VSPH 14 Cmo 93/2020-100

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky., IČO IČO navrhovatelky sídlem Adresa navrhovatelky ⟪LB:lb_002⟫ zastoupené Anonymizováno, advokátem sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ za účasti: 1) Anonymizováno, IČO IČO advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ naposledy sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ 2) Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ o zrušení výmazu společnosti Jméno advokáta A z obchodního rejstříku a obnovení její likvidace, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2020, č. j. 85 Cm 2253/2018 – 86,

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti Jméno advokáta A /dále jen „společnost“/ z obchodního rejstříku a obnovu její likvidace (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozí zamítavé usnesení ze dne 13. června 2019, č. j. 85 Cm 2253/2018 - 67, odvolací soud zrušil usnesením ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 14 Cmo 250/2019 - 77. Přitom odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, podle něhož soud prvního stupně v dalším řízení postupem podle § 7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, přibere do řízení společnost a bývalého jediného společníka Anonymizováno (přitom za společnost bude jednat s likvidátorkou Anonymizováno., sídlem adresa), současně jim doručí návrh na zahájení řízení a umožní jim vyjádřit se k němu, věc pak znovu řádně projedná, včetně toho, že vyvstane-li potřeba provést důkazy, nařídí za tím účelem jednání (§ 89 z. ř. s.).

3. Soud prvního stupně v nově vydaném usnesení ze dne 11. února 2020 vyšel z toho, že: ⟪LB:lb_001⟫ - navrhovatelka návrh odůvodňuje tím, že likvidátorka nezahrnula do konečné zprávy její pohledávku ve výši 553 399,08 Kč s příslušenstvím přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 20. dubna 2017, č. j. 21 C 303/2016 - 46, nezajistila a nezpeněžila majetek společnosti evidovaný v registru vozidel, neuplatnila nároky vůči bývalým jednatelům společnosti, nepřipojila se k trestnímu oznámení proti společnosti a nepodala na ni insolvenční návrh; ⟪LB:lb_002⟫ - bývalý jediný společník Anonymizováno na výzvu soudu k vyjádření k návrhu nereagoval; ⟪LB:lb_003⟫ - Anonymizováno k návrhu uvedla, že vymáhání nároků vůči bývalým jednatelům nepředstavuje úkon směřující k naplnění účelu likvidace, kterým je výmaz společnosti z obchodního rejstříku, a proto likvidátorovi nepřísluší. Majetek zapsaný v registru vozidel nebyl fyzicky dohledán a nedisponuje k němu jakoukoliv dokumentací. K trestnímu řízení se nepřipojila, jelikož jí nebylo známo, že by došlo k zahájení stíhání konkrétní osoby. Insolvenční návrh nepodala, protože vzhledem k nulovému likvidačnímu zůstatku neměla na úhradu zálohy, přičemž navrhovatelce nic nebránilo v podání věřitelského návrhu; ⟪LB:lb_004⟫ - Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2018, č. j. 85 Cm 401/2018 - 3, rozhodl o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a likvidátorkou jmenoval Anonymizováno. Usnesení nabylo právní moci dne 19. března 2018; ⟪LB:lb_005⟫ - likvidátorka provedla úkony likvidace a 30. srpnu 2018 soudu předložila ke schválení konečnou zprávu o průběhu likvidace, z níž vyplývá, že nedohledala žádný majetek společnosti, společnost má nulový likvidační zůstatek, byť má v registru zapsána dvě vozidla; ⟪LB:lb_006⟫ - mezi přihlášenými pohledávkami likvidátorka ve zprávě uvedla pohledávku navrhovatelky ve výši 3 168 750 Kč, ta ovšem s ohledem na nulový likvidační zůstatek zůstala neuhrazená; ⟪LB:lb_007⟫ - Městský soud v Praze konečnou zprávu schválil usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. 85 Cm 401/2018 - 22 a dne 6. září 2018 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku.

4. Soud prvního stupně na tomto základě vyšel z § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, a dovodil, že není dán důvod pro navržené zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora. Společnost je sice právně vlastníkem registrovaných vozidel, fakticky však v její dispozici nejsou. To, že bývalí jednatelé podle navrhovatelky společnost poškodili, a tím i dobytnost navrhovatelčiných pohledávek, představuje nejistý a neurčitý majetkový zájem navrhovatelky. Navrhovatelka de facto presumuje, že obnovená společnost se domůže náhrady škody, z čehož pak uspokojí její pohledávky. Zda a v jaké výši by společnost mohla být úspěšná je nejisté do té míry, že i s ohledem na zásadu hospodárnosti takový právní zájem neodůvodňuje rozhodnutí o obnově společnosti. Rozhodnutí bez nařízení jednání soudu prvního stupně odůvodnil odkazem na § 85 a § 89 z. ř. s. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil nespornou povahou řízení.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci, navíc v nedávné době odvolatelka zjistila nové skutečnosti stran majetku společnosti, které zřejmě nebyly známy ani likvidátorce společnosti. V daném případě existují důvody pro zrušení výmazu společnosti a nařízení její (opětovné, resp. řádné) likvidace. Odvolatelka má za to, že jsou dány odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a), e), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/.

7. Odvolací důvody odvolatelka rozvádí tak, že návrh podala proto, že v průběhu likvidace nebyly učiněny všechny kroky, které by vedly k alespoň částečnému splnění závazků likvidované společnosti. Podle odvolatelky v dané věci nastaly oba důvody předvídané § 209 odst. 1 o. z. Dosud neznámým majetkem se podle judikatury a odborné literatury míní i majetkové hodnoty, které nebyly považovány za vlastnictví společnosti a z toho důvodu nebyly při vypořádání majetku v průběhu likvidace zohledněny (Josková, L., Pravdová, K., Zacharová, L. Likvidace obchodních společností. Praha: C. H. Beck, 2017 s. 158). Takovým majetkem jsou navrhovatelem tvrzené nároky na náhradu škody vůči bývalým členům statutárního orgánu společnosti.

8. Odvolatelka v průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Co 258/2018 zjistila, že ačkoliv byl Anonymizováno dne 9. prosince 2014 rozhodnutím jediného společníka odvolán z funkce jednatele společnosti, uzavřel dne 13. ledna 2015 za společnost kupní smlouvu se společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, jejímž předmětem byl prodej autojeřábu Anonymizováno, VIN: Anonymizováno. Zároveň s touto smlouvou byly zřejmě uzavřeny i další smlouvy, kterými společnost prodala techniku uvedenou na faktuře č. Anonymizováno v souhrnné hodnotě 786 500 Kč (včetně DPH). Podle pokladních dokladů převzal úplatu v hotovosti V. Danda ml. v průběhu prosince 2014. V. Anonymizováno tak evidentně zpeněžoval majetek společnosti i v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Tato právní jednání jsou s největší pravděpodobností neplatná a likvidátorka by měla prověřit možnost případného uplatnění této neplatnosti.

9. Odvolatelka nesouhlasí s tím, že by její majetkový zájem na vyhovění návrhu byl nejistý a neurčitý. Odvolatelka přesně označila své pohledávky a jedna z nich jí byla pravomocně přiznána rozhodnutím soudu. Vymáhání pohledávek je ze své podstaty činností s nejistým výsledkem. V tomto směru nemůže být jistota předpokladem vyhovění návrhu. To by vedlo k absurdnímu závěru, že soudy poskytují ochranu těm, kteří vyvedou či „zašantročí“ majetek právnické osoby a sníží tak jistotu vymožení pohledávek, které by do té doby bylo možné upokojit. Soud prvního stupně neodůvodnil, proč by dobytnost pohledávek za bývalými jednateli měla být nejistá a vůbec se nevypořádal s již sdělenou informací, že ne všichni bývalí jednatelé společnosti byly nastrčené osoby (bílí koně), takže by do likvidační podstaty bylo možné získat smysluplné finanční prostředky (např. V. Anonymizováno. stále vlastní rodinný dům zapsaný na LV č. Anonymizováno v k. ú. adresa).

10. Usnesení soudu prvního stupně je podle odvolatelky projevem nepřípustného formalismu. Soud prvního stupně rezignoval na to, že účelem likvidace není co nejrychlejším a nejjednodušším způsobem sprovodit právnickou osobu ze světa, ale (mimo jiné) vyrovnání dluhů vůči jejím věřitelům (§ 187 odst. 1 o. z.). Postup soudu prvního stupně je nebezpečným signálem pro osoby kolem společnosti, že je možné beztrestně neplnit závazky a vyvádět majetek společnosti. Vyjádření likvidátorky, že vymáhání nároků vůči bývalým jednatelům nepředstavuje úkon směřující k naplnění účelu likvidace, kterým je výmaz společnosti z obchodního rejstříku, a proto likvidátorovi nepřísluší, odporuje odborné literatuře, podle níž je účelem likvidace mj. zmíněné vypořádání dluhů. Zákon proto této problematice věnuje značnou pozornost a reguluje řadu nástrojů k ochraně věřitelů s cílem zajistit, aby věřitelé mohli uplatnit své pohledávky, a aby si společníci mezi sebe majetek likvidované společnosti nerozdělili dřív, než budou věřitelé vyrovnáni (Josková, L., Pravdová, K., Zacharová, L. Likvidace obchodních společností. Praha: C. H. Beck, 2017 s. 94; Lavický, p. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1-654/. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. s 954 - 961).

11. Dále odvolatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ve zmíněném usnesení ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 14 Cmo 250/2019 - 77, o nedůvodnosti námitky podjatosti. Tento závěr zcela pomíjí koncept funkční nezávislosti soudu, tedy nezávislosti, která nesouvisí s jednáním konkrétního soudce, ale s rozdílnými rolemi (funkcemi), které daná osoba zastává v rámci jednoho procesu. Jde o koncept, který úzce souvisí se základní zásadou, že nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci. V dané věci senát soudu prvního stupně 85 Cm rozhodoval nejen o předmětném návrhu, ale též o schválení zprávy likvidátorky o průběhu likvidace, tedy o řádnosti likvidace. Nyní tedy senát 85 Cm rozhoduje o své vlastní věci, má zájem na výsledku řízení, a měl by se z projednávané věci vyloučit.

12. V závěru odvolání navrhovatelka opětovně požaduje přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť odvolacím soudem dříve shledaný důvod nevyhovění takovému návrhu, spočívající ve zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, již s ohledem na výše uvedené skutečnosti dán není.

13. Účastníci 1) a 2) se k odvolání nevyjádřili.

14. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí nemůže obstát, a to z níže uvedených důvodů.

15. Stran námitky podjatosti oddělení 85 Cm soudu prvního stupně odvolací soud setrvává na své dřívější argumentaci uvedené v bodu 8 odůvodnění předchozího usnesení ze dne 21. listopadu 2019, na níž pro stručnost odkazuje. Odvolatelka dále pomíjí, že nadepsané řízení je samostatným řízením, a že funkční příslušnost určuje, který soud v rámci soudní soustavy právě v tomto řízení rozhodne v prvním stupni, který ve stupni druhém, a který soud rozhodne o případném mimořádném opravném prostředku. Skutečnost, že v rámci oddělení 85 Cm byla soudem prvního stupně též projednána a schválena konečná zpráva o průběhu likvidace společnosti, žádný vztah funkční příslušnosti nezakládá, ani neplatí, že by soud prvního stupně nyní rozhodoval o své vlastní věci, jak mylně dovozuje odvolatelka.

16. Jak již odvolací soud vysvětlil v přechozím rozhodnutí ze dne 21. listopadu 2019, řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Meritornímu rozhodnutí o podaném návrhu musí předcházet řádné projednání věci.

17. Tak předně soud prvního stupně nerespektoval závazný pokyn odvolacího soudu, že postupem podle § 7 odst. 1 z. ř. s. přibere do řízení společnost a bývalého jediného společníka Anonymizováno, přičemž za společnost bude jednat s likvidátorkou Anonymizováno. Soud prvního stupně o jejich přibrání do řízení nerozhodl, jen jim doručil návrh ve věci samé s výzvou k vyjádření; Anonymizováno se k návrhu vyjádřila podáním ze dne 20. prosince 2019. Z přeloženého spisu je však evidentní, že ani Anonymizováno za společnost, ani Anonymizováno nebyli soudem v průběhu řízení vůbec informováni, že jsou v postavení účastníků řízení. Poprvé jim tuto informaci nepřímo sdělil soud prvního stupně v přezkoumávaném usnesení, kde jsou v záhlaví uvedeni jako účastníci řízení. Přitom účelem rozhodnutí soudu podle § 7 odst. 1 z. ř. s. je nepochybně i to, že se daná osoba dozví o probíhajícím řízení, a že v něm má postavení účastníka se všemi právy a povinnostmi z tohoto postavení vyplývajícími.

18. Toto pochybení soudu prvního stupně úzce souvisí s dalším jeho pochybením. Podle závazného pokynu odvolacího soudu měl soud prvního stupně podle § 89 z. ř. s. - vyvstane-li potřeba provést dokazování - nařídit k projednání věci jednání. Přesto soud prvního stupně ústní jednání nenařídil a bez dalšího o návrhu rozhodl. Přitom je nepochybné, že z listin obsažených ve spisu činil zjištění např. k vlastnictví daných vozidel společností, a i k průběhu samotné likvidace společnosti. Tímto nesprávným postupem soud prvního stupně upřel navrhovatelce, Anonymizováno i Anonymizováno právo účastnit se projednání věci při ústním jednání, vyjadřovat se k důkazním návrhům i provedeným důkazům, v reakci na důkazní situaci navrhovat na podporu svých tvrzení další důkazy atd. Navíc ústní jednání jsou pravidelně veřejná (čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), což je prostředkem veřejné kontroly nad justicí. Soudy jsou povolány k tomu, aby soudní moc vykonávaly demokraticky, transparentně, veřejně a na základě zákonů.

19. Soud prvního stupně shora uvedeným nesprávným postupem zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a které nebylo možné za odvolacího řízení napravit. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

20. Soud prvního stupně v dalším bude postupovat podle § 7 odst. 1 z. ř. s., bude se zabývat novým návrhem odvolatelky na osvobození od soudních poplatků a dále nařídí k projednání věci ústní jednání a o návrhu ve věci samé znovu rozhodne, přitom se řádně vypořádá též se shora uvedenou doplněnou argumentací odvolatelky.

21. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno (§ 151 odst. 1 o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.