IV.ÚS 1823/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem, sídlem U Nikolajky 833/5, Praha 5 - Smíchov, proti postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 63 T 2/2026 a postupu Městského státního zastupitelství v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 1 KZV 118/2024, za účasti Městského soudu v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatel byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku. Stěžovatelova trestní věc dospěla do fáze řízení před soudem. Stěžovateli a jeho obhájci bylo na konci přípravného řízení umožněno nahlížet do spisu, policejní orgán nicméně nezaložil všechny důkazy (ze kterých vycházel) do trestního spisu, a proto poté zaslal stěžovateli a jeho obhájci tyto doplněné důkazy a dal jim na vědomí, že se mohou k těmto důkazům vyjádřit. Proti tomuto postupu stěžovatel brojil u Městského státního zastupitelství v Praze, které kvůli tomu, že věc již dospěla do fáze řízení před soudem, postoupilo podnět Městskému soudu v Praze. Městský soud poté uvedl, že stěžovateli a ani jeho obhájci policejní orgán neumožnil nastudovat kompletní spisový materiál (neboť v něm chyběly listiny) a nařídil, že tato vada musí být nyní napravena. Městský soud poté vyrozuměl stěžovatele a jeho obhájce o možnosti prostudovat trestní spis a zároveň jim doručil podanou obžalobu. Obhájce následně navrhl doplnit dokazování a též vrátit věc do přípravného řízení. Ve věci totiž dle něj stále byly nesrovnalosti, ve spisu stále chyběly listiny či nebyly přeloženy.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily svým postupem jeho ústavně zaručená práva. Argumentuje, že ústavní stížnost je přípustná, neboť v řízení před soudem již neexistuje jiný prostředek nápravy jeho práv, městský soud navíc na jeho poslední návrh nereagoval. Policejní orgán v rozporu se zákonem zaslal další důkazy až po nastudování spisu a městské státní zastupitelství tento postup schválilo, respektive postoupilo žádost stěžovatele městskému soudu. Městský soud poté sám provedl kroky, které spadají do přípravného řízení. I po dalším nastudování spisu stěžovatel zjistil, že neústavní vady stále nebyly napraveny, ve spise chybí stovky stran listin a příloh (písemnosti policejní orgán stěžovateli zaslal, ten ale neměl reálnou možnost je nastudovat), dokumenty v anglickém jazyce navíc nebyly přeloženy do českého jazyka. Stěžovatel žádal nápravu těchto vad, městský soud ho však ignoroval. Ve věci jsou tak závažné vady, že ji městský soud měl vrátit do přípravného řízení. Bylo tak porušeno stěžovatelovo právo na obhajobu a na rovnost účastníků v řízení, protože nemohl prostudovat kompletní spis v českém jazyce a učinit další návrhy na doplnění dokazování.

3. Ústavní soud se ústavní stížností kvůli zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nemůže věcně zabývat. Tato zásada má totiž dvě stránky - stránku formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky ochrany, které stěžovatelům zákon přiznává (tzv. formální stránka); věc musí být pro orgány veřejné moci též definitivně uzavřena (tzv. materiální stránka). Až tehdy může Ústavní soud případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [srov. stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25].

4. V posuzované věci již byla podána obžaloba a nyní probíhá řízení před soudem. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených práv. Úkol střežit tato práva totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům (čl. 4 Ústavy). Stěžovatel může ve své obhajobě v soudním řízení uplatnit všechny výše uvedené námitky. Tvrzená porušení stěžovatelových základních práv a svobod (pokud k nim došlo) lze tedy účinně zhojit v dalším průběhu trestního řízení a podaná ústavní stížnost je předčasná [srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. II. ÚS 2183/18 (U 10/90 SbNU 625), body 10 až 13]. Není proto naplněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnosti a ústavní stížnost je tím pádem nepřípustná.

5. Ústavní soud tím stěžovateli ale nezavírá dveře k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatel se může na Ústavní soud případně obrátit poté, co orgány činné v trestním řízení ve věci rozhodnou s konečnou platností.

6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2026 Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj