IV.ÚS 1909/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Halíkové, zastoupené Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2026 č. j. 21 Cdo 210/2026-114 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. září 2025 č. j. 47 Co 106/2025-94, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti FINFIX a. s., sídlem Plaská 622/3, Praha 5 - Malá Strana, zastoupené JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem, sídlem Zhořelecká 739/10, Liberec, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2026 č. j. 21 Cdo 210/2026-114 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. září 2025 č. j. 47 Co 106/2025-94, takto:

Návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2026 č. j. 21 Cdo 210/2026-114 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. září 2025 č. j. 47 Co 106/2025-94 se zamítá.

1. Stěžovatelka je zástavní dlužnice. Okresní soud v Havlíčkově Brodě na návrh vedlejší účastnice jakožto zástavní věřitelky nařídil soudní prodej zástavy (nemovitostí). Stěžovatelka proti tomu brojila odvoláním a posléze i dovoláním, v obou případech ovšem neúspěšně, neboť ani Krajský soud v Hradci Králové, ani Nejvyšší soud jejím argumentům nevyhověl.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že je spotřebitelkou, a proto civilní soudy měly věc posuzovat optikou spotřebitelského práva. Zástavní smlouva i jí zajištěná smlouva o úvěru jsou smlouvami lichevními, porušují dobré mravy a obsahují nepřiměřená sankční ujednání. Civilní soudy měly povinnost z úřední povinnosti považovat zástavní smlouvu za neplatnou.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rovněž navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost v záhlaví označených rozhodnutí do doby rozhodnutí o její ústavní stížnosti. Nařízením soudního prodeje zástavy hrozí stěžovatelce závažná újma, protože jde o nemovitosti, které slouží stěžovatelce k bydlení. V případě pokračování exekučního řízení hrozí stěžovatelce nepoměrně větší a fatální újma, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, protože může přijít o střechu nad hlavou. Odložení není v rozporu s veřejným zájmem a bez ohledu na výsledek je odložení zhojitelné pozdějším finančním vyrovnáním.

4. Ústavní soud dal vedlejší účastnici možnost vyjádřit se k návrhu na odložení vykonatelnosti. Vedlejší účastnice akcentovala, že odložení vykonatelnosti je mimořádným institutem, přičemž stěžovatelka jeho předpoklady neosvědčila. Bezprostřední vyklizení nemovitosti nehrozí, obecná hrozba budoucí dražby přitom sama o sobě nenahrazuje konkrétní osvědčení nepoměrné a bezprostřední újmy. Odložení vykonatelnosti může zvrátit účel zástavního práva, stěžovatelka navíc disponuje obranou v exekučním řízení v podobě návrhu na zastavení exekuce a návrhu na odložení exekuce, oba návrhy již navíc uplatnila.

5. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek. Podle § 79 odst. 2 téhož zákona nicméně může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

6. Odložení vykonatelnosti je svou povahou mimořádným institutem. Podmínky pro odložení vykonatelnosti se proto musí vykládat přísně. V nynější věci Ústavní soud přitom neshledal, že by tyto podmínky byly naplněny. Stěžovatelka totiž pouze v obecné rovině konstatuje, že jí výkonem uvedených napadených rozhodnutí může vzniknout nenapravitelná újma v podobě ztráty bydlení. Tato újma je ale obecným důsledkem nařízení soudního prodeje zástavy předvídaným zákonem. Stěžovatelka neosvědčila, že by ji tato újma hrozila bezprostředně. Stěžovatelka má v exekučním řízení instituty, pomocí kterých se může bránit (např. odložení exekuce) a je nežádoucí, aby Ústavní soud v tomto ohledu (odložení vykonatelnosti) nyní nahrazoval činnost exekučních soudů. Stěžovatelčiny argumenty pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí proto v posuzované věci nepřeváží nad veřejným zájmem na výkon napadených pravomocných soudních rozhodnutí.

7. Protože Ústavní soud nemůže v nynější věci rozhodnout bezodkladně, zamítl návrh na odložení vykonatelnosti uvedených napadených rozhodnutí. Ústavní soud dodává, že rozhodnutí o odložení vykonatelnosti jsou svou povahou rozhodnutím předběžné povahy a Ústavní soud jím nikterak nepředjímá eventuální meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu