VSPH 14 Cmo 128/2022-137

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Ondřeje Kubáta v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva k podílu v obchodní korporaci, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. ledna 2022, č. j. 79 Cm 265/2021 – 36,

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl že „dle § 92 odst. 1 o. s. ř. se připouští přistoupení obchodní společnosti právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa do řízení na straně žalované“. Připojil poučení, že usnesení neobsahuje odůvodnění, neboť jím nebylo rozhodnuto ve věci samé, povaha věci to připouští a z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto (§ 169 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/)“.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc jeho změnu tak, že se vstup obchodní společnosti právnická osoba. /dále jen „společnost“/do řízení „jakožto vedlejšího účastníka na stranu žalovanou nepřipouští“.

3. Odvolatelka argumentuje objektivní i subjektivní přípustností odvolání. Nyní, když se vstupem společnosti do řízení jakožto „vedlejšího účastníka“ na její straně nesouhlasí, účast společnosti v řízení končí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 644/2019). Dále poukazuje na neplatný převod 1% podílu ve společnosti právnická osoba, IČO IČO ze společnosti na právnická osoba., IČO IČO. Obsáhle popisuje poměry ve společnosti v souvislosti s provozováním právnická osoba baru a spory mezi žalobcem a žalovanou o účast ve společnosti a v právnická osoba Právní zájem společnosti na výsledku řízení není dán. Návrhem na přistoupení vedlejšího účastníka nelze zhojit pochybení žalobce, který v žalobě neoznačil společnost jako účastníka řízení.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že neobstojí z níže uvedených důvodů.

5. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

6. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněném pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Proti usnesení o přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) je odvolání objektivně přípustné.“ […] „Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§ 7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§ 9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§ 83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§ 159 odst. 3 o. s. ř.). Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.“ Z toho, že zákon nevyžaduje k postupu podle § 92 dost. 1 o. s. ř. souhlas žalované strany, nelze dovozovat subjektivní nepřípustnost z její strany podaného odvolání. Nejvyšší soud vypočítává celou řadu otázek, které je soud při rozhodování o návrhu podle § 92 odst. 1 o. s. ř. povinen řešit a žalovaná strana může brojit předně vůči tomu, jestli vůbec a s jakým výsledkem se soud s těmito otázkami vypořádal. Odvolání žalované je objektivně i subjektivně přípustné.

7. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

8. Řádné odůvodnění rozhodnutí je základním atributem spravedlivého procesu, vylučujícího libovůli soudní moci. Při zvažování aplikace § 169 odst. 2 o. s. ř. je třeba vyjít z konkrétních poměrů dané věci a upřednostnit restriktivní výklad tohoto ustanovení před výkladem extenzivním (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2004, sp. zn. Pl. ÚS 1/03, dostupný na www.usoud.cz).

9. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně aplikoval § 169 odst. 2 větu druhou o. s. ř. na své rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 30. prosince 2021 na přistoupení společnosti do řízení na straně žalované dle § 92 odst. 1 o. s. ř. /dále jen „návrh“/ (soud prvního stupně nerozhodoval o vedlejším účastenství společnosti dle § 93 o. s. ř., v tom se odvolatelka mýlí). Ovšem odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, že by povaha dané věci umožňovala takovýto postup, ani že by z obsahu spisu bylo zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. Není totiž z ničeho patrné, zda a jak se soud prvního stupně vypořádal se shora uvedenými zásadními otázkami předestřenými Nejvyšším soudem, navíc v situaci, kdy soud prvního stupně nedisponoval souhlasným stanoviskem odvolatelky k návrhu. Nenastal ani jiný z případů uvedených v § 169 odst. 2 o. s. ř., nejedná se o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, ani nejde o rozhodnutí o návrhu, jemuž nikdo neodporoval (to je třeba tradičně vykládat tak, že mu neodporoval nikdo, kdo by mu reálně, pokud by chtěl, odporovat mohl /srov. např. závěry Ústavního soudu v odůvodnění nálezu ze dne 3. září 2009, sp. zn. III. ÚS 346/09).

10. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil pro nepřezkoumatelnost dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

11. V dalším řízení soud prvního stupně o návrhu znovu rozhodne a své rozhodnutí řádně odůvodní (§ 169 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.