IV.ÚS 1590/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Mičíka, zastoupeného JUDr. Janem Urbanem, advokátem, sídlem Poštovní 607/9, Čáslav, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. února 2026 č. j. 18 Co 403/2025-111 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. října 2025 č. j. 18 C 96/2025-81, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Simony Dřevíkovské, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Okresní soud v Pardubicích dne 10. 10. 2025 rozvedl k návrhu vedlejší účastnice (bývalé manželky) manželství se stěžovatelem. Stěžovatel s rozvodem manželství nesouhlasil. Okresní soud opakovaně předvolával stěžovatele k jednání (celkem třikrát), přičemž ten se vždy omluvil a požádal o odročení z důvodu nemoci či dopravní nehody. Na čtvrtém jednání okresní soud vydal napadený rozsudek a uzavřel, že hlavní příčinou rozvratu manželství byly zcela rozdílné představy účastníků o tom, jak má vypadat jejich rodinný a manželský život. Pokud jeden z manželů již v soužití nechce pokračovat a vztah považuje za nenapravitelně rozvrácený, není možné takové rozhodnutí právně ani fakticky zvrátit. Uvedl, že nic nebrání tomu, aby bylo manželství účastníků rozvedeno. Rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele. Stěžovatel se na jednání nedostavil s tím, že soud nedodržel přípravnou lhůtu k jednání. V den jednání stěžovatel zaslal soudu písemné vyjádření.

2. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudek okresního soudu k odvolání stěžovatele potvrdil a konstatoval, že vztahy mezi manžely jsou natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceny, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Trvání manželství nadto nebylo ani v zájmu dětí a neexistovaly žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Uzavřel, že příčiny rozvratu manželství byly okresním soudem řádně zjištěny.

II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel namítá porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí, popř. jen konstatování porušení ústavně zaručených práv a konstatování, že "zjištění obecných soudů o příčinách rozvratu manželství stěžovatele a vedlejší účastnice, učiněná v řízení zatíženém porušením práva na spravedlivý proces, nelze pokládat za závazně zjištěná".

4. Stěžovatel brojí proti rozvodu manželství a namítá řadu procesních pochybení soudů. Okresní soud nedodržel přípravnou lhůtu podle § 115 odst. 2 o. s. ř. a stěžovatel se proto k jednání s odkazem na nedodrženou lhůtu nedostavil. Soudy důkazní návrhy stěžovatele zamítly blanketním usnesením a nevypořádaly se s nimi ani s existencí rozvratu manželství řádně, čímž došlo k vadě opomenutých důkazů. Nezabývaly se ani aplikací tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku.

5. Krajský soud poté nepřípustně zhojil vady řízení před okresním soudem a nepoučil stěžovatele podle § 118a o. s. ř. Nadto soudy předjímaly výsledky neprovedených důkazů a porušily zásadu ústnosti a přímosti. Soudy taktéž neusilovaly o smíření manželů a nesprávně posoudily existenci rozvratu manželství, neboť řádně nezjistily skutkový stav, provedly dokazování pouze výslechem jednoho účastníka a oddacím listem. Stěžovatel závěrem ústavní stížnosti požádal o její přednostní projednání.

6. Stěžovatel následně zaslal Ústavnímu soudu doplnění ústavní stížnosti, ve kterém zdůvodňuje, že kasační zásah je jediná účinná náprava pochybení soudů. Zároveň uvádí, že zrušení napadených rozhodnutí účastníky k trvání manželství nenutí, a je-li manželství skutečně rozvráceno, bude rozvedeno v řízení prostém vytýkaných vad. Opět zdůrazňuje nedostatek dokazování ve vztahu k příčinám rozvratu manželství a uvádí, že jeho výslech jako účastníka řízení se nekonal vůbec a veškeré jeho důkazní návrhy byly zamítnuty.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 83 Ústavy České republiky), jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných práv a svobod. Ústavněprávním požadavkem také je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí obecných soudů.

8. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že jeho přezkumná pravomoc je v oblasti statusových otázek velmi zúžena, a koncentruje se pouze na posouzení toho, zda nejde v případě napadeného rozhodnutí o zcela "extrémní" rozhodnutí, přičemž ani skutečně závažná pochybení (zejm. procesní povahy), neporušují-li ústavní principy řádného soudního procesu, nemusí danou podmínku automaticky naplňovat. To lze ostatně vyvodit i ze skutečnosti, že k nápravě vad, jež se dotýkají samotné ústavnosti soudních rozhodnutí, zpravidla (a ve vztahu k ústavní stížnosti primárně) slouží mimořádné opravné prostředky, které však ve věci rozvodu manželství ze zřejmých důvodů nejsou přípustné (srov. § 30 a zvláště pak § 398 zákona o zvláštních řízeních soudních). Vzhledem k tomu Ústavní soud nemůže posuzovat toliko opodstatněnost vznesených námitek, ale také eventuálně to, zda zjištěné vady ve svém souhrnu dosahují značné intenzity (porušení ústavních principů soudního řízení) s nezpochybnitelným dopadem na výsledek řízení (srov. např. usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 3342/15 ). K takovému závěru však v nyní posuzované věci nedospěl.

9. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá řadu procesních pochybení soudů. K neprovedení důkazů navržených stěžovatelem Ústavní soud uvádí, že ústavní vada opomenutých důkazů nespočívá v neprovedení důkazů, nýbrž v nezdůvodnění takového postupu. Soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Krajský soud neprovedení navrhovaných důkazů zdůvodnil (srov. bod 13 rozsudku krajského soudu). Tvrzenému neprovedení dokazování k příčinám rozvratu manželství taktéž nelze přisvědčit, neboť okresní soud se příčinami rozvratu zabýval dostatečně (srov. bod 10 rozsudku okresního soudu a bod 12 rozsudku krajského soudu) a vypořádal se i s tvrdostní klauzulí. Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že jej soudy nevyslechly, nelze jí přisvědčit, neboť účastnický výslech stěžovatele provedl krajský soud (srov. bod 12 rozsudku krajského soudu). Stěžovatel si navíc protiřečí, neboť v ústavní stížnosti připouští, že jej krajský soud vyslechl, zatímco v doplnění ústavní stížnosti tvrdí, že se "výslech stěžovatele jako účastníka nekonal vůbec". Nelze přisvědčit ani tvrzenému předjímání výsledků neprovedených důkazů, neboť krajský soud pouze zdůvodnil, proč důkazy neprovedl a potvrdil jako správný postup okresního soudu (srov. bod 13 rozsudku krajského soudu).

10. Ani námitku nedostatečného poučení krajským soudem nelze akceptovat. Stěžovatel si byl potřeby prokázat mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství ve smyslu § 755 odst. 2 občanského zákoníku vědom minimálně z odůvodnění rozsudku okresního soudu (srov. bod 10 rozsudku okresního soudu). V podaném odvolání ostatně část argumentace směřoval právě k posuzování mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství (k povinnosti poučení srov. např. SVOBODA, Karel. § 118a [Poučovací povinnosti při jednání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5).

11. Soudy uzavřely, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že takové rozhodnutí nelze právně ani fakticky zvrátit. Zachování manželství není ani v zájmu dětí (srov. bod 11 rozsudku okresního soudu a bod 17 rozsudku krajského soudu). Z napadených rozhodnutí plyne, že pro své rozhodnutí měly soudy dostatečně zjištěný skutkový stav.

12. Namítá-li stěžovatel porušení zásady ústnosti a přímosti, je nutno uvést, že se opakovaně na jednání okresního soudu nedostavoval. Na v pořadí již čtvrté nařízené jednání se nedostavil se zdůvodněním, že nebyla dodržena lhůta pro přípravu na jednání, což však zpochybnil krajský soud (srov. bod 12 rozsudku krajského soudu). Přesto doplnil dokazování účastnickým výslechem stěžovatele (srov. bod 12 rozsudku krajského soudu), ze kterého nezjistil žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že rozvod byl v rozporu se zájmem stěžovatele a že by mu byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. V uvedeném postupu nelze shledat žádný ústavněprávní deficit.

13. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu