VSPH 6 Cmo 330/2021-818

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ 3. Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C ⟪LB:lb_013⟫ bytem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_014⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta D ⟪LB:lb_015⟫ sídlem Adresa advokáta D ⟪LB:lb_016⟫ 4. Jméno advokáta E, narozený Datum narození advokáta E ⟪LB:lb_017⟫ bytem Adresa advokáta E ⟪LB:lb_018⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta F ⟪LB:lb_019⟫ sídlem Adresa advokáta F ⟪LB:lb_020⟫ 5. Jméno advokáta G, narozená Datum narození advokáta G ⟪LB:lb_021⟫ bytem Adresa advokáta G ⟪LB:lb_022⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta H ⟪LB:lb_023⟫ sídlem Adresa advokáta H ⟪LB:lb_024⟫ o zaplacení 7 642 411 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Cm 147/2005-759 ze dne 16. srpna 2021

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 15 Cm 147/2005-759 ze dne 16. srpna 2021 se v napadené části, tj. ve výrocích II. a III. společně se závislými výroky V., VI., VII. a VIII.:

a) ve vztahu k žalovanému 2) mění tak, že žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci:

1. částku 6 720 805,20 Kč,

2. úrok ve výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů ⟪LB:lb_001⟫ - z částky 7 081 765,20 Kč od 1. září 2005 do 2. srpna 2006 a ⟪LB:lb_002⟫ - z částky 6 720 805,20 Kč od 3. srpna 2006 do zaplacení,

3. částku 921 605,80 Kč,

4. úrok ve výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 921 605,80 Kč od 1. září 2005 do zaplacení, a to vše společně a nerozdílně s žalovaným 1) tituly před jménem, jemuž uvedená povinnost k plnění byla v minulosti uložena rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 15 Cm 147/2005-759 ze dne 16. srpna 2021 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 44/2012 ze dne 25. října 2012,

b) ve vztahu k žalovaným 3), 4) a 5) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

II. Žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 821 805 Kč, přičemž do výše 306 199,60 Kč tuto soudem určenou částku zaplatí společně s žalovaným 1) tituly před jménem, jenž byl v uvedeném rozsahu zavázán k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce rozsudkem Městského soudu Praze č. j. 15 Cm 147/2005-759 ze dne 16. srpna 2021.

1) převzetí a příprava zastoupení z punkta 8 003 371 Kč, odměna 40 340 Kč,

2) sepis žaloby ze dne 14. října 2005 z punkta 8 003 371 Kč, odměna 40 340 Kč,

3) sepis repliky k vyjádření žalovaných z punkta 8 003 371 Kč, odměna 40 340 Kč,

4) částečné zpětvzetí žaloby o 360 960 Kč ze dne 2. srpna 2006, odměna 9 780 Kč,

5) účast na jednání dne 8. února 2007 odměna z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

6) účast na jednání dne 24. května 2007 odměna z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

7) účast na jednání dne 11. října 2007, odměna z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

8) účast na jednání dne 26. června 2008 odměna z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

9) sdělení žalobce k věcné příslušnosti ze dne 16. září 2008, odměna z punkta 7 642 411 Kč, v poloviční výši 19 450 Kč,

10) vyjádření ze dne 8. října 2018, odměna z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

11) jednání dne 27. května 2009 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

12) účast na jednání dne 27. května 2019 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

13) účast na jednání dne 13. listopadu 2019 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

14) účast na jednání dne 2. března 2020 v délce přesahující 2 hodiny z punkta 7 642 411 Kč ve výši 77 800 Kč,

15) vyjádření žalobce ze dne 19. března 2020 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900,

16) účast na jednání dne 24. srpna 2020 v délce přesahující 2 hodiny z punkta 7 642 411 Kč ve výši 77 800 Kč,

17) sdělení otázek na svědka ze dne 25. listopadu 2020 k výzvě soudu odměna z punkta 7 642 411 Kč v poloviční výši 19 450 Kč,

18) návrh na nařízení předběžného opatření po zahájení řízení odměna z punkta 7 642 411 Kč v poloviční výši 19 450 Kč,

19) sdělení důkazů k výzvě soudu ze dne 18. března 2021 odměna z punkta 7 642 411 Kč v poloviční výši 19 450 Kč,

20) závěrečný návrh žalobce ze dne 31. 5. 2021 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

21) účast na jednání dne 16. srpna 2021 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

22) odvolání ze dne 20. září 2021 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

23) replika ze dne 9. prosince 2022 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

24) účast na jednání dne 13. prosince 2022 z punkta 7 642 411 Kč ve výši 38 900 Kč,

25) účast při vyhlášení rozhodnutí dne 15, prosince 2022 odměna z punkta 7 642 411 Kč v poloviční výši 19 450 Kč.

26. Jak je zřejmé z § 194 odst. 5, odst. 6 obchod.zák., ve znění do 30. 6. 2008, členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně (odst. 5).

27. Členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody. Ručení člena představenstva zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí (odst. 6).

28. Jak je zřejmé z § 199 odst. 1 obchod.zák. dozorčí rada svolává valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti, a na valné hromadě navrhuje potřebná opatření.

29. Jak je zřejmé z § 200 odst. 3 obchod.zák. pro členy dozorčí rady platí obdobně ustanovení § 194 odst. 2, 4 až 7 a § 196 obchod.zák.

30. Jak je zřejmé z § 373 a násl. obchod.zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Uvedené se podle odvolacího soudu vztahuje i na deliktní závazky.

31. Jak je zřejmé z § 577 a násl. obchod.zák. o smlouvě komisionářské, smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.

32. Podle § 578 odst. 1 obchod.zák. komisionář je povinen při zařizování záležitosti jednat s potřebnou odbornou péčí podle pokynů komitenta. Od pokynů komitenta se může komisionář odchýlit, jen když je to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas. Při porušení této povinnosti nemusí komitent uznat jednání za uskutečněné na svůj účet, jestliže účinnost jednání pro sebe odmítl bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dověděl (odst. 2 uvedeného ustanovení).

33. Podle § 579 odst. 1 obchod.zák. komisionář je povinen chránit jemu známé zájmy komitenta související se zařizováním záležitosti a oznámit mu všechny okolnosti, jež mohou mít vliv na změnu komitentových příkazů.

34. Jak je zřejmé z § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

35. Konečně, jak je zřejmé z § 3 odst. 1, odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (ZKV) ve znění do 31. 3. 2006 právnická osoba nebo fyzická osoba-podnikatel, která je v úpadku, je povinna bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu. Právnická osoba v likvidaci má tuto povinnost, jen je-li předlužena. Povinnost podle odstavce 1 mají i statutární orgány právnické osoby, likvidátor právnické osoby v likvidaci, je-li předlužena, a zákonní zástupci fyzické osoby. Jestliže osoby tuto povinnost nesplní, odpovídají věřitelům za škodu, která jim tím vznikne, ledaže prokáží, že škodu nezavinily; je-li těchto osob více, odpovídají společně a nerozdílně.

36. Předně odvolací soud konstatuje, že se neztotožnil s právním názorem žalobce, podle něhož mu žalovaní způsobili škodu tím, že včas nepodali návrh na prohlášení konkursu na majetek právnická osoba.

37. Je tomu tak podle odvolacího soudu proto, že se jednak uvedené ustanovení vztahuje pouze na členy představenstva právnická osoba. a jednak v projednávaném případě nemohlo z níže uvedených důvodů dojít k naplnění skutkové podstaty občanskoprávní odpovědnosti k náhradě škody s presumovaným zaviněním formulované v § 3 odst. 1, odst. 2 ZKV, a to i přes řadu správných logických úvah žalobce, když se sice podle trestních soudů žalovaní 1) a 2) pokusili o zločin podvodu a zločin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v rozsahu 115 mil, avšak tato samotná skutečnost nevypovídá nic o stavu předlužení obchodníka s cennými papíry právnická osoba. To je podle odvolacího soudu zřejmé ze skutečnosti, že obchodník s cennými papíry právnická osoba. registroval každoročně obraty v řádu stovek milionů Kč přičemž fakt, že žalovaní 1) a 2) právně jednali tak, aby trestným činem na úkor smluvního partnera adresa zvýhodnili právnická osoba. v rozsahu 115 mil podle právního názoru odvolacího soudu ještě neznamená, že důvodem pokusu žalovaných 1) a 2) o podvod byl jím známý nepříznivý ekonomický stav předlužení předcházející prohlášení konkursu, když společnost právnická osoba. až do převzetí podniku nuceným správcem plnila své splatné závazky. Rovněž se nepodařilo blíže specifikovat, kdy byly peníze klientů právnická osoba. vyvedeny z této akciové společnosti a kdy tak právnická osoba. vznikly závazky k náhradě klientům způsobené škody. Nebylo zřejmé, zda k tomuto nedovolenému vyvedení majetku nedošlo až v průběhu nucené správy, kdy i po čas nucené správy nebyly zcela statutárními orgány právnická osoba. dodržovány podmínky nucené správy a nucený správce podal návrh na konkurs až po uplynutí určité doby.

38. V dalším odvolací soud shledával relevantními již pouze argumenty žalobce, a to vzdor velmi profesionální argumentaci advokátů žalovaných, poukazujících i na nejmenší detaily případu, jež by mohly pomoci jejich klientům v jejich velmi složité procesní situaci.

39. Odvolací soud tak učinil dílčí závěr, podle něhož dokazováním provedeným před soudem I. stupně, jakož i před soudem odvolacím byla prokázána existence závazku obchodníka s cennými papíry právnická osoba. k náhradě škody podle § 373 a násl. obchod. zák. způsobené žalobci v rozsahu 8 003 371 Kč. Z toho důvodu také trestní soudy shora uvedenými rozsudky, ve spojení s rozsudkem soudu I. stupně, nyní již v této části pravomocnými, zavázaly žalovaného 1) k náhradě škody ve prospěch žalobce v rozsahu 7 642 411 Kč, když zbytek do výše pohledávky za úpadcem právnická osoba. byl uhrazen Garančním fondem obchodníků s cennými papíry (GFOCP).

40. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že se neztotožňuje a argumentací žalovaných 3) až 5), podle nichž byla újma způsobená žalobci excesem žalovaných 1) a 2), nemá tedy jít o závazek obchodníka s cennými papíry právnická osoba. a oni za splnění takového závazku neručí. Je tomu tak proto, neboť jakkoliv není pochyb o tom, že žalovaní 1) a 2) svým nezákonným jednáním sledovali vlastní prospěch, nelze přehlížet skutečnost, že se tohoto jednání dopouštěli v přímé souvislosti s postupy při realizací komisionářské smlouvy o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů z 23. 7. 1998 podle § 577 obchod. zák., tedy v souvislosti s burzovním obchodem podle § 13 odst. 1 tehdy platného zákona č. 214/1992 Sb. o burze cenných papírů, vykonávaného osobou s oprávněním k nákupu a prodeji cenných papírů na burze podle § 14 uvedeného zákona. Jinak řečeno, jednání žalovaných 1) a 2) mělo věcný (vnitřní a účelový) vztah k burzovním obchodům. Takové jednání, byť zavrženíhodné, nelze proto považovat za exces, za nějž by neodpovídal komisionář obstarávající koupi či prodej cenných papírů na základě uzavřené smlouvy, zajišťující převod cenných papírů z účtu převodce na účet nabyvatele a zajišťující zaplacení kupní ceny. Sama skutečnost, že jednání žalovaných 1) a 2), kdy tito porušovali smlouvu i zákon, bylo zjevně v rozporu se zákonem, na uvedeném ničeho nemění.

41. K ručení žalovaného 2) za závazek společnosti právnická osoba., jež byla vymazána z obchodního rejstříku dne 23. února 2019, tedy před vydáním napadeného rozhodnutí a po zrušení konkursu na její majetek pro nedostatek jejího majetku k úhradě nákladů konkursu, odvolací soud vychází jednak z § 194 odst. 5 obchod.zák. uvedeného shora a jednak odvolací soud vychází z nezpochybnitelného závěru pravomocných rozsudků trestních soudů, vyjádřeného ve výrokové části shora uvedených trestních rozsudků, dnes již nenapadnutelné řádnými či mimořádnými opravnými prostředky, podle níž obžalovaní Jméno žalované A a Jméno žalované B tím, že obžalovaný Jméno žalované A v postavení člena představenstva společnosti právnická osoba., a současně makléře této společnosti odpovědného za obchody s cennými papíry na účet jejích klientů, a obžalovaný Jméno žalované B jako další člen představenstva téže společnosti odpovědný za její elektronické obchodní systémy a pověřený vedením jejího klientského účetnictví, společně s dalším členem představenstva téže společnosti adresa soustřeďujícím se na obchody s cennými papíry, v rozporu s povinností řádně spravovat majetek klientů této společnosti - spočívající v povinnosti chovat se při jeho správě s péčí řádného hospodáře, vyplývající pro ně z § 135 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s § 194 odst. 5 obchodního zákoníku, a v povinnosti postupovat s náležitou odbornou péčí, zakotvené v § 79 odst. 1 zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 a v § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve znění účinném do 30. června 2008 a v komisionářských smlouvách uzavřených s klienty společnosti právnická osoba. - činili v letech 2002 až 2004 v rozporu s touto povinností kroky poškozující klienty společnosti právnická osoba., zvláště pak cíleně nakládali bez jejich vědomí a k jejich škodě s jejich aktivy, a v zájmu zastření těchto kroků vedli dvojí evidenci prováděných operací s cennými papíry realizovaných na jejich účet a dvojí evidenci zůstatků na klientských účtech finančních prostředků a na jejich účtech cenných papírů, jednu určenou pro klienty a druhou pro deník obchodníka s cennými papíry, a v té souvislosti záměrně vystavovali též fiktivní účetní doklady a zkreslovali účetní evidence, takže ve svém důsledku vedli dvojí účetnictví, kdy jiné údaje zanášeli do účetních výkazů a elektronického obchodního systému společnosti právnická osoba. a jiné údaje poskytovali klientům

42. Za shora uvedené situace, jestliže se na žalovaného 2) tituly před jménem v tehdejším postavení člena statutárního orgánu (představenstva) vztahuje ustanovení § 194 odst. 5, odst. 6 obchod.zák., o ručení (vyplývajícího přímo ze zákona) za závazky společnosti a současně soudy pravomocně ve svých výrocích o vině vyjádřily právní závěr, že žalovaný 2) tituly před jménem v rámci projednávaného skutku postupoval v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře, potom se odvolací soud nemohl ztotožnit s argumentací soudu I. stupně o neexistenci zákonného ručitelského závazku tohoto žalovaného ve vztahu k závazku zaniklé společnosti právnická osoba. nahradit shora uvedenou (soudy zjištěnou) škodu. Proto odvolací soud ve vztahu k žalovanému 2) postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že tohoto žalovaného zavázal ve stejném rozsahu, v němž byl zavázán žalovaný 1) tituly před jménem k zaplacení věřitelem (žalobcem) marně vymáhané náhrady škody vůči zaniklé společnosti právnická osoba.

43. Podle právního názoru odvolacího soudu proto ze shora uvedených důvodů ve vztahu k uvedenému žalovanému nelze shledat sebemenší prostor pro úvahu o tom, že by snad žalovaný 2) neměl tušení o praktikách dalších členů představenstva při kriminálním nakládání s rozsáhlým majetkem svěřeným klienty společnosti právnická osoba. Nehledě též na zjevnou nelogičnost a absurdnost takovýchto úvah za situace komplexně popsané trestními soudy zkoumajícími sebemenší detaily trestné činnosti též žalovaného 2) a jeho obrany a za situace zákeřného pokusu žalovaného 2) společně s dalším tehdejším členem představenstva společnosti právnická osoba. připravit o více než 100 mil. Kč dalšího z klientů právnická osoba.

44. Konečně uvedený výrok o povinnosti žalovaného 2) společně s žalovaným 1) nahradit vzniklou škodu z titulu zákonného ručení za závazky právnická osoba., vůči investorovi důvěřujícímu státem kontrolovanému obchodníkovi s cennými papíry, odráží snahu odvolacího soudu poukázat na základní meze elementární spravedlnosti, jež by ani rozhodnutí soudu nemělo snižovat, má-li být zachována důvěra veřejnosti a investorů v soudy představující součást institucí liberální demokracie. Tuto důvěru v soudy a v elementární spravedlnost by neměla srážet, obdobně jako v projednávaném případě, překvapivá rozhodnutí vydaná v rámci soustavy obecných civilních soudů, jakož i vydaná orgány státu stojících mimo soustavu obecných soudů, v rámci nichž jsou pravomocně odsouzení pachatelé trestných činů majících majetkové dopady na poškozené osoby, za pomoci sofistikované, avšak absurdní a nelogické právní argumentace uvedenými orgány státu zbavováni odpovědnosti k náhradě škod způsobených obětem trestné činnosti, a to vzdor perfektnímu popisu a potrestání takovýchto nekalých a zavrženíhodných jednání trestními soudy. Ostatně v projednávaném případě lze jen stěží nalézt argumenty vyvracející pobouření a zklamání hraničící s nedůvěrou v civilní justici na straně právní služby žalujícího investora, jestliže se investor, jemuž byla způsobena v důsledku trestné činností členů představenstva, vykonávajících současně činnost makléřů, škoda dosahující s příslušenstvím více jak 10 mil. Kč, dočkal po téměř 17 letech od kriminálního deliktu spáchanému na jeho majetku civilního zamítavého rozsudku ohledně požadované náhrady škody vzniklé v nesporné výši v důsledku jednání pravomocně kladeného ve výrokové části trestního rozsudku za vinu žalovanému 2).

45. Přestože žalovaní 3), 4) a 5), již podle dílčích závěrů odvolacího soudu (zejména viz níže) naplňují zákonem stanovené znaky ručení členů dozorčí rady za závazky společnosti pode § 194 odst. 5 odst. 6 a § 200 odst. 3 obchod. zák., mají ještě možnost po vrácení věci soudu I. stupně prokazovat opak prostřednictvím prokazování svého tvrzeného nezpůsobení škody právnická osoba., kdy podle svých tvrzení jednali s péčí řádného hospodáře. Za dané situace však podle odvolacího soudu právní služba žalobce doposud důvodně vyjadřuje zklamání z práce civilní justice ve vztahu k žalující oběti trestné činnosti, trestními soudy pravomocně zjištěné, když žalující investor nebyl úspěšný před civilním soudem ani ve vztahu k ručitelům z řad bývalých členů dozorčí rady a měl by podle rozhodnutí civilního prvostupňového soudu dokonce platit žalovaným náklady řízení celkově řádově v milionech Kč. To vše za situace, kdy uvedené osoby nepopírají obecné povinnosti členů dozorčí rady stanovené zákonem (§ 197 a násl. obchod.zák.), což v konkrétním případě znamená, že žalovaní bývalí členové dozorčí rady společnosti právnická osoba. i podle odvolacího soudu, měli dohlížet na férové jednání uvedeného obchodníka s cennými papíry a na ochranu majetku investorů. Podle dosavadních zjištění přitom uvedení žalovaní bývalí členové dozorčí rady společnosti právnická osoba. svým laxním dozorčím a kontrolním jednáním umožnili páchání trestné činnosti na majetku žalobce především tím, že dozorčí rada v rozporu s právními předpisy přehlížela neexistenci, případně pouze formální zavedení kontrolních mechanismů majících dohlížet na transparentní nakládání s majetkem investorů, když nezavedení povinností stanovených předpisem bylo dozorčí radou snadno zjistitelné a napravitelné na základě podnětů dozorčí rady, pokud by tato výkon působnosti představenstva řádně kontrolovala a vedla představenstvo k nápravě mechanismy stanovenými zákonem např. svoláváním valné hromady.

46. Ve vztahu k ručení dalších žalovaných 3), 4) a 5) za shora uvedený závazek společnosti právnická osoba., jež byla vymazána z obchodního rejstříku dne 23. února 2019, tedy před vydáním napadeného rozhodnutí a po zrušení konkursu na její majetek pro nedostatek jejího majetku k úhradě nákladů konkursu, odvolací soud vychází z jednak z § 194 odst. 5, odst. 6 obchod.zák., a jednak z výsledků doposud provedeného dokazování provedeného soudem I. stupně i soudem odvolacím a činí právní závěr naznačený shora, podle něhož výsledky doposud provedeného dokazování jednoznačně svědčí o existenci závazku ručení žalovaných 3), 4) a 5) za pohledávku žalobce vůči zaniklé společnosti právnická osoba.

47. Uvedený právní závěr má oporu v doposud provedeném dokazování z něhož vyplynulo, že žalovaní 3), 4) a 5), jako členové dozorčí rady uvedené akciové společnosti byli minimálně v letech 2002-2004 zcela pasivní při plnění úkolů dozorčí rady, zejména ve vztahu k dohledu na výkon působnosti představenstva a na uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti, přičemž evidentně zanedbávali a nevyužívali svá oprávněni nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti, když nedohlíželi a netrvali ve společnosti právnická osoba. na tom základním, a to na naplnění požadavků vyžadovaných zákonem, zejména zavést administrativní postupy, kontrolní a administrativní opatření pro zpracování a evidenci dat a netrvali ani na efektivním zavedení a fungování přiměřeného mechanismu vnitřní kontroly, včetně pravidel pro obchody uzavírané zaměstnanci společnosti právnická osoba. na vlastní účet nebo účet osob jim blízkých. Podle výsledků dokazování Komise opakovaně vytýkala orgánům právnická osoba. (tedy i dozorčí radě) osudovou pasivitu v zavádění kontrolních mechanismů dohledu nad finančními prostředky klienta svěřenými na bankovních účtech společnosti právnická osoba., nad jejich oddělením od bankovních účtů obchodníka a vytýkala jim i nezavedení, případně nefunkčnost dalších postupů majících chránit majetek investorů, jako např. zavedení takové administrativních a účetních postupů zajišťujících věrný a úplný obraz o pohledávkách a závazcích souvisejících s poskytováním investičních služeb vůči jednotlivým zákazníkům.

48. Žalovaní 3), 4) a 5) podle dosavadních výsledků dokazování, vzdor svému postavení a funkcím majícím reálné možnosti dohledu nad zavedením zákonem stanovených opatření znesnadňujících protiprávní nakládání se svěřeným majetkem investorů, nevyužili ani možnosti svolání valné hromady dozorčí radou, ačkoli museli vědět, pokud by projevili alespoň minimální zájem o to, zda společnost upravila své vnitřní postupy podle požadavků zákonodárce, že společnost právnická osoba. ještě nezavedla zákonem stanovená opatření a kontrolní mechanismy k ochraně svěřeného majetku. Konečně podle právního názoru odvolacího soudu pouze značná dávka ignorantství a nezájmu členů dozorčí rady o ochranu majetku společnosti a majetku jí svěřeného, jakož i o dodržování zákonů společností právnická osoba. může vysvětlit to, proč členové dozorčí rady (znalí účetnictví společnosti) nezaznamenali ani náznak nekalého nakládání s majetkem společnosti právnická osoba., ačkoli mohli využít práva oslovit vybrané investory a zaznamenat úbytek majetku svěřeného jednotlivými investory, zvlášť po té, co mělo dojít k neobvyklému narovnání údajné škody způsobené společností jednomu z investorů (Anonymizováno).

49. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že dokazování provedené prvostupňovým soudem, jakož i soudem odvolacím především prokázalo, že dozorčí rada v rámci kontroly výkonu působnosti představenstva nereagovala na nezavedení, případně pouze na formální zavedení právními předpisy (zejména vyhláškou č. 466/2002 Sb.) vyžadovaných compliance, vztahující se k vnitřním ochranným postupům a především ke kontrolním a bezpečnostním opatřením pro zpracování a evidenci dat, vztahující se k systému vnitřní kontroly, interního auditu, pravidel pro obchody uzavírané zaměstnanci, k pravidlům vedení finančních prostředků zákazníka, k pravidlům účtování o finančních prostředcích a investičních instrumentech zákazníka, k opatření proti zneužití svěřených finančních prostředků a investičních instrumentů k obchodům na vlastní účet, k opatření k zamezení střetu zájmů, k pravidlům pro zamezení využívání finančních prostředků a investičních instrumentů zákazníků k obchodům s investičními instrumenty na účet obchodníka, jakož i k zamezení střetu zájmů.

50. Přehlížení dozorčí radou toho, jak společnost právnická osoba. nerespektuje základní požadavky stanovené právními předpisy a netrvání dozorčí radou na nápravě, vzdor důrazným výhradám Komise k nezavedení právními předpisy vyžadovaného řádného fungování uvedených pravidel organizace vnitřního provozu obchodníka s cennými papíry společnosti právnická osoba., případně přehlížení pouze formálního zavedení některých ze shora uvedených a právními předpisy požadovaných postupů, představuje podle právního názoru odvolacího soudu ze strany dozorčí rady a jejich členů postup zcela zřetelně se příčící požadavku danému § 200 odst. 3 obchod.zák. ve spojení s § 194 odst. 5, odst. 6 obchod.zák., na výkon působnosti dozorčí rady s péčí řádného hospodáře. Takovéto protiprávní jednání dozorčí rady a jejích konkrétních uvedených tehdejších členů dozorčí rady je nepochybně v příčinné souvislosti se vznikem škody, jež ve vztahu k žalobci společnosti právnická osoba. vznikla.

51. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, gradovaly důsledky uvedeného nesprávného postupu v rozporu s péčí řádného hospodáře ze strany představenstva společnosti právnická osoba. (významné z hlediska žalovaného 2), jakož i ze strany její dozorčí rady, jež pro svoji laxní výkon kontrolní činnosti, kdy ničeho představenstvu nevytýkala a z toho důvodu ani nesvolávala valnou hromadu společnosti ve smyslu § 199 odst. 1 obchod. zák. To je zřejmé ze skutečnosti, že nejprve komise pro cenné papíry, pro nezavedení společností právnická osoba. postupů stanovených právním předpisem, uložila této společnosti pokutu 70 000 Kč a následně, rovněž z uvedeného důvodu, Komise zavedla ve společnosti nucenou správu. V rámci nucené správy byly potom odhaleny důsledky nezavedení uvedených kontrolních mechanismů, jako následek nečinnosti představenstva společnosti a shora popsané laxnosti postupů dozorčí rady při výkonu kontrolní činnosti nad výkonem působnosti představenstva společnosti právnická osoba. Došlo tak v rámci nucené správy k odhalení nedovolaných manipulací ke škodě investorů, a to řádově v rozsahu minimálně vyšších desítek milionů Kč, uskutečněných v letech 2002 - 2004 osobami zevnitř společnosti právnická osoba. v rámci obchodování s finančními prostředky svěřenými společnosti investory. Byly odhaleny též manipulace s cennými papíry investorů, obchodních partnerů uvedeného obchodníka s cennými papíry právnická osoba.

52. Lze shrnout, že uvedené systematické a dlouhodobé nerespektování povinností stanovených právním předpisem zavést potřebné postupy do provozu obchodníka s cennými papíry právnická osoba., jakož i laxnost a zcela nedostatečná kontrolní činnost dozorčí rady a z toho plynoucí závěr o nejednání představenstva, jakož i dozorčí rady a jejích členů společnosti právnická osoba. s péčí řádného hospodáře proto v souladu s uvedeným a s právní úpravou danou § 194 odst. 5, odst. 6 obchod. zák. a v souladu s § 200 odst. 1 obchod. zák. vedla odvolací soud k závěru o existenci ručitelského závazku k úhradě shora uvedené pohledávky žalobce z titulu náhrady škody, uznané i správkyní konkursní podstaty, za společností právnická osoba.

53. Jak bylo naznačeno shora, ježto zákon v § 194 odst.1 obchod. zák. umožňuje, vzdor uvedené složité procesní pozici žalovaných 3), 4), a 5), aby prokázali, že přece jenom neporušovali povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře a naopak v souladu s tímto požadavkem zákona jednali, a to především ve vztahu k prozatím naznačenému přehlížení členy dozorčí rady neplnění požadavků stanovených právními předpisy (lhostejno zda nedbalostnímu či úmyslnému) a nerespektování představenstvem shora uvedených právních norem majících za účel především chránit majetková práva a další práva investorů v průběhu burzovních obchodů s cennými papíry, přičemž tito žalovaní před odvolacím soudem vyjádřili připravenost uvedené prokázat dalším rozsáhlým dokazováním, odvolací soud ve vztahu k uvedeným žalovaným postupoval podle § 219a o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v této části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

54. Před soudem I. stupně budou moci žalovaní 3), 4) a 5), bývalí členové dozorčí rady právnická osoba., prokázat, že vzdor uvedenému jednali s péčí řádného hospodáře a netíží je tak závazek ručení za závazek k náhradě shora specifikované škody, byť si pouze stěží lze představit naplnění uvedeného požadavku zákona např. žalovanou 5), jež se podle své obrany vůbec neúčastnila zasedání dozorčí rady.

