IV.ÚS 1966/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelů městyse Luka nad Jihlavou, sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, obce Kozlov, sídlem Kozlov 68, a obce Bítovčice, sídlem Bítovčice 109, zastoupených JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 21. května 2026 čj. 22 As 281/2025-166 a Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2025 č. j. 30 A 154/2021-693, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, sídlem Žižkova 93, Jihlava, obce Vysoké Studnice, sídlem Vysoké Studnice 122, Krajského úřadu Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 57, Jihlava, a obce Velký Beranov, sídlem Velký Beranov 58, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatelé vedou spor s dobrovolným svazem obcí (Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko) z veřejnoprávní smlouvy. Spor se týkal majetkového vypořádání po ukončení členství obcí ve svazu obcí. O sporu rozhodoval Krajský úřad Kraje Vysočina, proti jehož rozhodnutí podali všichni (jak svaz obcí, tak stěžovatelé) správní žalobu. Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí zrušil a věc krajskému úřadu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelé se následně obrátili na Nejvyšší správní soud, ten jejich kasační stížnosti zamítl.

2. Nyní se stěžovatelé obrací na Ústavní soud. Nejprve je ale třeba posoudit, zda se Ústavní soud může nynější ústavní stížností vůbec věcně zabývat.

3. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti plyne též požadavek na konečné uzavření věci pro ostatní orgány veřejné moci [nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. Právě tento požadavek tu není naplněn. Shora vylíčené shrnutí procesního vývoje napovídá, že věc je pro jiné orgány veřejné moci stále otevřená. Po kasačním zásahu krajského soudu se věc opět vrátila před krajský úřad. V takovém případě Ústavnímu soudu nepřísluší, aby jakkoli zasahoval do probíhajícího řízení, byť jde o řízení nesoudního typu. Již proto je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

4. Stěžovatelé nepopírají, že věc není před orgány veřejné moci ještě uzavřena. Dovolávají se nicméně obou výjimek v § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Hlavní argument, proč má Ústavní soud nynější kauzu projednat, je, že stěžovatelé nesouhlasí s názorem správních soudů. Nesouhlasí, že vodovod byl ve vlastnictví svazu obcí. S tím souvisí jejich obava, že musí "podstoupit" další náročné soudní řízení, v němž se musí domáhat navrácení majetku skrze nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy. Nynější spor trvá již delší dobu. Podle stěžovatelů tu existuje silný veřejný zájem, aby Ústavní soud věc věcně projednal.

5. Jakkoli stěžovatelé přednesli argumenty, proč je třeba věc projednat, Ústavní soud nepřesvědčili, aby zde učinil výjimku. Zaprvé, v čím vlastnictví je sporný vodovod, není otázka, která by naznačovala vlastní přesah zájmů. Aby šlo o věc, která přesahuje vlastní zájem stěžovatelů, musí vyjít najevo určitá strukturální či systémová otázka, jejíž význam je natolik zásadní, že se Ústavní soud k ní musí vyjádřit. V nynějším případě ovšem taková otázka nevyšla najevo a stěžovatelé nic neuvádí. Zadruhé, délka řízení ani nákladnost řešení celého sporu nejsou v zásadě argumenty pro uplatnění výjimky podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Její použití má místo tam, kde věc orgány veřejné moci řešily opakovaně, dlouhodobě a konečné rozřešení věci má pro jednotlivce mimořádný, či dokonce existenciální význam (přiměřeně nález ze dne 30. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3022/24, body 28 až 31). Ač stěžovatelé uvádí, že svaz obcí, resp. třetí osoba se o vodovod nebude řádně starat, že přichází o příjmy a že vodovod se jí možná vrátí ve špatném stavu, Ústavní soud postrádá argumenty, které by naznačovaly, že vstup soudu do živé věci je pro stěžovatele v právě uvedeném smyslu významný. Stěžovatelé tak ve výsledku neusnesli argumentační břemeno (Pl. ÚS-st. 58/23, bod 33).

6. Proto Ústavní soud nemohl výjimečně prolomit zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Obdobně Ústavní soud postupoval u jiné stěžovatelky, obce, která rovněž vede podobný spor (usnesení ze dne 30. 6. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1295/25).

7. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2026 Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj