VSPH 6 Cmo 67/2021-81

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatele ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ za ⟪LB:lb_006⟫ účasti: právnická osoba, IČO IČO advokátky ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne 14. listopadu 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 73 Cm 4/2020-56,

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 73 Cm 4/2020-56 se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 228 Kč, a to k rukám jeho zástupce Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1) Městský soud v Praze vůbec nezajímalo, přestože ho na to navrhovatel upozorňoval, že účastník nerespektoval § 3041 o.z. a nepřizpůsobil do tří let stanovy společenství kogentním ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., především § 1200 o.z. a nedoručil je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík společenství. Ustanovení odporující kogentním ustanovením zákona č. 89/2012 Sb. sice pozbývají dnem nabytí jeho účinnosti, ale některá ustanovení nelze nahradit zákonem. Neobsahují pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí a pravidla pro tvorbu rozpočtu společenství, pro příspěvky na správu domu a úhradu cen, což jsou velice podstatné náležitosti stanov. Není proto správný závěr Městského soudu v Praze, že účastník v době konání předmětného shromáždění neměl platné stanovy, je nepodstatné, tento závěr neobstojí před zákonem. Předmětné shromáždění tvoří většina starých lidí - důchodců, kteří nevědí, že má být již několik let nové znění stanov. Znění stanov je uvádí v omyl. Například stanovy uvádějí, že neplatnost usnesení shromáždění lze napadnout ve lhůtě 6 měsíců, přestože zákon určuje do 3 měsíců, nebo že výbor má nejméně 3 členy, i když je podle zákona je nutné uvést přesný počet členů výboru, atd.

2) Městský soud v Praze neprovedl navrhovatelem navržené důkazy, které prokazují manipulaci s hlasováním. Svědci prokáží, jak hlasování probíhalo, že nebylo možné hlasování zkontrolovat, že mnoho lidí během shromáždění odcházelo pryč a že hlasování je neplatné. Procenta přítomných členů, z kterých vycházel soud prvního stupně a jsou uvedena v zápise, jsou nesprávná a uzpůsobena tak, aby byla usnesení přijata. V průběhu shromáždění mnoho členů odcházelo, nebylo to však správně v procentech promítnuto před každým hlasováním do zápisu ze shromáždění ze dne 14. listopadu 2019. Hlasování zpracovávala firma, která je ve vlastnictví jednoho člena výboru. Prokazatelně se jedná o kolisi zájmů. Zpracování měla provádět správcovská firma, právnická osoba., která podle smlouvy má zajišťovat konání shromáždění účastníka a kterou si členové SVJ platí. Výbor si pozval pro sčítání hlasování hlasů na shromáždění firmu člena výboru právnická osoba. a několik naprosto cizích lidí, kteří na shromáždění nemají být. Sčítání bylo prováděno elektronicky, takže nebylo možné sčítání překontrolovat. Navrhovatel požadoval, že procenta hlasů přítomných překontroluje, byl však předsedou výboru umlčen.

3) Na shromáždění někteří členové měli plné moci k zastupování jiných členů společenství, dokonce i 25 plných mocí, ale shromáždění nebylo informováno o tom, jak má zástupce za zastupované členy k jednotlivým bodům hlasovat.

4) Není správný závěr Městského soudu v Praze, že před každým hlasováním byl zjišťován aktuální počet přítomných členů. Na zápis, na který se soud prvního stupně odvolává, byl vypracován výborem, který hlasování upravil tak, jak to potřeboval. Důkazem toho je, že navrhovatel byl po celou dobu na shromáždění konaného dne 14. listopadu 2019 a chtěl soudu podat účastnickou výpověď. Soud prvního stupně však účastnickou výpověď neprovedl.

5) Zápis neodpovídá skutečnosti. Městský soud v Praze v bodě 10. vychází ze stanov účastníka, které však nejsou platné.

