VSPH 7 Cmo 369/2018-275

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky, narozená Datum narození navrhovatelky ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatelky ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ za ⟪LB:lb_006⟫ účasti: Anonymizováno, IČO IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 592 251 Kč, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2018 č. j. 42 ECm 106/2012-242,

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2018 č. j. 42 ECm 106/2012-242 se mění tak, že návrh na zaplacení částky 592 251 Kč navrhovatelce, a to obchodní společností právnická osoba., IČ IČO, se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku, jež bude vyčíslena v písemném vyhotovení usnesení, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce Anonymizováno, advokáta.

1) Otázka momentu splatnosti vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi společnosti Anonymizováno byla jíž v minulosti vyřešena a odvoláním napadené usnesení soudu prvního. stupně z 12. 10. 2018 bylo vydáno naprosto v souladu s předchozími rozhodnutími v dané věci, tj. v souladu s usnesením Vrchního soudu v Praze z 23. 3. 2017 a usnesením NS z 23. 3. 2018. Při respektování závazných právních názorů jmenovaných soudů, které se navíc opírají o ustálenou judikaturu NS je v daném případě uzavřeno, že splatnost vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi Anonymizováno nastala uplynutím lhůty 15 dnů (lhůta bez zbytečného odkladu při respektování okolností daného případu) ode dne 9. 5. 2012, kdy valná hromada společnosti právnická osoba. rozhodla dle ustanovení § 113 odst. 6) obch. zákoníku o snížení základního kapitálu společnosti. Splatnost vypořádacího podílu nastala 25. 5. 2012

2) Poté, co bylo Vrchním soudem v Praze jeho usnesením z 23. 3. 2017 zrušeno původní rozhodnutí prvostupňového soudu, bylo úkolem prvostupňového soudu pouze doplnit řízení v tom směru, zda neexistují okolnosti, které by „vyvinily“ společnost právnická osoba. z následků opožděného splnění jejího závazku z důvodů ustanovení § 365 věta druhá obch. zák., tedy zda v daném konkrétním případě nenastaly okolnosti zakládající „prodlení věřitele“ ve smyslu ust. § 370 obch. zák. Soud prvního stupně ve výše uvedeném směru řízení doplnil v souladu s pokyny Vrchního soudu v Praze obsaženými v jeho usnesení z 23. 3. 2017 a po doplněném řízení dospěl ke zcela správnému závěru, že v daném případě nenastaly skutečnosti ani okolnosti, které bv ve smyslu ust. § 370 obch. zákoníku způsobily tzv. „prodlení věřitele“. Soud I. stupně pak návrhu navrhovatelky v plném rozsahu vyhověl z důvodu, že společnost právnická osoba. ke dni splatnosti, tj. ke dni 25. 5. 2012 svůj závazek vyplatit vypořádací podíl navrhovatelce nesplnila a tento závazek splnila opožděně až 2. 10. 2012, přičemž toto prodlení společnosti právnická osoba. nebylo způsobeno neposkytnutím součinnosti (spolupůsobení) navrhovatelky, jež by bylo nutné k tomu, aby společnost právnická osoba. jako dlužník mohl svůj závazek splnit včas.

3) Společnost právnická osoba. ani v doplňovaném řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by kteréhokoli z dědiců po zemřelém společníkovi Anonymizováno kdykoli vyzývala k poskytnutí jakékoli součinnosti, a to konkrétně ke sdělení bankovního spojení pro realizaci bezhotovostního převodu při výplatě vypořádacího podílu.

4) Je nutno poukázat i na soudem prvního stupně provedený listinný důkaz, a to na dopis společnosti právnická osoba., adresovaný navrhovatelce ze dne 10. 2. 2012, ve kterém společnost jednak navrhovatelku informovala o tom, že dne 9. 2. 2012 došlo ke schválení mezitímní účetní závěrky společnosti a zní vyplývající výše vypořádacího podílu a ve kterém zároveň společnost právnická osoba. uvedla, že „přijímá všechna nezbytná opatření k řádné a včasné výplatě vypořádacího podílu oprávněné osobě a je připravena poskytnout v této věci vám i vaší rodině veškerou možnou součinnost a pomoc“. Společnost právnická osoba. v tomto dopisu rovněž uvedla, že podle čl. 20. odst. 2. společenské smlouvy společnosti je předmětný vypořádací podíl splatný do 3 měsíců od schválení mezitímní účetní závěrky, tj. do 3 měsíců od 9. 2. 2012.

5) Od 9. 2. 2012 tedy společnost právnická osoba. znala obsah a rozsah svého závazku k výplatě vypořádacího podílu a rovněž znala okruh dědiců po zemřelém společníkovi Anonymizováno.

6) Pokud jde o okruh dědiců po zemřelém společníkovi Anonymizováno, tak soud prvního stupně v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení správně poukázal na to, že společnost Anonymizováno již v lednu 2012 aktivně komunikovala s Anonymizováno, notářem, který jako soudní komisař projednával dědictví po zemřelém společníku Anonymizováno a ani v doplněném řízení pak nebyl proveden jakýkoli důkaz, ze kterého by vyplynulo, že by u společnosti Anonymizováno reálně existovaly jakékoli pochybnosti o okruhu dědiců po zemřelém společníku a jejich dědickém právu. Na tomto místě je pak nutno znovu odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu č.j. 27 Cdo 5998/2017-181 z 28. 3. 2018, kde Nejvyšší soud s odkazem na svůj dřívější judikát spis. zn. 21 Cdo 1684/2015 konstatoval svůj závazný právní názor (opírající se o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu), že za situace, kdy se z obsahu spisu nepodává, že by existovaly jakékoli pochybnosti o okruhu dědiců po zemřelém společníku a jejich dědickém právu, tak platí, že je třeba všechny dědice považovat (až do právní moci usnesení, kterým bude řízení o dědictví po zemřelém společníku skončeno) za vlastníky celého (všeho) majetku patřícího do dědictví s tím, že ve vztahu k třetím osobám jsou všichni dědici oprávněni a povinni solidárně.

7) V rámci doplněného řízení před soudem prvního stupně pak byla zároveň k důkazu provedena e-mailová korespondence z 24. 5. a 4. 6. 2012, kterou bylo prokázáno, že to byla dokonce navrhovatelka, která nabídla společnosti Anonymizováno, aby byl vypořádací podíl vyplacen do notářské úschovy notářky Anonymizováno a zaslala společnosti Anonymizováno návrh svěřenecké smlouvy upravující standardním způsobem podmínky notářské úschovy finančních prostředků. Společnost Anonymizováno však odmítla provést výplatu vypořádacího podílu jak přímo dědicům po zemřelém společníkovi Anonymizováno, tak formou složení finančních prostředků do notářské úschovy a zároveň nevyužila ani obecného institutu soudní úschovy, která by případně připadala v úvahu, pokud by společnosti Anonymizováno jako dlužníkovi nebyla známa osoba věřitele, nebo pokud by jí věřitel neposkytoval součinnost k provedení platby.

8. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítne v celém rozsahu a přizná navrhovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. K odvolání se podáním ze dne 29. 1. 2019 vyjádřila navrhovatelka akcentujíc, že:

10. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a přiznal navrhovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Podáním ze dne 30. 4. 2021 účastník doplnil své odvolání. V něm uvedl, že některé právní otázky předestřené v podaném odvolání byly v mezidobí od jeho podání do projednání před odvolacím soudem vyřešeny ve věci s obdobným skutkovým základem rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 162/2019, ze dne 29. 5. 2019, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, jaké úkony a čas je nezbytné zohlednit při posuzování délky lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák., v souvislosti s judikatorním požadavkem na aktivitu společnosti při zjišťování právního nástupce zemřelého společníka. Konkrétně se takto Nejvyšší soud vyjádřil k otázce úkonů nezbytných ke zjištění dědiců, o jejichž dědickém právu není pochyb a přisvědčil tak argumentaci společnosti, že požadovaná aktivita společnosti ke zjištění okruhu dědiců může být objektivně realizována jen v návaznosti na stav projednávání dědictví v řízení o dědictví, konkrétně na procesní postup a úkony soudu (soudního komisaře) ke zjištění dědiců ve smyslu ust. § § 175i o. s. ř. V tomto ohledu tedy podle názoru společnosti nemůže obstát dříve přijatý a akcentovaný právní závěr odvolacího soudu, že žádná rozhodnutí vydaná v řízení o dědictví (ve smyslu dílčích úkonů a rozhodnutí, jež jsou předpokladem pro vydání konečného usnesení o dědictví dle ust. § 175q o. s. ř.) nemají vliv na splatnost vypořádacího podílu (ve smyslu posuzování délky lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák.). Stejně jako má na splatnost vypořádacího podílu vliv zjištění a úkony soudu v řízení o dědictví ve smyslu ust. § 175i o. s. ř. o tom, koho, kdy a za jakých zákonných podmínek lze považovat za dědice, o jehož dědickém právu není pochyb (a tedy za věřitele z pohledávky na vypořádací podíl, patří-li tato pohledávka do dědictví), pak vliv na tuto splatnost zcela jistě musí mít též určení soudu v řízení o dědictví zákonným postupem dle ust. § 175l odst. 1 o. s. ř., co z majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s pozůstalou manželkou, patří do dědictví a co patří pozůstalé manželce. Je zcela nepochybné, že bez tohoto určení objektivně nelze v době plynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák., a tím spíše ani jakoukoliv vlastní aktivitou ze strany společnosti zjistit, kdo je právním nástupcem zůstavitele k této pohledávce a věřitelem z této pohledávky, tedy zda buď dědic (o jehož dědickém právu není pochyb) anebo pozůstalá manželka (z titulu určení soudu v dědickém řízení dle ust. § 175l odst. 1 o. s. ř., případně soudu ve sporném řízení, kterému byla věc k rozhodnutí postoupena soudem projednávajícím dědictví ve smyslu ust. § 175k odst. 3 o. s. ř.).

12. V poměrech projednávané věci z dědického spisu a listin z tohoto spisu, které společnost navrhla v řízení před soudem prvního stupně k důkazu, jasně vyplývá, že k výplatě vypořádacího podílu ve prospěch navrhovatelky v postavení správkyně dědictví došlo dříve, než v řízení o dědictví (postupem dle ust. § 175l odst. 1 o. s. ř.) došlo k právně účinnému určení, že předmětná pohledávka do dědictví patří a tedy ještě před tím, než bylo objektivně možné z dědického spisu zjistit, že věřitelem je navrhovatelka v postavení dědice, o jehož dědickém právu není pochyb.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Odvolací soud vyšel primárně z týchž ustanovení, jako soud prvního stupně, tedy z ust. § 150 ve spojení s § 113 odst. 5 a 6 obch.zák. Dále pak z čl. 19 společenské smlouvy. Vyšel též z příslušných ustanovení obchodního zákoníku použitých na danou věc na základě ust. § 261 odst. 3 písm. a) obch.zák. - „touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka“. To se uplatní též pro vztahy dědiců společníka s.r.o., jemuž jeho účast zanikla smrtí, uplatňujících své právo na vyplacení vypořádacího podílu po takovémto společníkovi. Podle § 340 odst. 1 a 2 obch.zák. „dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě; Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Podle § 365 obch.zák. je dlužník v prodlení, „jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem; dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele“. Podle § 370 obch.zák. „věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek“.

15. Odvolací soud vyšel v dané věci primárně z nejnovější judikatury Nejvyššího soudu dopadající přímo na danou věc. Podle usnesení ze dne 21. 12. 2016 sp.zn. 29 Cdo 2873/2015: „Jsou-li věřiteli pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu (jejíž výše překračuje limit stanovený zákonem č. 254/2004 Sb.) dědicové zesnulého společníka společnosti s ručením omezeným, o jejichž dědickém právu není pochyb, musí společnost (dlužník) vyvinout aktivitu, aby zjistila okruh dědiců, kteří jsou oprávněni (společně a nerozdílně) plnění přijmout, a vyzvat je (některého z nich) k poskytnutí údajů potřebných k provedení bezhotovostní platby. Teprve tehdy, nereaguje-li takto oslovený dědic (žádný z oslovených dědiců), dostávají se dědicové (jakožto věřitelé pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu) do prodlení (§ 370 obch. zák.), jež vylučuje prodlení dlužníka, tj. společnosti (§ 365 věta druhá obch. zák.).“ Tento judikát byl precizován a upřesněn usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp.zn. 27 Cdo 162/2019, podle nějž „za dědice, o jehož dědickém právu není pochyb (a jehož lze považovat za vlastníka celého majetku patřícího do dědictví a tudíž i osobu oprávněnou žádat po dlužníku plnění patřící do dědictví), lze považovat toho, kdo patří mezi dědice ze zákona, až od chvíle, kdy jej dědický soud vyrozumí o jeho dědickém právu a kdy mu již marně uplyne lhůta k odmítnutí dědictví (popř. kdy prohlásí, že dědictví neodmítá), a to za předpokladu, že v řízení o dědictví nedošlo ke sporu o jeho dědické právo, popřípadě že spor o jeho dědické právo byl již vyřešen“.

16. Mezi účastníky není sporné, přičemž sám soud prvního stupně toto uvedl jako skutkové zjištění z listinného důkazu - výzvy k výplatě vypořádacího podílu ze dne 25. 9. 2012, že navrhovatelka informovala společnost právnická osoba. o tom, že byla ustanovena do funkce správkyně dědictví (usnesením Okresního soudu adresa), přičemž v řečené výzvě zároveň stanovila společnosti lhůtu pro výplatu vypořádacího podílu, a to nejpozději do 3. 10. 2012. Z usnesení Okresního soudu adresa ze dne 17. 9. 2012 č. j. 25 D 1220/2011-211 přitom vyplývá, že navrhovatelka byla ustavena do funkce správkyně dědictví po zemřelém Anonymizováno až tohoto dne, právní moci usnesení nabylo až dne 24. 9. 2012. Ve smyslu výše uvedené judikatury tak nebylo možné považovat nikoho za dědice resp. za osobu oprávněnou k převzetí vypořádacího podílu. Protože bezprostředně poté, dne 25. 9. 2012 vyzvala správkyně dědictví dalšího účastníka k plnění - výplatě vypořádacího podílu s tím, že mu určuje lhůtu do 3. 10. 2012, lze považovat zaplacení tohoto podílu dalším účastníkem dne 2. 10. 2012 za zcela v souladu se zákonem i výše citovanou judikaturou. Zaplacení částky 21 294 960 Kč dalším účastníkem navrhovatelce bylo prokázáno výpisem z účtu, přičemž mezi účastníky nebyla tato skutečnost skutečností spornou. Další účastník - dlužník, tak plnil zcela dle výzvy věřitele, v jím stanovené lhůtě, pročež tak nebyl a nemohl být v prodlení s plněním. Potud nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že mělo být plněno již od 25. 5. 2012, protože valná hromada předmětné společnosti konaná dne 9. května 2012 rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti. To je sice pravdou, leč je nutné vidět, že v té době nebyla jednoznačně určitelná ani osoba dlužníka, ani dlužník neposkytl potřebnou součinnost (např. sdělením způsobu a místa plnění) k tomu, aby mu mohlo být řádně plněno. Tím spíše není relevantní datum 9. 2. 2012, datum, kdy valná hromada společnosti schválila výši vypořádacího podílu, neboť s tímto datem ani zákonem, ani společenská smlouva nespojuje žádné následky. Dlužník - další účastník nemohl i jen z podstaty věci, na základě výše citovaných ustanovení zákona, ve smyslu výše uvedené judikatury, jakož i z hlediska soudem prvního stupně provedených důkazů, plnit dříve, než mu bylo známo, kdo je správce dědictvím po zemřelém společníkovi a komu a jak je tak možné plnit. Protože dlužník nebyl se splněním svého závazku v prodlení, nevzniklo věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení.

17. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a návrh na zaplacení požadované částky zamítl.

18. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl návrh na zaplacení požadované částky, znamená to neúspěch navrhovatelky v rámci celého řízení, pročež odvolací soud byl povinen rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), resp. celkových nákladech řízení. V souladu se zásadou úspěchu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náhradu účelně vynaložených nákladů řízení účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za 17 úkonů právní služby v celkové výši 177 390 Kč (1/ převzetí a příprava věci z 14. 11. 2012, 2/ odpor proti platebnímu rozkazu z 19. 11. 2012, 3/ vyjádření ve věci samé z 17. 12. 2012, ad 1/ až 3/ při sazbě za úkon právní služby ve výši 10 980 Kč počítané z tarifní hodnoty 660 066 Kč dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „vyhláška“, 4/ vyjádření ve věci samé z 25. 5. 2015, 5/ vyjádření ve věci samé z 15. 6. 2015, 6/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne 18. 6. 2015, 7/vyjádření k odvolání žalobkyně z 24. 8. 2015, 8/ dovolání z 2. 6. 2017, 9/ ústavní stížnost z 25. 5. 2018, 10/ návrh na přerušení řízení, 11/ vyjádření ve věci samé z 13. 7. 2018, 12/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne 8. 8. 2018, 13/ vyjádření ve věci samé z 17. 8. 2018, 14/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne 12. 10. 2018, 15/ odvolání z 26. 11. 2018, 16/ doplnění odvolání z 30. 4. 2021, 17/ účast na jednání před odvolacím soudem dne 5. 5. 2021, ad 4/ až 17/ při sazbě za úkon právní služby ve výši 10 700 Kč počítané z tarifní hodnoty 592 251 Kč dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky, vyjma bodu ad 10/, kdy činí sazba za úkon právní služby 5 350 Kč dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, neboť se jedná jen o procesní návrh), 17 paušálních náhrad hotových výdajů v celkové výši 5 100 Kč (ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky) ke každému úkonu právní služby, náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 400 Kč dle § 14 vyhlášky, náhrady cestovného v celkové výši 3 363 Kč a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty v celkové výši 39 533 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z částky 188 253 Kč. K tomu je třeba přičíst ještě soudní poplatek za dovolání ve výši 10 000 Kč a za odvolání ve výši 29 613 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 267 399 Kč, jež je navrhovatelka povinna zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka - společnosti (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení vyjma náhradově nákladového výroku je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.