IV.ÚS 1595/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2026 č. j. 4 To 30/2026-143 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. února 2026 č. j. 12 Nt 3801/2025-111, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatel byl odsouzen za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že (zjednodušeně řečeno) hodil zápalnou pyrotechniku do dvora u rodinného domu, kde se v tu dobu nacházel poškozený. Jedna z hozených zapálených petard zábavní pyrotechniky explodovala v bezprostřední blízkosti poškozeného (mezi hlavou a pravou nohou), což mu způsobilo vážné zranění pravého ucha, kvůli kterému v onom uchu přišel o sluch. Stěžovateli byl za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Také mu byla uložena povinnost nahradit škodu. Stěžovatel po odsouzení Okresnímu soudu Brno-venkov navrhl povolení obnovy řízení, které odůvodnil novými důkazy ve dvou oblastech, a to k předchozímu zdravotnímu stavu poškozeného a ke způsobilosti pyrotechniky vyvolat hluchotu.

2. Okresní soud napadeným usnesením stěžovatelův návrh zamítl. Návrh není důvodný, neboť nejde o nové skutečnosti a důkazy, případně o nové jde, nejsou ale schopny odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu. Audiogram i lékařská zpráva nejsou novým důkazem, neboť byly součástí spisu a soudní znalec z nich v původním trestním řízení vycházel. Vyplývá z nich, že poškozený měl v roce 2019 lehce zhoršený sluch vlevo, jeho pravé ucho ale bylo normálně slyšící. Tyto závěry podporují i lékařské zprávy z roku 2022, které rovněž byly součástí spisu. Předložené odborné stanovisko dr. Černého je sice nový důkaz, neprokazuje ale žádné nové skutečnosti, neboť ke stejnému závěru došly trestní soudy v trestním řízení. Odborné stanovisko se závěry trestních soudů není v rozporu, pouze spekuluje o ztrátě sluchu před incidentem. Tyto spekulace naráží na to, že stanovisko vychází pouze z lékařských zpráv a nebere v úvahu další důkazy provedené v trestním řízení (širší kontext věci). Co se týče předloženého stanoviska prof. Komínka, tento důkaz částečně odpovídá závěrům z původního řízení a částečně jde o nepodložené spekulace. Stanovisko vychází z toho, že degenerativní postižení vnitřního ucha se vyskytuje většinou oboustranně, soudní znalec v trestním řízení ale zjistil, že poškozený neměl oboustranné postižení, neboť podle lékařských zpráv bylo pravé ucho stěžovatele před incidentem v pořádku. Argument, že hluchotu způsobila operace, je čirá spekulace. Předložené vyjádření znalce dr. Cézy o pyrotechnice neobsahuje nové skutečnosti a z měření hluku vyplývá, že v těsné blízkosti zdroje hluku (výbuchu petardy) byla naměřena hlasitost, která stačí k ohluchnutí (což vyplývá i z předloženého posudku dr. Rafčíka). Skutečnost, že poškozený užíval hlasité nástroje, nevyvrací závěry trestních soudů. Nevyvrací je ani to, že poškozený může běžně fungovat, neboť celková ztráta sluchu činí 33 %. Nedůvodný je též argument o provázanosti svědků.

