neboť jeho pravidelný příjem představuje dvojnásobek celkově uložené pokuty.

3. Stěžovatel namítá porušení čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatel k ústavní stížnosti nedoložil speciální plnou moc advokáta podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Nedostatek právního zastoupení advokátem je považován za vadu, která vede (v případě jejího neodstranění) k odmítnutí ústavní stížnosti. Povinnost zastoupení advokátem se vztahuje již na sepis ústavní stížnosti (srov. např. usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04 ), přičemž právního zástupce z řad advokátů nemůže stěžovateli ustanovit sám Ústavní soud a nemůže tak učinit ani obecný soud, byť by bylo jeho rozhodnutí ústavní stížností napadeno (srov. např. usnesení ze dne 6. 10. 2004 sp. zn. IV. ÚS 291/04 ). Podle Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 1998 sp. zn. III. ÚS 296/97 ) je pak věcí státu, jak zajistí konkrétní podmínky realizace ústavně zakotveného práva na právní pomoc. Určení advokáta ve smyslu § 18 zákona o advokacii naplnění smyslu práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny odpovídá.

5. Stěžovatel dokládá rozhodnutí ČAK o určení advokáta, jakož i následnou komunikaci s advokátem z níž plyne, že ústavní stížnost odmítl sepsat a podat z důvodu, že by "nemohla být úspěšná". Stěžovatel se následně obrátil na ČAK s požadavkem "na řešení situace vzniklé odmítnutím zástupu přiděleným advokátem". Dokládá přípis ČAK ze dne 18. 6. 2026, podle něhož pro určení jiného advokáta již nejsou dány zákonné podmínky.

6. Z doložené komunikace s ustanoveným právním zástupcem Ústavní soud zjistil, že se věcí stěžovatele řádně zabýval a právní pomoc stěžovateli poskytl v podobě analýzy věci a závěru o zjevné bezúspěšnosti ústavní stížnosti.

7. Vzhledem k tomu, že vada podání nebyla ve stanovené lhůtě odstraněna, Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

8. Nad rámec nezbytného Ústavní soud uvádí, že z doložených rozhodnutí obecných soudů jasně vyplývá, že stěžovatel skutečně porušil povinnost vyplývající z vykonatelného rozsudku, což ostatně ani nerozporoval, neboť nepředal nezletilého vedlejšího účastníka v místě bydliště matky. Jím tvrzené skutečnosti jej nezbavily povinnosti splnit podmínky pravomocného rozsudku, přičemž výše pokut odpovídá zákonným mantinelům a není jakkoliv excesivní.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2026 Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj