VSPH 7 Cmo 28/2019-184

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupen advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o uložení povinnosti provést zápis do seznamu akcionářů, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. srpna 2018 č. j. 55 Cm 81/2016-146,

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. srpna 2018 č. j. 55 Cm 81/2016-146 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1) Podstatou je to, že notář při likvidaci dědictví neprojevuje vůli prodat/převést věc ve svém vlastnictví. Právě tato jednota osoby projevující vůli převodu a osoby vlastnící převáděnou věc by dávala podstatu termínu převodu. V dané věci je to pojmově vyloučeno, neboť notářka zpeněžovala to, co jí nikdy nepatřilo, nýbrž patřilo po zůstaviteli do likvidační podstaty. Rubopis napsaný neoprávněnou (jinou) osobou než oprávněným vlastníkem nedává smyslu. Notářka nemohla projevit vůli prodat akcie, které jí nepatřily. Toto pouze zprostředkovala, a to v závislosti na soudem schválené likvidaci dědictví. To, že byla při zcizení akcií využita terminologie kupní smlouvy (smlouva o prodeji akcií - § 175u o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013) patrně přispělo k mylným úvahám žalované. Prvotní a základní nevyhnutelnou pohnutkou, která vyvolala nakládání s akciemi, tak nebyla vůle notářky, nýbrž úmrtí zůstavitele Anonymizováno.

2) Z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 316/2008 ze dne 9. 2. 2011 žalobce dovozuje, že uvedené rozhodnutí ani náznakem nezmiňuje to, že při likvidaci dědictví by se mělo jednat o převod vlastnictví namísto teorií a praxí obecně přijímaného nabývání přechodem při úmrtí vlastníka, tj. mortis causa. Výsledkem dědického řízení po Anonymizováno bylo ohledně 4 kusů dotčených akcí uzavření smlouvy o prodeji při zpeněžení v rámci likvidace. Tento výsledek je však stále svou podstatou přechodem a nikoli převodem. To dovozuje i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2720/2014.

3) Žalobce se obrátil neformálně na notáře Anonymizováno v Anonymizováno, který je od 1. 4. 2016 nástupcem notářky Anonymizováno, s tím, aby na vzniklou situaci reagoval, tj. s dotazem zda akcie opatří rubopisem. Notář jakékoli dodatečné kroky v dané věci však odmítl s odkazem na dřívější stanovisko notářky Anonymizováno. S totožnou žádostí na notáře se žalobce obrátil i písemně a notář i nadále odmítá opatřit akcie rubopisem s odkazem na shodnou argumentaci, jakou uplatňuje žalobce v tomto řízení. Notář zastává v této právní otázce shodné právní stanovisko jako žalobce, tedy že se v případě nabytí akcií v rámci dědického řízení jedná o jejich přechod a není tak povinností notáře opatřit akcie rubopisem.

4) K námitce žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy o prodeji akcií ze dne 4. 9. 2014 z důvodu nesprávného označení akcií lze uplatnit ust. § 578 o.z., dle kterého chyby v psaní nebo počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný. Strany smlouvy si zjevně byly pochybení, spočívajícím v nesprávném označení části převáděných akcií, vědomy, neboť dne 16. 2. 2015 uzavřely dodatek ke smlouvě o prodeji akcií, ve kterém došlo k upřesnění označení 2 kusů převáděných akcií.

5) V době uzavření smlouvy nebyl převod akcií společnosti Jméno žalovaného. omezen. Jak vyplynulo z úplného výpisu z obchodního rejstříku, účinky rozhodnutí o omezení převoditelnosti akcií, nastaly dnem 21. 10. 2014 (§ 431 odst. 1 z. o. k.). Pokud byla smlouva o převodu akcií uzavřena 4. 9. 2014, došlo k tomu před omezením převoditelnosti akcií souhlasem představenstva. Účinky omezení převodu akcií je nutno zkoumat ke dni uzavření případné smlouvy o prodeji akcií (nikoliv vázat omezení převoditelnosti akcií k okamžiku předání akcií či k rubopisování akcií).

6) Ke dni vyhlášení rozhodnutí, jak uvedl sám žalobce, akcie notářem rubopisovány nebyly. Přestože byla uzavřena platná kupní smlouva týkající se předmětných akcií, došlo k předání akcií nabyvateli, akcie nebyly opatřeny rubopisem jako dalším z předpokladů převodu vlastnického práva k cennému papíru dle ust. § 1103 o. z. Žalobce není vlastníkem akcií společnosti Jméno žalovaného., soud proto jeho požadavek na jeho zápis do seznamu akcionářů zamítl.

7. Soud prvního stupně v rámci odůvodnění vyšel z následujícího a učinil následující závěry ohledně stěžejních námitek:

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

9. Navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek tak, že návrhu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

11. Podle § 263 z. o. k. akcie může mít formu cenného papíru na řad nebo na doručitele; to platí obdobně pro zaknihované akcie. Akcie ve formě cenného papíru na doručitele se označuje jako akcie na majitele. Akcie ve formě cenného papíru na řad se označuje jako akcie na jméno. Podle § 1103 odst. 2 věta první o.z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání.

12. Zásadní odvolací námitkou v dané věci je, že žalobce měl nabýt předmětné akcie v rámci jejich přechodu v důsledku smrti jejich „původního“ vlastníka. Že tak na něj nebyly vlastně převedeny, nedošlo ohledně nich k převodu při likvidaci dědictví, ale že došlo k přechodu akcií coby součásti dědictví. Odvolací soud nemá důvodu odchýlit se od svého původního právního názoru v tom, že tzv. likvidace dědictví představovaná postupem podle § 175a - 175 zd o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, jímž se řídila v daném případě (vzhledem k okamžiku smrti původního vlastník akcií - akcionáře), shodně tak jako likvidace pozůstalosti podle § 195 a násl. z. ř. s. (jež se uplatní ohledně situací nastalých od 1. 1. 2014 a na danou věc tedy nedopadá, ovšem v principech a zásadách rozvádí a precizuje předchozí právní úpravu), je procesem řešícím situace, kdy dědictví nepřechází na dědice. Nedochází tedy k přechodu dědictví - jeho obsahu, ale obsah dědictví se stává tzv. likvidační podstatou, tedy věcmi, právy a jinými majetkovými hodnotami ze zůstavitelova majetku (§ 175u odst. 1 o. s. ř.), které je třeba zpeněžit. V rámci likvidace dědictví tak toto „dědictví“, tedy likvidační majetková podstata, nepřechází na její nabyvatele, ale je jim převáděna za úplatu, je zpeněžována. To platí i o akciích, jsou-li součásti likvidovaného dědictví. I ty jsou zpeněženy, tedy prodány zájemci o ně. Není pak ovšem žádného věcného ani právního důvodu, aby takový prodej akcií proběhl jinak, než v případech, kdy nejsou akcie „likvidovány“ v rámci „likvidace dědictví“, tedy převáděny v rámci této likvidace. Plně se proto pro takový převod činěný ode dne 1. 1. 2014 uplatní ust. § 269 odst. 1 z. o. k. ve spojení s ust. § 1103 odst. 2 o. z. Je tudíž i „povinností notářky současně s uzavřením kupní smlouvy a předáním akcií i předmětné akcie opatřit rubopisem“. Jinak řečeno protože byly v rámci tzv. likvidace dědictví dle § 175a - 175zd o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 převáděny akcie na jméno, a to převáděny již po dni 1. 1. 2014 pročež se na tento samotný převod použijí právní předpisy účinné v době jeho učinění, je třeba kromě smlouvy a jejich předání též rubopis těchto akcií. To by ostatně což platilo i pro likvidaci pozůstalosti dle § 195 a násl. z. ř. s. (zemřel-li by zůstavitel v době ode dne 1. 1. 2014), byly-li akcie převáděny smlouvou.

13. S argumentací odvolacího soudu souzní i judikatura, viz. právě odvolatelem uvedené usnesení NS ze dne 12.8.2015 sp.zn. 21 Cdo 2720/2014, podle nějž „Byla-li pravomocným usnesením soudu nařízena likvidace dědictví, je tím - jak bylo vyloženo již výše - vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví, nebo aby dědictví nebo jeho část připadly státu z titulu universální sukcese jako tzv. odúmrť. Znamená to (mimo jiné), že po pravomocném nařízení likvidace dědictví nemůže obchodní podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným přejít na "dědice" a že zůstavitelův majetek patřící do likvidační podstaty může přejít (být převeden) na jiného pouze na základě jeho zpeněžení provedeného ve smyslu ustanovení § 175u odst. 1 OSŘ“. Nejvyšší soud právě tímto rozhodnutím zdůraznil, že nepřešla-li „majetková masa“ představující dědictví na dědice, pak coby odúmrť přešla na stát. Přechod jsoucí následkem úmrtí fyzické osoby tak nastal vůči státu, a nastal-li přechod vůči státu, nemohl nastat vůči nikomu jinému, tedy ani vůči žalobci resp. nabyvatelům likvidovaného dědictví. Prodává-li následně stát jednotlivé složky takovéto odúmrti, jde již o jejich převod, což ostatně NS výslovně zdůraznil tak, že „zůstavitelům majetek patřící do likvidační podstaty může přejít (být převeden) na jiného pouze na základě zpeněžení provedeného ve smyslu § 175u odst. 1 o. s. ř.“. To, že v dané souvislosti realizace likvidace dědictví zdůraznil pojem „převod“, zatímco u přechodu na stát coby odúmrti převod nekonstatoval, leč hovoří výlučně o „přechodu“ odúmrti na stát, znamená právě opak právního názoru odvolatele. Tedy, že nikoli věci v rámci realizace likvidace dědictví přecházejí, leč naopak jsou převáděny, a to smluvně. O uvedeném svědčí i usnesení Okresního soudu v Anonymizováno rozhodujícího notářkou v Anonymizováno Anonymizováno č. j. 26D 352/2004-168 ze dne 27. 10. 2011 nařizující likvidaci dědictví po zemřelém Anonymizováno, nar. Anonymizováno, v němž se uvádí, že „vzhledem ke skutečnosti, že dědictví odmítli dědici všech zákonných dědických skupin, připadá dědictví v souladu s ustanovením § 462 o. z. Českému státu jako odúmrť“. Tím, že dědictví připadlo státu coby odúmrť, došlo k přechodu dědictví na stát. Další přechod v důsledku úmrtí zůstavitele, tak jak tvrdí odvolatel, již není ani právně, ani logicky možný. Smrt zůstavitele je jedinečná a také jediná právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází k přechodu dědictví, a nepřechází-li na dědice, pak přechází ve smyslu výše uvedeného na stát. Jak již bylo zdůrazněno, je účelem likvidace dědictví získání prostředků na úhradu dluhů, což byl i daný případ předluženého dědictví. Likvidace se provádí převodem - prodejem aktiv dědictví, pročež zákon pro takový prodej nestanoví žádné zvláštní podmínky. Pro převod vlastnictví kmenových akcií na jméno v listinné podobě (coby cenných papírů na řad a potažmo tak akcií na jméno) je ve smyslu § 1103 odst. 2 o. z. ve spojení s § 263 z. o. k. nutný rubopis a smlouva k okamžiku jejich předání. V dané věci nebylo prokázáno rubopisování převáděných předmětných akcí, jak správně vyhodnotil soud prvního stupně, pročež nebylo prokázáno, že by se žalobce stal vlastníkem předmětných akcií a tím pádem i akcionářem žalované společnosti. Jeho poukaz na postup převodu resp. přechodu u směnek je nedůvodný, neboť podle § 1103 odst. 2 o. z. toliko „o náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky“, tedy podle zák. č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového zákona. O převodu či přechodu akcií tedy nikoli. Ke stejným závěrům o nutnost rubopisu, jako odvolací soud, dochází i komentářová literatura, viz. Štenglová I., Havel B., Cileček F., Kuhn P., Šuk P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H.Beck. 2020 s. 617: „K okamžiku, kdy je akcie na jméno poté, co byla uzavřena smlouva o jejím převodu (třeba i konkludentně), opatřena rubopisem a kdy je předána nabyvateli, se nabyvatel stává jejím vlastníkem (§ 1103 odst. 2 o. z.)“.

14. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

15. Jelikož žalobce coby odvolatel nebyl v rámci odvolacího řízení vůbec úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu se zásadou úspěchu v řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému. Žalovanému však v rámci tohoto odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.