VSPH 12 Cmo 166/2021-195

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Radima Novotného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno, IČO: IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Jméno žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, IČO: IČO žalované A ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2) Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_008⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 879 369 Kč s postižními právy, o odvolání žalované č. 2 proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2021, č. j. 13 Cm 431/2011-190,

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně odvolání žalované č. 2 proti usnesení ze dne 11. 5. 2021, č. j. 13 Cm 431/2011-184. Uvedl, že tímto usnesením bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalované č. 2 dne 13. 5. 2021, kdy se přihlásil do datové schránky. Odvolání proti usnesení bylo doručeno soudu z datové schránky právního zástupce žalované č. 2 dne 31. 5. 2021. Posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl den 28. 5. 2021 (pátek). Proto soud odvolání jako opožděné odmítl (§ 208 o. s. ř.). Při právním posouzení soud dále postupoval podle § 204, § 50b a § 57 o. s. ř. a § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

2. Žalovaná č. 2 napadla usnesení včasným odvoláním s tím, že soudní poplatek uhradila dne 19. 5. 2021 a žádá o prominutí lhůty k jeho úhradě. Požádala o zahájení odvolacího řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované č. 2 není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesení, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, bylo žalované č. 2, resp. jejímu právnímu zástupci doručeno do datové schránky dne 13. 5. 2021 (potvrzením o dodání a doručení do datové schránky). Odvolání proti rozsudku bylo odesláno z datové schránky právního zástupce žalované č. 2 na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně dne 31. 5. 2021 v 12:16:26 hodin (záznamem o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Krajský soud v Českých Budějovicích).

5. Rozhodnutí soudu prvního stupně lze napadnout odvoláním do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). O běhu a délce lhůty k podání odvolání a soudu, u něhož je třeba odvolání podat, byla žalovaná č. 2 poučena v usnesení ze dne 11. 5. 2021, č. j. 13 Cm 431/2011-184. To bylo žalované č. 2, resp. jejímu právnímu zástupci doručeno do jeho datové schránky dne 13. 5. 2021. Lhůta k podání odvolání začala žalované č. 2 běžet dnem následujícím po doručení usnesení, tedy dnem 14. 5. 2021, a marně uplynula v souladu s § 57 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. dne 28. 5. 2021 (pátek). Protože odvolání žalované č. 2 proti usnesení bylo na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně doručeno až dne 31. 5. 2021, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání, postupoval soud prvního stupně správně, když odmítl takové odvolání jako opožděné (§ 208 odst. 1 o. s. ř.).

6. Z důvodů uvedených shora odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

7. Otázkou včasnosti zaplacení soudního poplatku se odvolací soud nezabýval a ani zabývat nemohl, neboť usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud ve výroku usnesení řešil (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Předmětem přezkumu tak mohlo být pouze posouzení včasnosti podání odvolání proti usnesení ze dne 11. 5. 2021.

8. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2 žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal, když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.