VSPH 7 Cmo 188/2021-95

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ za ⟪LB:lb_004⟫ účasti: 1. Jméno navrhovatele., IČO IČO navrhovatele ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa navrhovatele ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno advokáta, narozená Datum narození advokáta ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o zrušení společnosti, nařízení likvidace a jmenování likvidátora, k odvolání účastnice č. 1 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2020, č. j. 18 Cm 320/2017-61, ve znění opravného usnesení ze dne 21. června 2022, č. j. 18 Cm 320/2017-82

I. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. prosince 2020, č. j. 18 Cm 320/2017-61, ve znění opravného usnesení ze dne 21. června 2022, č. j. 18 Cm 320/2017-82, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1) Skutečnost, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky (§ 238 odst. 4 daňového řádu), sama o sobě nepostačuje pro (kladné) rozhodnutí soudu o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.

2) Ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu doplňuje § 172 o. z. Nikoli však jako samostatná skutková podstata, která by navazovala na blanketní odkaz § 172 odst. 1 písm. d) o. z., nýbrž jako právní norma, která správci daně (za splnění předpokladů § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) ukládá, aby podal návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace, resp. jako právní norma, která správce daně jako navrhovatele zbavuje povinnosti osvědčit soudu právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. Jinak řečeno, ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu tedy sice je ve vztahu speciality k § 172 o. z., ale nikoli v tom směru, že by šlo o samostatný (svébytný) důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby (a nařízení její likvidace), nýbrž jen potud, že správce daně nemusí osvědčit právní zájem na navrženém zrušení právnické osoby, a přesto může být se svým návrhem úspěšný.

3) Ustanovení § 93 z. o. k. věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Na rozdíl od § 172 odst. 1 o. z. však může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 z. o. k. zrušit jen v řízení zahájeném na návrh.

4) Ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. soudu ukládá zrušit obchodní korporaci a nařídit její likvidaci, není-li tato právnická osoba schopna vykonávat svoji činnost po dobu delší než 1 rok, a není-li proto schopna plnit svůj účel. Neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně.

5) Soud může obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost.

6) Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace (za podmínek § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k.“

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.

8. Podle § 238 odst. 4 d. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2017), správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.

9. Podle § 172 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

10. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

11. Podle § 93 písm. b) ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

12. Podle § 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zák. o soud. poplatcích“), se soudní poplatky (dále jen "poplatky") vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků (dále jen "poplatky za řízení").

13. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zák. o soud. poplatcích, poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak.

14. Podle § 2 odst. 3 první věta zák. o soud. poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo neníli též od poplatku osvobozen.

15. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. o soud. poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

16. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem oddíl C, vložka 22470 vyplývá, že u Společnosti došlo k výmazu z obchodního rejstříku posledního jednatele Františka Kopejska, nar. 11. 8. 1936, dne 15. 5. 2018, s datem zániku funkce 25. 4. 2018, a od té doby Společnost nemá zapsaného žádného jednatele. Společnost má od 16. 1. 2013 zapsanou účastnici č. 2 jako jedinou společnici.

17. Nejvyšší soud v usnesení ze dne ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1233/2019, veřejnosti dostupném na jeho webových stránkách, v odst. 17 uvedl: „Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož:

18. S uvedenými závěry Nejvyššího soudu se odvolací soud ztotožňuje a v jejich světle uzavírá, že námitky odvolatelky o nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatelky, nedostatku právního zájmu navrhovatelky na podaném návrhu a nedostatku zákonného zmocnění navrhovatelky k podání návrhu na zahájení řízení, jsou nedůvodné.

19. Soud prvního stupně při právním posouzení věci zřejmě přehlédl, že v době vydání napadeného usnesení (§ 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) od zániku funkce posledního jednatele Společnosti (25. 4. 2018) již uplynuly dva roky. Dle zjištěného skutkového stavu je zde tedy důvod pro zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora podle ustanovení § 172 odst. 1 písm. c) o. z., nikoliv podle ustanovení § 93 písm. b) ZOK, když důvod podle § 172 odstavce 1 písm. c) pokrývá případ nefunkčnosti statutárního orgánu právnické osoby po dobu delší než dva roky. Ačkoli zákon hovoří nesprávně o neusnášeníschopnosti, úprava dopadá na všechny případy nefunkčnosti monokratického i kolektivního statutárního orgánu, ať již jsou konkrétní důvody jeho nefunkčnosti jakékoli.

20. Dle obsahu spisu jediná společnice Společnosti (účastnice č. 2) byla v řízení pasivní, od srpna roku 2020 přestala přebírat na adrese svého bydliště zasílané soudní písemnosti a nemá ani domovní schránku. Soudní písemnosti ji proto musely být doručovány náhradně. Lze tak usoudit, že jediná společnice nového jednatele jmenovat nehodlá (§ 12 odst. 1 a § 190 odst. 2 písm. c) ZOK). Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když Společnosti před vydáním rozhodnutí o jejím zrušení s likvidací nestanovil přiměřenou lhůtu pro jmenování nového jednatele (§ 172 odst. 2 o. z.) a jmenování hmotněprávního opatrovníka Společnosti podle § 165 odst. 1 o. z. by z uvedených důvodů též nebylo opodstatněné.

21. K odvolací námitce do výroku III., jímž soud prvního stupně rozhodl o povinnosti Společnosti uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odvolací soud uvádí, že v dané věci je navrhovatel od soudního poplatku osvobozen dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. o soud. poplatcích. Soud jeho návrhu vyhověl a Společnost je tak povinna soudní poplatek, jinak splatný s podáním návrhu, zaplatit dle citovaného ustanovení § 2 odst. 3 věta první ve spojení s § 2 odst. 1 písm. e) zák. o soud. poplatcích. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti Společnosti zaplatit soudní poplatek za řízení a správně určil i výši poplatku. Pochybení odvolací soud neshledal ani ve výrocích II. a IV.

22. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s odkazem na § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě neshledal žádné okolnosti případu, které by jejich přiznání odůvodňovaly.

Do tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).