IV.ÚS 2037/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Fajtlové, zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem, sídlem Otakarova 1427/41, České Budějovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2026 č. j. 12 Cmo 67/2026-96, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatelka se žalobou domáhala, aby jí vedlejší účastník vydal kopie zápisů z členských schůzí za období vymezené v žalobě a kopii pojistné smlouvy uzavřené mezi vedlejším účastníkem a pojistitelem. Poté, co byla upozorněna na materiální nevykonatelnost žalobního petitu, upřesnila, které konkrétní zápisy a smlouvu požaduje vydat. Vedlejší účastník následně stěžovatelce požadované dokumenty poskytl a stěžovatelka vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Krajský soud v Českých Budějovicích proto usnesením ze dne 25. 3. 2026 řízení zastavil a současně uložil vedlejšímu účastníku povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 53 413 Kč. Dospěl k závěru, že ve smyslu § 146 odst. 2 občanského soudního řádu nese procesní zavinění na zastavení řízení vedlejší účastník.

2. Vrchní soud v Praze k odvolání vedlejšího účastníka změnil usnesení krajského soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení. Rozhodl, že povinnost k náhradě nákladů řízení stíhá stěžovatelku, a proto jí uložil nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 27 048 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 3 260 Kč. Poukázal na to, že žaloba v době podání neobsahovala materiálně vykonatelný petit. Jelikož nebylo zřejmé, jaké konkrétní listiny stěžovatelka požaduje, nelze dovodit důvodnost žaloby jako jeden z předpokladů pro aplikaci § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu. Procesní zavinění proto bylo na straně stěžovatelky.

3. Stěžovatelka namítá, že vrchní soud při posouzení zavinění zcela pominul předžalobní průběh a nevzal v potaz ani skutečnost, že stěžovatelka v průběhu řízení žalobní petit specifikovala. Jeho úvahy proto považuje za skutkově chybné.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovází-li danou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34).

6. V posuzované věci stěžovatelka brojí proti povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši cca 30 000 Kč, tuto částku je přitom třeba považovat za bagatelní. Ústavní soud neshledal žádnou mimořádnou okolnost přesahující vlastní zájmy stěžovatelky a ani stěžovatelka neuvádí, co jí může být. V ústavní stížnosti brojí jen proti skutkovým závěrům vrchního soudu a napadá zákonnost rozhodnutí, nesnáší však žádné argumenty, které by tuto věc povýšily na věc významu ústavního. Není úkolem Ústavního soudu pro takovéto možné pochybení civilního soudu do celé věci zasahovat. Vrchní soud navíc přesvědčivě zdůvodnil, že v době podání žaloby nebylo zřejmé, jakých konkrétních listin se stěžovatelka po vedlejším účastníkovi domáhala. Na to v průběhu řízení poukazoval nejen vedlejší účastník, ale rovněž krajský soud. Teprve následným upřesněním žalobního petitu stěžovatelka svůj požadavek dostatečně konkretizovala, načež vedlejší účastník v krátké době požadované listiny poskytl. Takový procesní průběh nesvědčí o tom, že by vedlejší účastník bezdůvodně odepíral stěžovatelce požadované plnění. Závěr Vrchního soudu o tom, že žaloba postrádala znak důvodnosti ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu není svévolný a tedy neústavní; jeho zákonnost přitom Ústavní soud nehodnotí.

7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v.r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu