VSPH 6 Cmo 13/2022-312

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: 1. Jméno žalovaného A, IČO IČO žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalovaného B, narozený Datum narození žalovaného B ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 247/2015-300 ze dne 5. listopadu 2021

Odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 247/2015-300 ze dne 5. listopadu 2021 se odmítá.

Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2021, č. j. 27 Cdo 281/2021-283.

Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně navrhla podáním ze dne 15. 7. 2021 doručeným soudu I. stupně dne 31. 8. 2021 přerušení řízení do rozhodnutí o její ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2021, č. j. 27 Cdo 281/2021-283 s odůvodněním, že je přesvědčena, že v řízení nelze dále pokračovat do rozhodnutí Ústavního soudu, neboť pokud by bylo ústavní stížnosti vyhověno a rozsudek Nejvyššího soudu by byl zrušen, byl by rozsudek soudu I. stupně pravomocný a nebude v této dílčí otázce o čem dále rozhodovat.

Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle § 109 odst. 2 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a konstatoval, že hlavním účelem přerušení řízení je podle uvedeného ustanovení hospodárnost řízení.

Podle soudu I. stupně soud může přerušit řízení do skončení řízení, v němž je řešena otázka, která má pro přerušované řízení podstatný význam, tedy pokud by měla být v řízení jako předběžná posuzována otázka řešená v jiném řízení. Takové dvojí posouzení by podle soudu I. stupně bylo nadbytečné.

Podle soudu I. stupně neprokázaný důvod přerušení řízení uváděný žalobkyní v této věci důvodem pro přerušení řízení není, když rozhodnutí Městského soudu v Praze i odvolacího Vrchního soudu v Praze byla dovolacím soudem zrušena a řízení se tak vrací do stadia před soudem I. stupně a nárok žalobkyně bude předmětem dalšího zkoumání a neexistuje otázka, jež by na základě rozhodnutí Ústavního soudu byla ve věci otázkou podstatného významu.

Soud I. stupně uzavřel, že i pokud by Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, vrátila by se věc k projednání zpět Nejvyššímu soudu, což bez dalšího neznamená skončení dovolacího řízení a uvedené se nedotkne právní moci rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé.

Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalobkyně (odvolatelka) s tím, že soud I. stupně nevzal v potaz zejména, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze sp.zn. 77 Cm 247/2015 nelze pokračovat dříve, než bude rozhodnuto o ústavní stížnosti žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 281/2021-283. Pokud podle odvolatelky Ústavní soud této ústavní stížnosti vyhoví a napadený rozsudek Nejvyššího soudu zruší, bude rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 247/2015-121 ze dne 23. 10. 2018 opět v právní moci a nebude o čem dále rozhodovat. Takto je podle odvolatelky před Ústavním soudem řešena otázka mající zásadní význam pro uvedené řízení probíhající před Městským soudem v Praze. Podle odvolatelky by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, jestliže by soud I. stupně nyní o věci znovu rozhodoval a jestliže by následně Ústavní soud napadený rozsudek Nejvyššího soudu zrušil. Odvolatelka uzavřela, že soudu I. stupně zaslala stejnopis ústavní stížnosti a není pravdou, že své tvrzení o podání ústavní stížnosti nedoložila. Odvolatelka navrhla napadené usnesení změnit a řízení přerušil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve zkoumal otázku přípustnosti podání odvolání před tím, než by přistoupil k přezkumu napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 247/2015-300 ze dne 5. listopadu 2021 není přípustné s ohledem na § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř., když napadeným usnesením byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 o. s. ř.

Z uvedených důvodu odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) o. s. ř. a odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 247/2015-300 ze dne 5. listopadu 2021 z důvodu, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení skončí.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.