VSPH 12 Cmo 180/2021-248

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Černé a soudců JUDr. Evy Hodanové a JUDr. Radima Novotného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno., reg. č. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ 2) Anonymizováno, narozená dne Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ 3) Jméno advokáta C., IČ: IČO advokáta C ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2021, č. j. 23 Cm 477/2012-202

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě II. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 10 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 20. 12. 2012 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky ve výši 25 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 23. 8. 2012 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 83,33 Kč. Žalobkyně uvedla, že je majitelkou směnky vlastní vystavené žalovanou č. 1 dne 14. 10. 2009 v Anonymizováno na řad Anonymizováno na směnečnou sumu 100 000 Kč s platebním místem adresa. Směnka byla indosována na společnost Anonymizováno, která ji dále indosovala na společnost právnická osoba, která ji pak indosovala na žalobkyni. Jako směneční rukojmí se na směnku podepsaly žalované č. 2 a č. 3. Na směnku nebylo žalobkyni ničeho zaplaceno.

2. Žalovaná č. 1 ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2013 uvedla, že pohledávku není možné vymáhat, když Anonymizováno půjčku nikdy neposkytla. Vymáhání dluhu je v rozporu s dobrými mravy s tím, že částka 100 000 Kč byla na směnku dopsána a v době podpisu směnky nebyla vyplněna.

3. Žalovaná č. 2 ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 2013 zejména uvedla, že platební místo na směnce je uvedeno neurčitě, když je směnka splatná u Anonymizováno v obci adresa a současně je splatná v Anonymizováno. Žalobkyni nesvědčí nepřetržitá řada in indosamentů, když první indosament není řádný, také další indosace nejsou řádně identifikovatelné. Směnka nebyla žalované č. 2 předložena k placení a po jejím vystavení došlo k neoprávněným zásahům do jejího textu s tím, že žalovaná č. 2 listinu avalovala v podobě blankosměnky. Právním podkladem směnky byla smlouva o půjčce na částku 48 000 Kč, jež měla být uhrazena ve prospěch společnosti Anonymizováno, k jejímuž zajištění byla vystavena. Pokud byla do blankosměnky doplněna částka 100 000 Kč, pak se tak stalo v rozporu se směnečnou dohodou.

4. Žalovaná č. 3 se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření doručeným soudu dne 8. 3. 2013 uvedla, že nabyla předmětnou směnku od předchozího majitele již úplnou a nejsou ji známy okolnosti, za kterých byla vystavena. Žalovaná č. 2 v daném vztahu nemůže uplatňovat jiné námitky než ty, které vyplývají z jejích vlastních vztahů k žalobkyni.

6. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 3. 2014, č. j. 23 Cm 477/2012-37 žalobu proti žalovaným č. 2 a č. 3 zamítl s odůvodněním, že žalobkyni nesvědčí nepřetržitá řada indosamentů a z tohoto důvodu nelze dovodit její aktivní legitimaci ve sporu.

7. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 24. 9. 2013, č. j. 5 Cmo 206/2013-71 rozsudek soudu prvního stupně zrušil s odůvodněním, že směnka obsahuje ucelenou řadu indosací od Anonymizováno jako remitenta směnky, přes Anonymizováno, přes právnická osoba na žalobkyni, jež má aktivní legitimaci ve sporu. Z tohoto důvodu je třeba v dalším řízení se vypořádat s námitkami žalovaných a provést tomu odpovídající dokazování.

8. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 23 Cm 477/2012-202 žalobu proti žalované č. 2 zamítl s odůvodněním, že ji náleží námitka nesprávného vyplnění blankosměnky s tím, že každý nabyvatel směnky uvedený na jejím rubu si musel být vědom toho, že nabývá zajišťovací směnku a musel znát okolnosti a stav kauzálního zajištěného závazku. Soud měl za prokázané, že důvod k vyplnění blankosměnky nenastal, když žádná půjčka nebyla remitentem výstavci poskytnuta. Pokud došlo k vyplnění blankosměnky, pak v rozporu s dohodou o jejím vyplnění.

9. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné blanketní odvolání ze dne 21. 5. 2021, které doplnila písemným podáním ze dne 7. 6. 2021, ve kterém uvedla, že směnku nabyla v dobré víře od předchozího majitele jako úplnou a nejsou jí známy okolnosti, za kterých byla směnka vystavena. Vzhledem k několikanásobné indosaci nemůže žalovaná č. 2 uplatňovat vůči žalobkyni jiné námitky než ty, které vyplývají z jejích vlastních vztahů k žalobkyni. V dané věci žalovaná č. 2 nevystupuje jako podnikatel a vzhledem k označení remitenta směnky nelze ani hovořit o spotřebitelském vztahu.

10. Žalovaná č. 2 v písemném vyjádření ze dne 10. 1. 2022 k odvolání žalobkyně zejména uvedla, že se ztotožňuje se závěry rozhodnutí soudu prvního stupně a považuje uplatněný nárok za nedůvodný. Nad rámec dále uvedla, že na základě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích bylo skončeno řízení o úpadku proti její osobě s tím, že byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se však také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Výše uvedené se tak vztahuje i na předmětnou pohledávku žalobkyně, která nebyla přihlášena v insolvenčním řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl., § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Je třeba konstatovat, že se žalobkyně domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti podle čl. I. § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), ve které žalovaná č. 2 vystupuje v postavení směnečné rukojmí s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti s vyplňovacím právem směnečným dle Dohody o vyplňovacím právu. Tato zjištění a závěry učiněné soudem prvního stupně nebyly žalovanou č. 2 zpochybněny. Vzhledem k tomu, že Anonymizováno jako remitent směnku indosovala na společnost Anonymizováno, která ji převedla indosamentem na společnost právnická osoba. a ta následně na žalobkyni, pak tato je subjektem ze směnky oprávněným dle čl. I § 16 ZSŠ, neboť mu svědčí nepřetržitá řada indosamentů. Rub směnky vedle výše uvedených nedatovaných indosamentů obsahuje i směnečné prohlášení ke směnce, podle kterého byla směnka vystavena k zajištění peněžitého závazku podle smlouvy o půjčce ze dne 14. 10. 2009 s tím, že uvedené prohlášení je podepsáno výstavcem směnky. Soudem prvního stupně bylo prokázáno, že směnka plnila zajišťovací funkci k závazkovému vztahu založeného smlouvou o půjčce mezi výstavcem a remitentem. Dle čl. I § 17 ZSŠ kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Z hlediska oprávnění žalované č. 2 jako směnečné rukojmí vznášet kauzální námitky vzhledem k omezením daným ust. čl. I § 17 ZSŠ odvolací soud vyšel z judikatury Ústavního soudu představované nálezy ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 a ze dne 19.6.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13, ze dne 16.9.2015, sp. zn. I.ÚS 290/15. Ústavní soud v nich vyslovil závěr, že v případě spotřebitelů nelze odhlížet od jejich specifických zájmů a postavení a je nutno respektovat, že zákaz zneužití práva ve vztahu k poškození spotřebitele je silnější než dovolení obsažené v ust. čl. I § 17 ZSŠ upravující jen omezené možnosti k uplatnění kauzálních námitek v případě indosované směnky. Shodné závěry přijal v rozsudku ze dne 17.12.2015, č.j. 29 Cdo 1155/2014-15 také Nejvyšší soud ČR, který uvedl, že v případě indosované směnky zajišťující pohledávku remitenta za výstavcem směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci vůči nabyvateli směnky námitky zakládající se na jeho vztazích k remitentu bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu výstavce.

13. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že směnka byla vystavena k zajištění nesměnečného vztahu a to závazku ze smlouvy o půjčce a to i s odkazem na rub směnky obsahující směnečné prohlášení potvrzené výstavcem, že směnka zajišťuje právě nároky z uvedené smlouvy o půjčce ze dne 14. 10. 2009 a prohlášení výstavce o tom, že chybějící splatnost směnky a směnečnou sumu je oprávněna do blankosměnky vyplnit Anonymizováno jako remitent směnky způsobem uvedeným v tomto prohlášení. Již v okamžiku nabytí směnky byla žalobkyně jako indosatář srozuměna o tom, že nabývá směnku zajišťovací a musela znát okolnosti zajištěného kauzálního vztahu, případně bylo na ni se s těmito okolnostmi seznámit, neboť směnečná smlouva připojená na směnce dostatečně určitým a nezaměnitelným způsobem konkretizuje kauzální vztah. Sama tato okolnost pak umožňuje učinit závěr o nepoctivosti nabytí směnky žalobkyní, neboť měla nebo musela mít představu o tom, že dlužníci ze směnky mohou proti ní uplatnit kauzální námitky. Na základě výše uvedeného lze proto dovodit zlý úmysl na straně žalobkyně při nabývání směnky, přinejmenším se pak provinila hrubou nedbalostí. V poměrech projednávané věci se proto neuplatní námitka originálního nabytí směnky, jak je vyjádřena v čl. I § 17 ZSŠ, a proto žalované č. 2 přísluší uplatnění kauzálních námitek. Bylo prokázáno, že remitent směnky Anonymizováno ve směnečném vztahu vystupovala „na oko“, když směnka po vystavení byla předána do dispozice společnosti Anonymizováno. Vzhledem k tomu, že půjčka nebyla nikdy poskytnuta a svým charakterem naplňovala znaky spotřebitelského úvěru k úhradě lhůtního pojistného, svědčí žalované č. 2 kauzální námitky s ohledem na výše uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Spotřebitelský charakter zajištěného závazku musel být znám všem osobám, které nabyly směnku včetně žalobce. Z těchto výše uvedených důvodů bylo žalované č. 2 přiznáno právo k uplatnění kauzálních námitek.

14. Ve vztahu k námitce žalované č. 2 týkající se neplatnosti směnkou zajištěného závazku soud prvního stupně správně vyhodnotil, že tato námitka je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že smlouva o půjčce nevznikla, když půjčka jako taková nebyla ani poskytnuta, a směnka byla vyplněna excesivně na částku 100 000 Kč a to nikoli jejím remitentem Anonymizováno. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal podmínky pro další doplnění dokazování, neboť takový postup by nebyl účelný ani hospodárný, přičemž pro posouzení uplatněného nároku zcela postačí vycházet z listinných důkazů a z výsledků rozhodovací činnosti soudů v obdobných projednávaných věcech.

15. Nad rámec je třeba konstatovat a odvolacímu soudu je známo z jeho činnosti, že u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích bylo proti žalované č. 2 vedeno insolvenční řízení, v jehož rámci byla oddlužena a následně osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek.

16. Vzhledem k důvodnosti námitek žalované č. 2 odvolací soud ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba proti žalované č. 2 zamítnuta, jako věcně správný ve shodě s 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Ve vztahu k výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně týkající se přiznané náhrady nákladů řízení, pak v této části postupoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci a změnil toto rozhodnutí s tím, že přiznal žalované č. 2 plnou náhradu právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 4 úkonů právní služby po 2 140 Kč za převzetí zastoupení, 2 písemná vyjádření ze dne 12. 9. 2013 a 18. 12. 2013 a 1 účast na soudním jednání dne 24. 9. 2013, v rozsahu 4 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a dále náhradu cestovného v celkové výši 628 Kč (původně přiznanou rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, č. j. 23 Cm 477/2012-37), tj. celkem 10 388 Kč.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. a to v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 2 140 Kč za písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 16. 2. 2022 a dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 1 paušální částku ve výši 300 Kč, tj. celkem 2 440 Kč.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.