55. Odvolací soud za shora popsané situace doposud nezjištěného jednání žalovaných 3), 4) a 5) s péčí řádného hospodáře, na rozdíl od soudu I. stupně, nepokládá za významné dále zkoumat to, zda tito žalovaní postupovali v rozporu s péčí řádného hospodáře rovněž v případě, jestliže mohli odhalit trestnou činnost žalovaných 1) a 2) a oznámit ji příslušným úřadům, když s ohledem na shora popsanou laxnost uvedených členů dozorčí rady při výkonu funkcí v dozorčí radě vše spíše svědčí tomu, že jejich zájem nesměřoval ani v nejmenším k prověřování nakládání s majetkem investorů, ačkoli by tomu mělo být naopak. Žalovaní 3), 4) a 5), podle výsledků dokazování patrně skutečně v souladu s jejich obranou ani náznakem o trestné činnosti členů představenstva nevěděli, ačkoli mohli zaregistrovat signály o nekalém nakládání se svěřeným majetkem, byť je odvolací soud přesvědčen o tom, že uvedení členové dozorčí rady mohli, vzhledem k oprávněním dozorčí rady a ke svým profesním schopnostem (žalovaná tituly před jménem zajišťovala vedení účetnictví pro uvedenou společnost a žalovaný tituly před jménem jako osoba pověřená výkonem compliance měl za úkol též dohled nad nakládáním s majetkem investorů svěřeným obchodníkovi s cennými papíry), zaregistrovat možné kriminální nakládání s tímto majetkem svěřeným investory (včetně žalobce) společnosti právnická osoba.

56. O nákladech řízení žalobce vůči žalovanému 2) bylo rozhodnuto podle § 224 o. s. ř. a 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve sporu, kdy žalobce měl ve sporu vůči tomuto žalovanému plný úspěch a žalovaný 2) mu proto zaplatí náklady řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 1 821 805 Kč, z toho náklady ve výši 306 199,60 Kč společně s žalovaným 1), jemuž tato povinnost v uvedeném rozsahu byla uložena již napadeným rozsudkem.

57. Náklady řízení žalobce před soudy obou stupňů byly představovány náklady na zákonem stanovená poplatková plnění 305 700 Kč (č.l. 114), 1 000 Kč (č.l. 671) a 382 121 Kč (č.l. 785) a náklady na advokáta.

58. Náklady na advokáta tvoří jeho odměna za zastoupení advokátem podle ustanovení § 7, § 11 a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) za následující úkony:

59. Zástupci žalobce přísluší i dále 27 režijních paušálů po 300 Kč a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. mu přísluší i náhrada odvedené 21% DPH ve výši 196 634 Kč, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení se soudními poplatky a s vyčíslenou DPH tak činí uvedených 1 821 805 Kč.

60. Odvolací soud u úkonů podle § 11 odst. 2 AT přiznal žalobci v souladu s uvedeným ustanovením právo na ½ odměnu. Odvolací soud u doplňovaných podání, kdy žalobce nárokoval odměnu také za doplnění předchozího podání, přiznal žalobci právo pouze na jednu odměnu, když podání má být perfektní již při prvním podání bez nutnosti jej doplňovat.

61. Konečně odvolací soud nepřiznal žalobci žádnou odměnu u přípisů žalobce, jež bez dalšího pouze označují důkazy, neboť takovéto přípisy pro jejich jednoduchost nejsou honorovány ani podle § 11 odst. 2 AT.

62. Proto bylo rozhodnuto ve výroku bodu II. tohoto rozsudku tak, že žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní koci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 821 805 Kč, přičemž do výše 306 199,60 Kč tuto soudem určenou částku zaplatí společně s žalovaným 1) tituly před jménem, jenž byl v uvedeném rozsahu zavázán k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce rozsudkem Městského soudu Praze č. j. 15 Cm 147/2005-759 ze dne 16. srpna 2021.

Proti tomuto rozhodnutí může žalovaný 2) podat dovolání za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně. Ve vztahu k výrokům týkajícím se žalovaných 3), 4) a 5 není dovolání přípustné.