6) Navrhovatel Městskému soudu v Praze prokázal, že má důležitý důvod k podám návrhu, tak jak to vyplývá z § 1209 o.z., který jako přehlasovaný vlastník jednotky má. Navrhovatel soudu prokázal, že je neoprávněně zasahováno do právního postavení vlastníka jednotky, a to finančním dopadem do jeho majetkové sféry. Je prokázáno, že výbor nejedná s péčí řádného hospodáře. Ze svěřenými finančními prostředky výbor nakládá nehospodárně a navrhovatele i ostatní důchodce zbytečně finančně zatěžuje.

7. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze zrušil odvoláním napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K odvolání se vyjádřil účastník s tím, že odvolání mělo být odmítnuto pro opožděnost. Dále vyvracel jednotlivé odvolací námitky s tím, že žalobci nesvědčí žádný z tvrzených odvolacích důvodů a navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč, případně navýšenou o účast na jednání před odvolacím soudem.

9. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Předně odvolací soud uvádí, že odvolání nebylo podáno opožděně, jak namítl další účastník, když bylo doručeno odvolateli dne 11. prosince 2020 a podáno k poštovní přepravě dne 23. 12. 2020 (viz podací razítko na obálce od podaného odvolání), tedy 3 dny před uplynutím odvolací lhůty. Den doručení odvolání soudu prvního stupně (30. 12. 2020) není z hlediska včasnosti podání odvolání vůbec právně relevantní, což vyplývá přímo ze zákona - viz § 57 odst. 3 o. s. ř., dle něhož lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (tj. jednomu z orgánů uvedených v § 48 o. s. ř., tedy i provozovateli poštovních služeb).

11. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu (ostatně v rámci odvolacího jednání nebylo jeho doplnění výslovně navrženo), důkazy správně vyhodnotil a přijal odpovídající skutkové závěry. Věc posoudil správně též po právní stránce. Odvolací námitky jsou nedůvodné.

12. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolatele uvádí odvolací soud následující:

Předmětem daného řízení bylo posouzení platnosti resp. neplatnosti usnesení shromáždění dalšího účastníka konaného dne 15. ledna 2020, a to toliko z důvodů odvolatelem tvrzených v rámci jeho návrhu resp. v řízení před soudem prvního stupně uvedeným toliko v tříměsíční lhůtě dle § 1209 odst. 1 o.z. Není tedy na soudu, aby v takovém řízení zkoumal vnitřní právní režim předmětného společenství vlastníků z hlediska ust. § 3041 o.z. Lze souhlasit s tím, že dle § 3041 odst. 1 o.z. pozbyla platnosti ustanovení stanov, jsoucí v rozporu s kogentními ustanovení zákona, což se ovšem na posuzování dané věci nijak konkrétně neprojevilo. Z hlediska obsahu ust. § 1209 o.z. je zásadní ustanovení zákona, a jsou-li stanovy s jeho kogentním zněním v rozporu, neplatí. Soud prvního stupně i odvolací soud potud posuzoval návrh navrhovatele v dané věci a lhůtu pro jeho podání dle tohoto ustanovení ve znění platném ke dni konání shromáždění - 14. 11. 2019.

Manipulaci s hlasováním navrhovatel jako důvod neplatnosti předmětných usnesení předmětného shromáždění vlastníků jednotek v řízení před soudem prvního stupně neuváděl, když uváděl toliko neoprávněnost sčítání hlasů resp. jejich sčitatele, čímž se soud prvního stupně zabýval a odvolací soud je s ním zajedno v jeho závěrech, viz. níže. Jinými důvody neplatnosti usnesení shromáždění, než uvedenými navrhovatelem v tříměsíční lhůtě od konání shromáždění, se soud již zabývat nemohl a nemůže tak činit ani soud odvolací. Navíc z provedených důkazů je zjevné, že nešlo o manipulaci hlasů, když navrhovatel tvrdil nedostatky v zápise ze shromáždění, jež by ani za situace, že by byla jeho tvrzení prokázána, neměly věcný dopad na přijatá rozhodnutí shromáždění vlastníků. Pokud jde o navrhovatelem tvrzený důvod neplatnosti, tedy že sčitatelem byly zvoleny třetí osoby, je odvolací soud ve své podstatě zajedno se závěry soudu prvního stupně. Ze stanov ani ze zákona nevyplývá, že by tomu tak být nemohlo, tedy že by technickou realizaci sčítání hlasů na shromáždění nemohly provádět osoby odlišné od členů shromáždění resp. společenství. Naopak, u shromáždění společenství majícího 448 členů je logické, že sami tito členové nebudou způsobilí či ani ochotní takovouto činnost provádět. V daném případě navíc shromáždění samo odsouhlasilo tento způsob sčítání hlasů i subjekt, jenž tak bude činit. Námitky navrhovatele - odvolatele proti způsobu, formě či subjektu sčitatele hlasů tak nejsou důvodné, když tyto skutečnosti nebyly ani v rozporu se zákonem ani v rozporu se stanovami společenství, pročež jejich neplatnost dána být nemohla. Provádění sčítání hlasů elektronicky rovněž nebylo v rozporu se zákonem ani se stanovami, naopak při výše uvedeném počtu členů shromáždění je logickým způsobem. Bylo následně na funkcionářích shromáždění, aby tento způsob a výsledky sčítání verifikovali, učinili-li tak, není na tom nic nezákonného ani jsoucího v rozporu se stanovami. Zcela absurdní je pak již samozřejmě nedůvodná odvolací námitka, že „shromáždění nebylo informováno o tom, jak má zástupce za zastupované členy k jednotlivým bodům hlasovat“, když toto je věcí mezi zmocněncem a zmocnitelem, jakož i platí, že zástupce jedná za zastoupeného navenek ve všech věcech, k němuž je dle právní skutečnosti toto zastoupení konstituující oprávněn. K další nedůvodné námitce, že odvolatel „chtěl soudu podat účastnickou výpověď. Soud prvního stupně však účastnickou výpověď neprovedl“ odvolací soud uvádí, že je zcela a plně na soudu, které důkazy provede a které nikoli. Účastnický výslech resp. výslech účastníka řízení je vzhledem k jeho postavení „osoby zaujaté v řízení“ na místě tehdy, jestliže nelze vyjít z ostatních, objektivních a zkoumanou skutkovou situace objektivizovaných důkazů. V daném případě, jak již odvolací soud výše uvedl, soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a dostatečně zjistil skutkovou situaci, pročež účastnický výslech navrhovatele coby důkaz již nebyl třeba. V řízení nebylo zjištěno, že by „zápis ze shromáždění neodpovídal skutečnosti“, když toho příčinou nemohlo být, že soud vyšel ze stanov společenství, jež jsou dle něj i odvolacího soudu platné, pročež námitku odvolatele o jejich neplatnosti je nutné odmítnout.