3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl. Účelem řízení o povolení obnovy není opětovné přezkoumat zákonnost původního rozhodnutí. Toto řízení slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, které soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy a které jsou způsobilé vnést odlišný pohled na posouzení věci. Usnesení okresního soudu obstojí jak z procesního, tak i hmotněprávního hlediska. Okresní soud velmi pečlivě hodnotil důkazy, řádně na ně reagoval. Krajský soud se ztotožnil s usnesením okresního soudu, námitky stěžovatele jsou toliko opakováním námitek a návrhů, se kterými se okresní soud již bezezbytku vypořádal. Návrh na povolení obnovy řízení nepředstavuje procesní oprávnění odsouzeného pokračovat v polemice s orgány činnými v trestním řízení o otázkách, které byly zákonným způsobem vyřešeny v původním rozhodnutí. Smyslem tohoto institutu není násobení znaleckých posudků a odborných vyjádření potvrzujících verzi obhajoby, nýbrž především poukázání na dosud neřešené skutkové otázky, které mohou mít význam pro rozhodnutí ve věci. V této věci stěžovatel toliko vede polemiku s původním rozhodnutím ve věci a hodnocením provedených důkazů, opomíjí však souhrn důkazů, ze kterých trestní soudy vyšly.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva, neústavně naložily s novými důkazy, nevypořádaly se s podstatnými námitkami, aplikovaly příliš přísný důkazní standard a neposoudily kumulativní význam nových odborných důkazů. Trestní soudy zvolily neústavní standard neodpovídající § 278 trestního řádu, neboť podle nich musí nové důkazy vyloučit původní verzi. Trestní soudy proto nezkoumaly, zda nové důkazy mohou odůvodnit jiné rozhodnutí, ale rovnou požadovaly, aby vyloučily původní skutkový závěr, což je neústavní. Dle judikatury se absolutní jistota změny původního rozhodnutí nepožaduje, stěžovatel předložil přesvědčivé důkazy. Posudek dr. Rafčíka využívá novou metodologii, kterou zpochybňuje původní závěry trestních soudů, což dokládají i další předložené důkazy. Trestní soudy neposuzovaly důkazy kumulativně, ale izolovaně a individuálně. Nový skutkový rámec vzniká teprve v jejich souhrnu a je třeba jej posoudit k celkové důkazní konstrukci původního rozhodnutí. Krajský soud se vůbec nevypořádal s námitkami stěžovatele a pouze odkázal na usnesení okresního soudu, jeho odůvodnění je nedostatečné a nepřezkoumatelné. Trestní soudy nevyslechly znalce a svědky.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Účelem řízení o povolení obnovy není opětovné přezkoumání zákonnosti původního rozhodnutí. Obnova řízení je založena na tom, že vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé (§ 278 odst. 1 trestního řádu). K porušení základního práva na soudní ochranu dojde jen tehdy, zjistí-li Ústavní soud extrémní nesoulad mezi výsledky provedeného dokazování a z něho vyvozenými právními závěry, nikoli proto, že je možný odlišný výklad skutkového děje (srov. stanovisko pléna ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20, bod 42).

7. Trestní soudy v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, proč předložené důkazy a skutečnosti nemohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu. Jimi zvolený důkazní standard je v souladu s ústavními požadavky, srozumitelně vyložily, že předložené důkazy a skutečnosti buď nejsou nové, anebo nové jsou, nemohou ale samy o sobě (ve svém souhrnu) ani ve spojení s dříve provedenými důkazy (z původního řízení) zpochybnit závěry původního trestního řízení. Ze starých důkazů vyplývá, že před incidentem bylo pravé ucho stěžovatele zdravé. Důkazy nové naopak zčásti korespondují se závěry původního trestního řízení a zčásti obsahují nepodložené spekulace, které jsou vyvráceny důkazy provedenými v původním trestním řízení, což platí i ohledně znaleckého posudku dr. Rafčíka. Stěžovatelem předložené důkazy nemohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu, protože i v porovnání s celkovou důkazní konstrukcí původního rozhodnutí nebyl zpochybněn závěr, že poškozený měl sice před incidentem určité potíže se sluchem, jeho pravé ucho ale bylo zdravé. O sluch v tomto uchu přišel až v souvislosti s incidentem (srov. body 3 až 10 usnesení krajského soudu a body 8 až 20 usnesení okresního soudu). Úvahy trestních soudů jsou srozumitelné a též vnitřně koherentní, nejsou jakkoli ústavně vadné.

8. Není pravda, že se krajský soud s argumenty stěžovatele nevypořádal. Soud na stěžovatelovy námitky reagoval a vysvětlil, že jsou jen pokračováním v polemice s orgány činnými v trestním řízení o otázkách, které v souladu se zákonem trestní soudy vyřešily v původním rozhodnutí a původním trestním řízení. Poté vyložil, že stěžovatel pomíjí souhrn důkazů, na jejichž základě trestní soudy v původním řízení rozhodly a pouze opakuje námitky, se kterými se již okresní soud přesvědčivě vypořádal. V podrobnostech odkázal na odůvodnění jeho usnesení (srov. body 6 až 10 usnesení krajského soudu). Na tom není nic neústavního, krajský soud může odkázat na přezkoumávané usnesení okresního soudu.

9. K problematice opomenutých důkazů lze uvést, že trestní soudy neopominuly výslechy znalce a svědků a v souladu s ústavními požadavky (srov. např. nález ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 456/24, bod 34) vysvětlily, proč je neprovedou. Důkazy nemohly být podle trestních soudů pro posouzení věci relevantní. Znalecký posudek částečně odpovídal výsledkům původního trestního řízení a částečně s nimi spekulativně polemizoval, aniž by je konkrétně zpochybnil. O tom, že poškozený může i po úrazu běžně fungovat, není pochybností (i s neslyšícím pravým uchem a zhoršeným levým uchem je u něj zachováno 66 % sluchu a handicap se zejména projevuje v prostorové orientaci). Není zřejmé, jaký dopad má mít vágně tvrzená provázanost poškozeného s policejním mluvčím (bod 19 usnesení okresního soudu).

10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu