VSPH 6 Cmo 356/2020-230

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky, narozená Datum narození navrhovatelky ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatelky ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ za ⟪LB:lb_006⟫ účasti: Jméno advokáta B, IČO IČO advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_010⟫ o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění dalšího účastníka konaného dne 23. 5. 2017 přijatých pod bodem 3, bodem 6 a bodem 8 v části týkající se madla, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2020 č. j. 44 Cm 161/2017-180

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2020 č. j. 44 Cm 161/2017-180 se potvrzuje.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od jeho právní moci, k rukám Jméno advokáta C, advokáta.

1) Soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118 b) nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.

2) Dále soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním - soudem prvního stupně uváděná informace o poskytnutých a neposkytnutých dokladech a dokumentech je neúplná a týká se jak služeb, tak správy domu. K vyúčtování služeb odvolatelce SV nedokládá kompletní dokumenty k vynaloženým nákladům za služby. Jedná se o prokazování fakturace vody, nemožnost zjistit celkový fakturovaný údaj o spotřebovaném počtu kubíků vody (studené i teplé) a prokazování spotřeby kubíků v bytech a návaznost na fakturované množství vody. Nejedná se výjimečně o jeden nebo dva roky, ale situace je dlouhodobá. Dokumenty zmíněné v návrhu na zahájení řízení jí nebyly písemně poskytovány vůbec ani před shromážděním, ani na shromáždění.

3) Do roku 2011 SV odmítlo modernizovat výtahy řádně podle norem, vyhlášek a podle právních předpisů a zákonů, aby byly tyto výtahy přístupné také osobám s omezením pohybu a orientace - tedy i žalobkyni jako vozíčkářce. SVJ odmítlo jeden jediný rok spořit déle a za úspory jednoho jediného roku ve výši Kč 500 000,- provést modernizaci výtahu tak, aby se žalobkyně vešla do výtahu i s vozíkem. Externí správce SBD PJ navrhovatelku ubezpečil, že výtahy budou mít požadované rozměry. Výtahy byly zmodernizovány takovým způsobem, že se navrhovatelka s el. vozíkem do výtahu nevejde.

4) Navrhovatelka požadovala ještě za platnosti původních stanov - po použití dlouhodobé zálohy na opravy (dále též jen DZO) na „Střechu“ v r. 2015 - o stanovení určitých a srozumitelných pravidel pro rozpočet, pro způsob stanovení výše příspěvku i dlouhodobé zálohy na opravy, později také shodně i v nových stanovách, následně i v žádosti o změnu a doplnění nových stanov, ale všechny její snahy byly marné. Po SV podle nových stanov požadovala „Pravidla“ podle čl. 8 odst. 2 pro celkový příspěvek, ale stanovy jsou v této části neurčité a žádná Pravidla navrhovatelce nebyla předložena, její návrhy byly odmítnuty soudem i SVJ. Pravidla pro celkový příspěvek neexistují.

