VSPH 6 Cmo 45/2021-325

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, ⟪LB:lb_005⟫ IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_009⟫ o určení neplatnosti smlouvy o vedení účetnictví ze dne 7. 7. 2005, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020 č. j. 71 Cm 232/2012-304,

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020 č. j. 71 Cm 232/2012-304 se ve výrocích II. a V. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1) Živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ má poskytoval zapsanou v živnostenském rejstříku od 20. 10. 2010, tj. až 5 roků po uzavření smlouvy.

2) Smlouva nemohla být podepsaná dne 7. 7. 2005, jak je v ní uvedené, kdy ještě neexistovalo společenství, ale až později, po 4. 8. 2005, kdy bylo společenství zapsané s IČO do veřejného rejstříku.

3) Poskytovatelem účtovaná částka, za které tento poskytuje účetní služby, násobně převyšuje běžnou částku za účetní služby v porovnatelném množství.

4. Odvolatel navrhl zrušení odvoláním napadených výroků rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnil s odůvodněním výroku II. soudem prvního stupně, akcentoval, že ke dni rozhodování soudu bylo stranami učiněno nesporným, že žalobce ve společenství již žádnou jednotku nevlastní. Není zde tedy dán ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení a navrhl zamítnutí odvolání žalobce a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, nikoli ovšem z důvodů v něm uvedených.

7. Právní poměry vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 řídí se dosavadními právními předpisy (oddíl I § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zák.č. 89/2012 Sb.), zde občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.). a obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. (dále obch. zák.). Podle čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Odvolací soud vzhledem k datu podání žaloby - návrhu na zahájení řízení, jakož i vzhledem k datu konání předmětného shromáždění vlastníků jednotek, danou věc posuzoval podle právních předpisů účinných ke dni 18. 7. 2012, tedy dle právních předpisů účinným přede dnem 1. 1. 2014, tedy rovněž i dle zák.č. 72/1994 Sb. O vlastnictví bytů (dále i jen „byt.zák.“).

8. Předně je nutné uvést, že dne 28. 12. 2012 byl navrhovatelem podán návrh na prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 18. 7. 2012. V rámci tohoto řízení soud prvního stupně připustil „změnu žalobního petitu tak, že se určuje, že smlouva o vedení účetnictví uzavřená dne 7.7.2005 mezi poskytovatelem Anonymizováno…..a právnická osoba, IČ IČO žalovaného…,je neplatná“. Tím soud prvního stupně do řízení o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek coby řízení statusového (viz. § 200e o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013) „vypustil“ řízení o neplatnost smlouvy coby právního jednání (před 1. 1. 2014 právního úkonu) coby ryze sporné řízení. V rámci jednoho řízení tedy soud prvního stupně, v důsledku svého rozhodnutí o připuštění změny žalobního petitu, vedl jediné řízení v rámci dvou procesních režimů. Nicméně, pro odvolací soud je tento chybný procesní postup - připuštění změny žalobního petitu, soudu prvního stupně závazný.

9. Jak shora konstatováno, soud prvního stupně rozhodoval svým výrokem II., napadeným odvolatelem o určení, že „smlouva o vedení účetnictví uzavřená dne 7. 7. 2005 mezi poskytovatelem Anonymizováno, IČ: IČO, se sídlem adresa a objednatelem právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa a právnická osoba, IČ: IČO žalovaného, sídlem adresa na straně třetí, je neplatná“. Takovýto návrh na zahájení řízení tak nebyl návrhem dle § 11 odst. 3 byt.zák., leč byl návrhem dle § 80 písm. c) o. s. ř., tedy návrhem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, spočívá po procesní stránce v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není mají v prvé řadě ti, kteří jsou účastníky sporného právního vztahu nebo o jejichž sporné právo jde. Přípustné je též určení právního vztahu nebo práva, jichž se žalobce z pohledu hmotného práva - neúčastnil, dotýká-li se takový právní vztah nebo právo přímo jeho právní sféry, pročež jím požadované proto může ovlivnit jeho právní postavení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Řečené právní závěry vyplývají z judikatury viz. např. R 17/1972 - rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 2 Cz 8/71, rozhodnutí NS 3 Cdon 1338/96 (SJ č. 21/1997), rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 17/95 (Sb. ÚS sv.3 N 35/1995), rozhodnutí NS sp.zn. 21 Cdo 679/2001 /SJ č. 77/2002/. Z hlediska dokazování je podstatné rozhodnutí NS sp.zn. 29 Odo 1513/2005, podle nějž „závěr, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., může soud přijmout i na základě výsledků dokazování; závěr, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nemůže soud učinit na základě listin, kterými v řízení neprovedl důkaz“.

10. V daném případě je rozhodnutí soudu prvního stupně částečně nepřezkoumatelné. Soud se sice neplatností výše jmenované smlouvy o vedení účetnictví zabýval, leč toliko jen dílčím způsobem, bez toho, aby primárně vyhodnotil aktivní věcnou legitimaci žalobce a existenci jeho naléhavého právního zájmu na předmětném určení. Podle soudu prvního stupně není žádný důvod pro určení neplatnosti smlouvy proto, že byla řádně podepsána dne 7. 7. 2005, když předmětné společenství vlastníků jednotek vzniklo již dne 17. 6. 2005, pročež datum jeho zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek dne 4. 8. 2005 není podstatné. Vůbec se soud však nezabýval primárními skutečnostmi, tedy zda je žalobce coby neúčastník předmětné smlouvy, jejíž neplatnost požadoval v žalobě určit, k podání návrhu na zahájení řízení aktivně věcně legitimován. Tedy, zda se předmětná smlouva přímo dotýká jeho právní sféry. Viz. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 679/2001, podle nějž „…je třeba rozlišovat mezi naléhavým právní zájmem na požadovaném určení a věcnou legitimací k takovému ručení; věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporná právní vztah nebo sporné právo týká“. Zásadní je přímý vliv na jeho právní sféru. To by v případě člena společenství vlastníků jednotek znamenalo přímý zásah do jeho členských práv a povinností způsobený předmětnou smlouvou. Tím se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Soud prvního stupně ani nijak nehodnotil naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti předmětné smlouvy. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 17/95 „o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým…“. V prostředí společenství vlastníků jednotek a jeho člena by to znamenalo, že by neurčením neplatnosti předmětné smlouvy bylo ohroženo jeho právo či znejistěno jeho právní postavení.

11. Jak tedy bylo již řečeno, soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí de facto vůbec nezabýval naplněním podmínky aktivní věcné legitimace žalobce a jeho právního zájmu ve vztahu k jím požadovaném určení neplatnosti smlouvy, jíž nebyl a není účastníkem. Neučinil žádných závěrů k tomuto. Takovéto závěry je navíc možné činit jen na základě provedeného dokazování (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1513/2005). V rámci něj by se soud prvního stupně musel primárně zabývat členstvím žalobce v žalovaném společenství a jeho případným zánikem. Nutné je ještě zdůraznit, že vše výše uvedeného měl soud prvního stupně činit v souvislosti s hodnocením pasivní věcné legitimace žalovaného, jímž je jen společenství vlastníků, a nikoli další dva účastníci žalobou na určení neplatnosti napadené smlouvy ze dne 7. 7. 2005.

12. Z výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušit v odvoláním napadeném rozsahu výroků II. a V. pro jejich nepřezkoumatelnost ve vztahu k naplnění základních předpokladů věcného projednání žaloby - aktivní věcná legitimace žalobce a jeho naléhavý právní zájem na určení, a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.