Pokud jde o tzv. důležitý důvod podání návrhu podle § 1209 odst. 1 o.z. ve znění ke dni 14. 11. 2019, pak tento důvod odvolací soud shledal ve stejném rozsahu, jako soud prvního stupně. Náklady spojené s užíváním bytů a správou domu resp. společných částí domu jsou náklady jednotlivých vlastníků jednotek, nejde o finanční prostředky, s nimiž výbor nakládá nehospodárně a navrhovatele i ostatní důchodce zbytečně finančně zatěžuje, jak se domnívá odvolatel. Je povinností každého člena společenství přispívat ve výši určené příslušnými právními předpisy, jakož i smluvními ujednáními případně rozhodnutími orgánů společenství, přičemž v rámci zásady proporcionality a spravedlnosti nelze činit rozdílu mezi vlastníky jednotek, tedy zohledňovat, kdo je důchodce, kdo pracující či kolik kdo vydělává. Vlastnictví nemovité věci, kterou je jednotka - byt či nebytový prostor, s sebou nese i povinnosti, a je zcela na vlastníkovi, zda tyto povinnosti unese či nikoli, a když nikoli, jak situaci vyřeší. Irelevantní je i další námitka odvolatele ohledně realizace projektových prací na opravu elektro v domech, v nichž je společenství, na platnost napadených usnesení shromáždění nemůže mít vliv, kdy bylo zahájeno dílo či co tvrdil předseda výboru v roce 2020. Stejně irelevantní je míra finančního krytí oprav elektro. Irelevantní je též tvrzení odvolatele, že „společenství vlastníků jednotek mělo správcovskou firmu právnická osoba, která vykonávala svoji činnost včetně organizování shromáždění, to vše za cca 40.000,- Kč měsíčně. Předseda výboru tuto firmu „vyhodil“, aniž by to projednalo shromáždění vlastníků, jak mu to ukládají neplatné stanovy a nechal si záhadným způsobem odsouhlasit správcovskou firmu Anonymizováno, opět za přítomnosti naprosto cizích lidí, kteří organizovali a sčítali hlasy na shromáždění. Této firmě předseda výboru vyplácí měsíční odměnu cca 70.000,- Kč, o 30.000,- Kč více než se platilo firmě právnická osoba, která dělala kvalitně vše, což se o Anonymizováno říci nedá a další peníze se vyplácejí firmě právnická osoba, která je ve vlastnictví členky výboru, a to za organizování shromáždění, což dříve dělala správcovská firma“. Obecně lze konstatovat, že výběr tzv. správcovského subjektu resp. subjektu vykonávající operativní správu a jeho způsobem je dán na základě zákona stanovami společenství případně prohlášením vlastníků, pročež byl-li učiněn v souladu se tam uvedenými předpoklady, není z hlediska platnosti rozhodnutí shromáždění rozhodná částka, za jakou správcovská firma správu realizuje. Odvolací námitka, že „výbor nehospodaří tak, jak by měl a porušuje tak § 159 o.z. a § 212 o.z. kdy se má chovat čestně ve prospěch členů společenství, kterým je ve většině případů více jak 70 let“ je kromě své irelevantnosti námitkou nesměřující k rozhodnutí shromáždění. Důvodná není ani námitka odvolatele, že „závěr soudu o nepřizpůsobení stanovy právní úpravě platné od 1. ledna 2014 není správný. Je v rozporu se zákonem, když účastník nerespektuje zákony. Pokud soud ve svém rozhodnutí legalizuje protiprávní jednání účastníka, pak legalizuje nehospodárnost voleného orgánu účastníka, který jedná v rozporu § 159 odst. 1 o.z.“, protože je otázkou rozboru konkrétních ustanovení stanov společenství, zda je to které ustanovení stanov v rozporu s kogentním ustanovením zákona, a pokud ano, pak je neplatné přímo ze zákona. Nejde-li o neplatnost obligatorního ustanovení stanov, pak je z hlediska existence společenství plně akceptovatelné, že i když neproběhlo tzv. generální přizpůsobení právní úpravě účinné od 1. 1. 2014, je právní režim společenství v souladu se zákonem. Jinak řečeno, chybí-li vzhledem k rozporu s kogentním ustanovení se zákonem (§ 3041 odst. 1 o.z.) ve stanovách některé ustanovení, jež je úpravou toliko dispozitivní, je toliko a jen na společenství, zda toto ze zákona neplatné ustanovení stanov jejich změnou nahradí, či nikoli.

13. Posuzování z hlediska navrhovatelem (odvolatelem) uvedených důvodů neplatnosti předmětného usnesení shromáždění vlastníků, žádný z těchto důvodů nečiní rozhodnutí jsoucím v rozporu se zákonem či stanovami společenství. Jak bylo správně rozebráno již soudem prvního stupně a soudem odvolacím (viz. výše), není v rozporu se zákonem ani s tehdy platnými stanovami společenství, pakliže technické sčítání hlasů zajišťovala ve vztahu ke společenství a jejím členům třetí osoba. Tím píše pak, bylo-li to schváleno tímto shromážděním. Důvodem neplatnosti usnesení shromáždění by nebylo ani to, nebyl-li by přítomen tzv. operativní správce daného společenství, v daném případě společnost právnická osoba. Navíc v daném případě jeho zástupce přítomen shromáždění byl.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, včetně akcesorického nákladového výroku.

15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi (společenství). Navrhovatel je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 4. února 2021 a účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 11. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka - společenství (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení vyjma náhradově nákladového výroku je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.