5) Pod bodem 8 programu navrhovatelka požadovala vypořádání DZO, když na „Střechu“ SV od roku 2011 požadovalo skládat zálohy ve výši Kč 1 000 000,-, ale „Střecha“ stála Kč 819 000,-, aniž další účastník navrhovatelce prokázal rozsah oprav podle smlouvy o dílo a aniž jí prokázal nejasnosti fakturace a vícenáklady ve výši Kč 140 000,-. Navrhovatelka požadovala vypořádání ve výši Kč 8 548,-, pro SV Kč 181 000,-. V bytech (a tedy i v bytě žalobkyně) neprobíhaly opravy podle projektu, podle smlouvy o dílo a podle harmonogramu. Odmítnutí SV vypořádat DZO po jejím použití je v rozporu s judikaturou, jak uvedla v žalobě navrhovatelka. Podle Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 738/2007, 33 Odo 890/2002, 32 Cdo 4604/2007) je „nevratná záloha“ pojem absurdní, vnitřně rozporný. Že se dlouhodobá záloha nevypořádá je protiprávní. Povinností příjemce zálohy je ji vypořádat Jakmile se uskuteční činnost, ke které byla záloha skládána, případně marně uplyne čas stanovený k použití zálohy. Samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoliv zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci zálohy vznikl nárok (jím) poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí. V rozporu s judikaturou a přes uplatněnou žádost navrhovatelky k vypořádání DZO na „Střechu“ nedošlo. Pro navrhovatelku se jednalo o Kč 8 548,-. Předmětem vypořádání měla být pouze „Střecha“, tj. Kč 1 000 000,- mínus Kč 819 000,-, tj. Kč 181 000,- pro 24 vlastníků. Pod bodem 3 programu - Schválení účetní závěrky za rok 2016 bylo nevypořádání dlouhodobé zálohy na opravy (DZO) k účelu „Střecha“, když k tomuto účelu se do konce roku 2016 vybírala nezměněná výše DZO, tj. celkem za období 11/2011 - 12/2016, tj. 62 měsíců x 41 232,-, tj. Kč 2 556 000,- a „Střecha“ měla stát Kč 1 000 000,-, ale stála Kč 819 000,-. V takovém případě jde o důležitou záležitost. O extrémně vysokou dlouhodobou zálohu na opravy (DZO) se jednalo vždy, protože v době stanovení dlouhodobého plánu oprav na léta 2011 - 2015 bylo cílem opravení střechy za Kč 1 000 000,-, když oprávněnost vybírat od vlastníků takto vysokou DZO na náklady za Kč 1 000 000,- bylo nepřezkoumatelné a neprokazatelné. SVJ požaduje i v r. 2017 DZO až o 80 % vyšší, než je skutečná potřeba. V r. 2016 tvořily výdaje pouhých 14 % celkových příjmů (zůstatek z minulých let + příjem za r. 2016). Jestliže se jedná o extrémně vysokou výši DZO, která je vybírána neodůvodněně, podle judikatury Nejvyššího soudu se jedná o důležitou záležitost. Jedná se o rozhodnutí NS 26 Cdo 4567/2016 a NS 26 Cdo 5024/2015.

6) Na shromáždění 23. 5. 2017 neexistoval žádný podklad ve formě Rozpočtu pro rok 2017, ani ve formě „Plán investic pro rok 2017“. Tyto dokumenty neexistovaly při nahlížení a nebyly žalobkyni vůbec poskytnuty, což navrhovatelka přesně dokládá v návrhu - s přesným označením položek. Jde o dokumenty vyhotovené až k zápisu ze shromáždění, když oba dokumenty jsou vedeny jako Příloha 1 zápisu. Shromáždění o nich nejednalo a nerozhodovalo se o výdajích v r. 2017 za Kč 1 333 000,-. Tento součet výdajů obsahuje také neschválené akce (Výtahy a Vyplacení zateplení chodeb) ve výši Kč 950 000,-. Jde o výdaje, které neměly být do rozpočtu 2017 zahrnuty. Další účastník má chyby nejen ve výdajích, ale také v příjmech, když v zůstatku Kč 1 227 556,- nejsou zahrnuty příjmy za r. 2017 ve výši Kč 495 000. Jde o „podvod“ na vlastníky, když se jim nepředloží Rozpočet 2017 v tištěné formě a po vlastnících je vyžadováno, aby na shromáždění zvedli ruku a o nic se nezajímali, aby výboru SV všechno poslušně „odkývali“. Tzn. že výpočty dalšího účastníka nejsou pravdivé, když uvádí, že výdaje budou v r. 2017 vyšší než příjmy. Vysoký plán investic pro rok 2017 shodný s Rozpočtem 2017 obsahoval neschválené akce shromážděním a shromáždění o něm nemělo ani tušení a nerozhodovalo o něm.

7) K pozvánce v žádném případě nebyl přiložen jako podklad „Návrh plánu investic na rok 2017“ a „Návrh položkového rozpočtu DZO na období 2017“, jak uvádí soud prvního stupně. Pokud by tomu tak bylo, potom by tyto dokumenty výbor SV před navrhovatelkou při nahlížení netajil a vydal by jí je k nahlédnutí. Ale jak v důkazech navrhovatelka uvedla, do těchto dokumentují nebylo umožněno nahlédnout ani 16. 5. 2017, ani na shromáždění 23. 5. 2017, tyto dokumenty byly skutečně přiloženy až k zápisu a nikdo na shromáždění neměl tušení, jaký je poměr mezi výdaji a skutečným stavem financí SV. Další účastník uvádí ve svém vyjádření z 26. 4. 2018, že shromáždění bylo informováno pouze ústně, ale kdyby předsedající informoval přítomné, potom by s takovým podkladem přítomné seznámil, ale to se nestalo. Nikdo z vlastníků nemá fotogenickou paměť (ani navrhovatelka ji nemá), aby tedy věděli, o čem hlasují. Pod bodem 6 nebyl v žádném případě předložen návrh rozpočtu na rok 2017, jestliže tento návrh předem neexistoval a předem nebyl poskytnut navrhovatelce jako podklad k projednávaným bodům, když navrhovatelka o takový dokument prokazatelně žádala.

8) Další účastník neodůvodnil nepřístupné výtahy vozíčkáři jako je navrhovatelka a jí samotné nebyl jako náhradou poskytnut prostor, kam by mohla bezpečně zajíždět se zapůjčeným elektrickým invalidním vozíkem. Rovněž neodůvodnil zamítnutí „madla“ u předního vchodu do domu. Vlastníci - majitelé kol používají jak předního vchodu, tak zadního vchodu. Podklad o Rozpočtu pro rok 2017 tedy chyběl i k hlasování.

9) Jestliže externí správce po ukončení roku vydá tabulku „Zpráva o činnosti správce“, potom se člen společenství z takové tabulky nedoví členění jednotlivých položek nákladů na správu domu.

10. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a vyhověl návrhu.

