VSPH 6 Cmo 78/2021-107

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o určení členství v bytovém družstvu, eventuálně o zaplacení obvyklé ceny družstevního podílu, o návrhu žalobce na přistoupení účastníka na straně žalované, k odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 73 Cm 8/2021-99,

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 73 Cm 8/2021-99 se potvrzuje.

1) Tvrzení žalobce jsou nepravdivá, zejména jedno vylučuje druhé.

2) Část „žalobního požadavku“ se bytového družstva netýká, je otázkou, zda se jedná o nedostatek věcné legitimace, když bytové družstvo v této agendě nevykonává žádnou rozhodovací činnost.

3) Žalobce se v textu žaloby dovolává demence a degradovaného intelektu, přesto podává žalobu, podepisuje plnou moc apod.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto odvolací námitky:

5. Navrhla, aby odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a hodnotil ho i s ohledem na obsah celého spisu, přestože se jedná pouze o procesní rozhodnutí a „posoudil věc v souvislostech“ a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, popř. změnil a návrh zamítl.

6. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Dle § 92 odst. 1 o. s. ř. „Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.“

8. Předmětné řízení je řízením sporným (§ 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř..), v němž jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.). Přistoupení dalšího účastníka může v tomto typu řízení navrhnout pouze žalobce. Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, jež je „pánem sporu“, koho chce žalovat, je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně. Přistoupení dalšího účastníka do řízení postupem dle § 92 odst. 1 o. s. ř. soud nepřipustí (zejména tehdy), kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, nebo ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013, jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách Nejvyššího soudu).

9. Při rozhodování o připuštění dalšího účastníka do řízení se soud nezabývá tím, zda ten, jehož vstup do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován. Ostatně Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 5. prosince 2016 sp.zn. 29 cdo 3503/2016 výslovně uvedl, že „Otázkou aktivní věcné legitimace přistoupivšího účastníka se pak odvolací soud správně, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, při rozhodování o připuštění, aby do řízení vstoupila společnost E. na straně žalobců, nezabýval. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace přistoupivšího účastníka je důvodem pro zamítnutí žaloby (ve vztahu k tomuto účastníku); k tomu srov. za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, ze dne 26. září 2011, sp. zn. 32 Cdo 4292/2009, ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014, nebo ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013).“

10. Z výše uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že soud prvního stupně postupoval správně, když návrhu na přistoupení dalšího účastníka vyhověl. Ostatně žalovaná ani neuvedla žádnou právně relevantní odvolací námitku, kvůli níž by takovému návrhu nemělo být vyhověno.

11. K požadavku odvolatelky na hodnocení věci v kontextu „celého obsahu spisu“ odvolací soud poukazuje na ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř., dle něhož „Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.“

12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.