VSPH 4 CO 321/2021-297

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Ondruszové a soudců JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ omezené ⟪LB:lb_002⟫ ve svéprávnosti: jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M. ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ za účasti ⟪LB:lb_007⟫ opatrovníka: osobní údaje opatrovníka ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o prodloužení omezení svéprávnosti, o navrácení svéprávnosti a o určení osoby podpůrce, o žalobě pro zmatečnost podané omezenou ve svéprávnosti jméno příjmení proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.6.2020, č.j. 13Co 134/2020-249, o odvolání omezené ve svéprávnosti jméno příjmení proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2021, č.j. 13Co 134/2020-284

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a žádnému účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že jak omezená ve svéprávnosti jméno příjmení, tak její procesní opatrovník se vzdali práva odvolání po vyhlášení rozsudku, jak vyplývá z protokolu o jednání. Podala-li omezená ve svéprávnosti jméno příjmení přesto proti rozsudku odvolání, muselo být odvolacím soudem její odvolání odmítnuto, jak správně rozhodl usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 11.6.2020, č.j. 13Co 134/2020-249. Protože soud prvního stupně neshledal v žalobě namítaný důvod zmatečnosti, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 z.ř.s. a § 235a odst. 2 o.s.ř.

3. Proti usnesení podala omezená ve svéprávnosti jméno příjmení (dále též„ odvolatelka“) včasné odvolání. V odvolání jednak shrnula průběh dosavadního řízení a jednak namítala, že odůvodnění soudu prvního stupně je nepochopením významu postižení jako zvláštní zranitelnosti účastníka soudního řízení a z ní vyplývající odpovědnosti soudu ve vztahu k tomuto účastníkovi, plně v souladu s právem takového účastníka na přístup ke spravedlnosti, jak garantuje čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Zvláštní odpovědnost soudu ve vztahu k účastníkům s postižením nabývá podobu odpovědnosti za přijetí tzv. procesní úprav s tím, že procesní úpravy směřují k zajištění skutečné a praktické účasti účastníka s postižením v daném soudním řízení, které nemohou být naplněny jen tím, že je zastoupen procesním opatrovníkem. Zdůraznila odpovědnost soudu za zajištění účinné a praktické účasti účastníka s postižením v soudním řízení v podobě vstřícných kroků, které by měly kompenzovat znevýhodnění, kterým by jinak člověk s postižením při výkonu svých procesních oprávnění čelil zvláště tehdy, kdy soud bude moci zaznamenat nesoulad mezi stanoviskem opatrovníka a zastoupeného člověka s postižením. Uvedený nesoulad nastal, a proto neměl krajský soud ke vzdání se práva na odvolání přihlížet a odvolání měl meritorně posoudit. Nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že na úkonu odvolatelky až tolik nezáleželo, jelikož zde byl úkon procesního opatrovníka. Uvedený názor je v rozporu s čl. 13 citované Úmluvy. S ohledem na skutečnost, že odvolatelka sama uplatnila odvolání, měla být dána přednost samotnému účastníkovi před role v řízení a odvolání mělo být krajským soudem projednáno. Odvolatelka také poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 8.10.2018, sp.zn. II. ÚS 725/18. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo její odvolání odmítnuto.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání odvolatelky a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. V přezkoumávané věci bylo žalobou pro zmatečnost napadeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.6.2020, č.j. 13Co 134/2020-249, kterým odmítnuto podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání omezené ve svéprávnosti jméno příjmení s odůvodněním, že se po vyhlášení rozsudku jmenovaná a její procesní opatrovník výslovně vzdali odvolání.

6. Podle § 229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

7. Žaloba pro zmatečnost byla podána dle § 229 odst. 4 o.s.ř. Uvedené ustanovení důvod zmatečnosti nevymezuje, ale pouze definuje rozhodnutí, která mohou být žalobou pro zmatečnost napadena. Judikaturou tak bylo dovozeno, že důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení

§ 229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. V řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2005, sp.zn. 21Cdo 489/2005).

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že po vyhlášení rozsudku se jak omezená ve svéprávnosti jméno příjmení, tak její ustanovený procesní opatrovník práva na odvolání vzdali, a proto dovodil, že postup odvolacího soudu byl v souladu se zákonem a žalobu pro zmatečnost zamítl.

9. Odvolací soud má za to, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná, když bylo třeba vycházet z protokolu o jednání ze dne 23.9.2019 Okresního soudu v Ústí nad Labem, který je veřejnou listinou, a z něhož vyplývá, že jak omezená ve svéprávnosti jméno příjmení, tak její ustanovený procesní opatrovník příjmení jméno příjmení (stejně tak i hmotněprávní opatrovník osobní údaje opatrovníka) se výslovně po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku práva odvolání vzdali, což stvrdili svými podpisy.

10. Ztotožňuje se také argumentací soudu prvního stupně, že v řízení byl k ochraně zájmů odvolatelky ustanoven procesní opatrovník, který je profesionálem v oblasti anonymizováno (advokát). Jestliže se oba po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku vzdali odvolání, pak nelze takovému postupu nic vytknout. K tvrzení uvedenému v žalobě pro zmatečnost, že při projednání věci Okresním soudem v Ústí nad Labem odvolatelka podlehla„ tíži okamžiku“ a dala na stanovisko ustanoveného opatrovníka dlužno dodat, že ustanovený opatrovník ve svém podání ze dne datum uvedl, že„ klientka do ničeho z jeho strany nucena nebyla a klientce bylo z jeho strany vše řádně vysvětleno a tato učinila vše na základě své vůle“. V dané věci tedy nelze dospět k závěru, že by existoval zjevný konflikt mezi odvolatelkou a jejím ustanoveným procesním opatrovníkem, či zjevný konflikt zájmů dvou opatrovníků - hmotněprávního opatrovníka, který posuzovanou dlouhodobě zastupuje a pečuje o ochranu jejích práv a procesního opatrovníka, a to ve vztahu ke vzdání se odvolání.

11. Předmětem původního řízení bylo omezení svéprávnosti, tedy problematika, která se bytostně týká práv a povinností člověka, a to včetně jeho ústavně zaručených práv a svobod. Lze tak souhlasit s názorem odvolatelky, že soud musí k těmto typům řízení přistupovat velice obezřetně a šetřit práva osoby omezené ve svéprávnosti; na druhé straně to však neznamená, že když projeví osoba omezená ve svéprávnosti, která je toho schopna, svou vůli navenek jasně (jako tomu bylo v dané věci) a v souladu s ní stejné stanovisko zaujme i procesní opatrovník, že soud k takovému procesnímu úkonu (vzdání se odvolání) nebude (bez dalšího) přihlížet, když posléze osoba omezená ve svéprávnosti změní svůj názor a odvolání podá.

12. K odkazu odvolatelky na čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010 Sb. m. s.), podle něhož státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními, mimo jiné i prostřednictvím procedurálních a věku odpovídacích úprav, s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých nebo nepřímých účastníků a svědků při všech soudních řízeních, a to i ve fázi vyšetřování a předběžného řízení, je třeba uvést, že v tomto konkrétním případě bylo jednáno za přítomnosti odvolatelky, odvolatelka byla při jednání vyslechnuta a měla možnost komunikovat se svým procesním opatrovníkem, který jí byl v řízení ustanoven a který byl schopen profesionálně hájit její práva a zájmy v řízení.

13. Nález Ústavního soudu ze dne 8.10.2018, sp.zn. II. ÚS 725/18, na který bylo poukazováno v odvolání, na přezkoumávanou věc nedopadá, neboť se týká soudního řízení, ve kterém je účastníkem nezletilé dítě. Nadto v dané věci, jak bylo uvedeno, se odvolatelka zúčastnila jednání, byla při něm slyšena a při jednání byla v kontaktu a komunikovala se svým ustanoveným procesním opatrovníkem.

14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 43 odst. 1 z.ř.s. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud anonymizováno vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.