11. K odvolání se vyjádřil další účastník. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a odpovídající řádně zjištěnému skutkovému stavu. Argumentace navrhovatelky není na místě. Odvolání je zjevně bezdůvodné, když navrhovatelka užívá na svou obranu argumenty, které jsou zcela irelevantní, a nelze se jimi v tomto soudním sporu vůbec zabývat ani nemohou výsledek sporu jakkoliv ovlivnit. Z konstantní judikatury plyne, že soud je oprávněn do soukromých záležitostí vlastníků jednotek (a společenství vlastníků coby soukromoprávní právnické osoby) zasáhnout jen v ojedinělých situacích, při existenci důležitého důvodu dle § 1209 odst. 1 o.z. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, návrh přehlasovaného vlastníka na zrušení usnesení shromáždění musí být odůvodněn zcela výjimečnou záležitostí a musí se jednat o jednání spočívající v extrémním zásahu do práv a povinností vlastníka bytové jednotky. Shromáždění konané dne 23. 5. 2017, proti jehož třem bodům navrhovatelka vystupovala, žádnou takovou otázku nerozhodovalo a v této souvislosti ještě odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 421/2014 ze dne 19. 3. 2014. Dle tohoto rozhodnutí, pakliže není shledáno, že se jedná o „důležitou záležitost“ či „důležitý důvod“, není vůbec prostor pro posuzování námitek směřujících do vlastního řešení a posuzování jednotlivých sporných otázek. Na zasedání shromáždění žádná z důležitých otázek rozhodována nebyla, když schválení účetní závěrky není důležitou záležitostí, což je mj. potvrzeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 421/2014 ze dne 19. 3. 2014. Ohledně schválení rozpočtu pro rok 2017 a výše úhrad DZO si další účastník nemyslí, že by dané rozhodnutí způsobilo extrémní zásah do práv vlastníků jednotek. Shromáždění projednalo návrh navrhovatelky a rozhodlo o ponechání stávající výše záloh, vše s ohledem na předpokládané výdaje, které jsou blíže popsány ve vyjádření dalšího účastníka ze dne 26. 4. 2018. Účastník akcentoval, že schválení výše dlouhodobé zálohy na opravy představovalo fakticky pouhé potvrzení výše záloh ve stávající výši, tato byla u dalšího účastníka vybírána již po dobu několik po sobě jdoucích let. Mimo jiné z toho důvodu, že byla toliko potvrzena v předchozích letech vybíraná výše dlouhodobé zálohy, nemohlo toto rozhodnutí nikterak, a už vůbec ne extrémně, zasáhnout do práv a povinností vlastníka jednotky. O několik dní později, a tedy na shromáždění konaném dne 7. 6. 2017 byly přijaty nové stanovy, v rámci jejichž čl. 8 odst. 4 je uvedeno následující: „Pokud není pro daný kalendářní rok společenstvím rozhodnuto jinak, platí výše příspěvku na správu domu a pozemku platná v období předcházejícího kalendářního roku.“ I pokud by tak v roce 2017 nebylo vůbec o dlouhodobé záloze na opravy rozhodnuto, uplatnilo by se dané ustanovení těchto stanov, podle kterého by byla navrhovatelka povinna bez dalšího hradit zálohy ve stávající výši, pakliže by nebylo ze strany dalšího účastníka rozhodnuto jinak. I kdyby navrhovatelka dosáhla vyslovení neplatnosti bodu programu shromáždění, k čemuž nespatřuje další účastník žádného důvodu, přesto by byla navrhovatelka povinna za dané období k úhradě částky ve výši 1 947 Kč, a to mj. právě na podkladě citovaného článku stanov. Také proto je zřejmé, že není vůbec důležitého důvodu pro rozhodnutí soudu. Stanovení výše dlouhodobé zálohy na opravy, která má za účel zajištění prostředků na budoucí investice, nemůže být důležitou záležitostí ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. Usnesení týkající se zvýšení/snížení záloh sice zasahuje do majetkové sféry vlastníků jednotek v tom smyslu, že budou z tohoto titulu platit více/méně než v dřívější době; jde však o „pouhé“ zvýšení/snížení záloh, přičemž možné budoucí výdaje z takto naspořených prostředků mohou vlastníci jednotek ovlivnit zvláštním hlasováním o akcích souvisejících s domem. V této fázi se tedy jedná toliko o spoření finančních prostředků, nikoliv o jejich vynakládání, proto nelze o existenci důležitého důvodu vůbec uvažovat. Nadto v případě navrhovatelky byla toliko potvrzena dosavadní výše, tj. ani nebyla nijak upravena a nedošlo k žádnému zásahu do práv a povinností vlastníků. K neschválení osazení madla k předním vchodům namítl, že ani v tomto případě, s ohledem na skutečnost, že se jedná o usnesení o (ne)provedení úkonu spadajícího pod režim běžné údržby a úpravy domu, se nejedná o důležitou záležitost a důležitý důvod. S ohledem na veškeré okolnosti uvedené výše, nemohl podaný návrh obstát a je nedůvodný, neboť nebyly splněny zákonné a judikaturou dovozené podmínky k tomu, aby soud zasahoval do soukromoprávního jednání a rozhodování záležitostí SVJ. Proto další účastník navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako správné potvrdil a uložil navrhovatelce uhradit dalšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, po provedeném jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a způsobem jsoucím v souladu se zákonem, z provedených důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti a dospěl i k odpovídajícím skutkovým závěrům. Věc správně posoudil po stránce právní. S hodnocením věci soudem prvního stupně po stránce skutkové i po stránce právní se odvolací soud tedy ztotožňuje.

14. Podle odvolacího soudu a priori nelze říci, že schvalování účetní závěrky u společenství vlastníků (jednotek) není důležitou záležitostí, ale vždy záleží na tom, zda či jakým způsobem či jakou intenzitou se tato účetní závěrka a její schválení dotýká práv a povinností konkrétního člena společenství či členů společenství. Jak správně uvedl soud prvního stupně, zda tato závěrka zasahuje do sféry vlastníka jednotky - člena, a to do předmětu jeho vlastnictví či práv a povinností k němu. Ohledně bodu 3 shromáždění vlastníků (jednotek) schválivšího účetní závěrku za rok 2016 k takovémuto zásahu do práv a povinností navrhovatelky nedošlo, když se jednalo jen o schválení proběhnuvších finančních transakcí, pohybů resp. jejich účetního odrazu, bez věcného dopadu do členských práv a povinností, tím spíše pak ve vztahu k předmětu vlastnictví navrhovatelky. Z odvolání navíc vyplývá věcný nesouhlas s použitím příslušných finančních prostředků, nikoli s tím, jak o něm bylo účtováno. Odvolatelka de facto namítala to, že společenství nečinilo ve vztahu k předmětnému domu to, co si ona představuje jako správné a ekonomické, či že to neučinilo za tolik, za kolik si to ona představuje jako odpovídající částky. Dále se odvolatelka omezila na kritiku společenství resp. jeho orgánů. Kritizovala přílišné zůstatky na účtu společenství a přílišné množství zdrojů, jež jsou vybírány v souvislosti se správou domu. To vše se zaměřením na nedostatečnost výtahu v domě, jenž jí dostatečně neumožňuje dostat se s invalidním vozíkem k bytu. To je jistě pochopitelná námitka, nicméně nic nemění ani na správnosti účetní závěrky ani na zákonnosti a souladnosti se stanovami společenství a se zákonem ohledně procesu jejího přijetí.

15. Totéž, co bylo výše řečeno k bodu 3 schůze shromáždění - schválení účetní závěrky, lez uvést i k bodu 6 - schválení rozpočtu společenství pro rok 2017. Navíc shromáždění hlasovalo jak o ponechání záloh ve stávající výši, tak o jejich snížení dle návrhu navrhovatelky. To, že bylo 21 hlasy resp. podíly 86,94% všech vlastníků z celkem 22 hlasů (100% podílů) schváleno ponechání záloh na stávající úrovni, v žádném případě není rozhodnutí shromáždění jsoucí v rozporu se stanovami či zákonem, a to byť by bylo považováno za důležitou věc /jako že s odkazem na soudem prvního stupně uvedené argumenty i judikát Nejvyššího soudu i níže uvedené není/. Jde toliko a jen o naplnění práva členů společenství vyjádřit svůj názor, přičemž absence změny výše záloh již sama o sobě nemůže býti ve vztahu k navrhovatelce, ale ani ostatním členům společenství, vykládána v daném případě jako dotýkající se podstatným způsobem jejich práv a povinností. Potažmo ji tak nelze ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z. v tomto případě hodnotit jako důležitou záležitost. Pokud jde o bod 8 programu shromáždění - osazení madla k předním vchodům, nebylo toto schváleno tak, že 82,22% všech vlastníků bylo proti osazení, 4,72% všech vlastníků pro - p. Anonymizováno, a 4,72% všech hlasů se zdrželo. Je tak opět zřejmé, že členové shromáždění resp. společenství tímto způsobem „jen“ vyjádřili svoji svobodnou vůli, týkající se společné části domu, pročež potud nemůže být takové usnesení v rozporu se zákonem či stanovami. Z hlediska předmětu rozhodování shromáždění lze opět souhlasit se soudem prvního stupně, že nešlo o důležitou záležitost. Odvolací soud samozřejmě vnímá snahu navrhovatelky zajistit si tímto způsobem zlepšení „průchodnosti“ pro svůj pohyb, nicméně neakceptovali-li jí navržený způsob ostatní vlastníci jednotek, je třeba hledat jiný způsob, akceptovatelný pro všechny zúčastněné či alespoň pro jejich potřebnou většinu.

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako správné, když nákladový výrok vycházející z úspěchu věci v řízení před soudem prvního stupně byl v souladu se zákonem.

17. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému dalšímu účastníkovi. Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náklady odvolacího řízení dalšímu účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 2. prosince 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). Přičíst je třeba ještě náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné podat dovolání, za podmínek ust. § 237 o. s. ř., do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.