IV.ÚS 1453/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Adélou Burdovou, advokátkou, sídlem Hořínůška 126, Dolní Lhota, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. března 2026 č. j. 2 To 26/2026-4991 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2026 č. j. 37 T 4/2025-4817, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatel je vazebně stíhán na základě obžaloby pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) trestního zákoníku a pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2, odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku. Do vazby byl vzat dne 11. 4. 2024. 2. Nyní napadeným usnesením ponechal krajský soud stěžovatele ve vazbě, a to z důvodů tzv. vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu, tj. z obavy, že bude opakovat trestnou činnost, která byla jediným zdrojem jeho příjmů. Soud mj. uvedl, že v této věci nejsou průtahy způsobené soudem či jiným orgánem činným v trestním řízení, naopak ve věci je prováděno rozsáhlé dokazování a hlavní líčení jsou konána v dostatečné frekvenci. Pokud nedošlo k hlavnímu líčení nebo se v něm nepokračovalo, pak to bylo vinou obžalovaných nebo vinou jejich obhájců. U stěžovatele neuběhla ani polovina ze zákonného časového vymezení vazby v řízení před soudem. Stěžovatel se proti usnesení krajského soudu bránil u vrchního soudu, který se v napadeném usnesení ztotožnil s argumentací krajského soudu.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje délkou trestního řízení, která musí mít dopad též na možnost dalšího trvání vazby. V řízení před soudem dochází k průtahům, stěžovatel jej kritizuje za "nesoustředěnost". Obžaloba byla podána 2. 4. 2025, první hlavní líčení se konalo až o tři měsíce později. Dále sice bylo nařízeno mnoho termínů hlavního líčení, tato líčení však nebyla vedena efektivně a koncentrovaně, naopak často probíhala jen po krátkou část dopoledne. Stěžovatel pak jednotlivé dny hlavního líčení rozebírá, včetně nepochopitelného ukončení jednoho hlavního líčení z důvodu zápachu (na dvoře krajského soudu byl fekální vůz). Trestní soud tak porušuje stěžovatelovo právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, což má přímý dopad na ústavnost vazby. Vazební stíhání je možné jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení k věci přistupují odpovědně a soustředěně.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že probíhající vazba je nezákonná a v řízení dochází k neodůvodněným průtahům v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud konstatuje, že osobní svoboda stěžovatele byla k okamžiku podání ústavní stížnosti omezena vazbou více než dva roky, z toho více než rok probíhalo řízení před trestním soudem prvého stupně. Otázka, zda je délka vazby přiměřená, však nemůže být hodnocena v abstraktní rovině. Naopak, důvodnost setrvání obviněného ve vazbě je třeba hodnotit podle konkrétních okolností každého případu.

6. Je pravda, že vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí. Zásah do osobní svobody je nutno posuzovat vždy z hlediska času. Protože je vazba institutem výjimečným, může trvat jen po nezbytně nutnou dobu (nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10, body 13 a 14). Přesto je věcí především vazebních soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení. Do příslušných úvah vazebních soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s principy plynoucími z ústavního pořádku.

7. Stěžovatel existenci vazebního důvodu vůbec nezpochybňuje, trvá jen na tom, že řízení před soudem probíhá příliš dlouho. Vazební soudy se však dostatečně vyjádřily i k této otázce (viz bod 2 shora).

8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu