VSPH 14 Cmo 107/2022-471

Vrchní soudu v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Jméno navrhovatele A, Jméno navrhovatele B. A. ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatele B/II, adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen Jméno Zástupce A, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Jméno advokáta A adresa Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: Jméno advokáta C, IČO IČO advokáta C ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_007⟫ zastoupené Jméno Zástupce B, advokátem ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Anonymizováno ze dne 28. 12. 2005, o obnovu řízení, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2022, č. j. 13 Cm 339/2006-422,

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení společnosti Anonymizováno. v likvidaci, k rukám jejího zástupce, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 656,55 Kč.

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal obnovy řízení vedeného u něj pod sp. zn. 13 Cm 339/2006, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Anonymizováno (dále též jen „společnost“) ze dne 28. 12. 2005, v té části, jež rozhodla o schválení odměny jednateli Anonymizováno ve výši 300 000 Kč za výsledky dosažené společností v letech 2001 až 2005, jež bylo založeno „na skutečnostech, které dokládají zaviněné porušení právních povinností jednatele Anonymizováno v souvislosti s výkonem jeho funkce“ (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně považoval žalobu za „opožděnou“, navrhovateli totiž „muselo být známo napojení objektu právnická osoba. na nemovitosti společnosti a jeho obeznámení se s obsahem valných hromad v inkriminované době, neboť byl společníkem“, tedy o - dle jeho názoru nové - skutečnosti (zatížení pozemku společnosti p. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa právem vstupu a právem uložení inženýrských sítí ve prospěch společnosti právnická osoba. na základě dohody o zřízení stavby z 22. 2. 2005 bez souhlasu valné hromady) věděl již v roce 2016. „Případné zjištění soudu o tom, že Anonymizováno neměl předchozí souhlas valné hromady … k uzavření Dohody (k zatížení pozemku č. par. Anonymizováno, v katastrálním území adresa) nemůže mít vliv na příznivější rozhodnutí …. v této části“, neboť „porušení a závažnějších měla být dle navrhovatele celá řada a dále je musel předpokládat“.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že procesně úspěšné společnosti přiznal 4 114 Kč, sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby po 3 100 Kč, režijního paušálu 300 Kč a 21% DPH.

4. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a obnovu řízení „povolil“, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatel namítá, že úvaha soudu prvního stupně ohledně nedostatečné závažnosti porušení povinnosti je založena na chybném předpokladu, že soudy v „předchozím řízení“ posuzovaly, zda „závažnější porušení naplňují hypotézu § 66 odst. 3 obchodního zákoníku a učinily závěr, že hypotéza naplněna není“; takový závěr však soudy učiněn nebyl. Soudu prvního stupně vytýká nedostatečné odůvodnění hodnocení nových (jím tvrzených) skutečností, z napadeného rozhodnutí se dle jeho názoru nepodává hodnocení nových skutečností v kontextu s „ostatními skutečnostmi“, jež by v souhrnu představovaly porušení právní povinnosti jednatele společnosti. Za nesprávný – s ohledem na konkrétní okolnosti týkající se neposkytnutí informací ze strany společnosti (jejichž poskytnutí se domáhal soudní cestou, byť neúspěšně z důvodu ztráty postavení společníka společnosti a tím legitimace v řízení) v kontextu s faktickým („oklikou“ provedeným) napojením inženýrských sítí (jež blíže s odkazem na fotografie rozvádí) - považuje i závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel „musel (nově namítané) porušení předpokládat“. V kontextu s řečeným pak není (nemůže být) správný závěr soudu prvního stupně o opožděnosti jím podaného návrhu.

6. Společnost nepovažovala odvolání za důvodné, ztotožnila se se závěry přijaté soudem prvního stupně; nadto měla za to, že obnovou napadené rozhodnutí není (dosud) v právní moci.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

8. Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

9. Již jen z jazykového výkladu § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. je zřejmé, že citované ustanovení podmiňuje přípustnost obnovy řízení právní mocí rozhodnutí (rozsudku či usnesení) ve věci samé (k problematice dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). K řečenému se sluší dodat, že institut žaloby na obnovu řízení představuje výjimečné prolomení právní moci rozhodnutí, a tedy i právní jistoty účastníků a často i třetích osob; proto ustanovení jej upravující nelze vykládat extenzivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2431/2016).

10. Směřuje-li v daném případě žaloba na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2018, č. j. 14 Cmo 6/2017-341 (viz podání ze dne 1. 11. 2021, č. l. 402), pak je s ohledem na obsah spisu zřejmé, že citovaná podmínka obnovy řízení splněna nebyla.

11. Z obsahu spisu se totiž podává, že: ⟪LB:lb_001⟫ - Krajský soud v Českých Budějovicích (v pořadí druhým) usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 13 Cm 339/2006-270, vyslovil neplatnost usnesení přijatého valnou hromadou společnosti konanou dne 28. 12. 2005, jímž byla schválena odměna jednatele ve výši 300 000 Kč za výsledky dosažené při obchodním vedení společnosti v letech 2001 až 2005, jak vyplývá z přehledu v příloze zápisu z valné hromady [výrok I.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování Anonymizováno jednatelem společnosti na další pětileté funkční období s účinností od 14. 2. 2006 [výrok II.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování Anonymizováno jednatelem společnosti na další pětileté funkční období s účinností od 15. 1. 2006 [výrok III.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování Anonymizováno ředitelem společnosti na další pětileté funkční období s účinností od 14. 2. 2006 [výrok IV.] a navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 19 989 Kč [výrok V.]; ⟪LB:lb_002⟫ - Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele (v pořadí druhým) usnesením ze dne 19. 9. 2018, č. j. 14 Cmo 6/2017-341, (v pořadí druhé) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že návrh v části, jíž se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti právnická osoba. ze dne 28. 12. 2005 o schválení odměny jednatele ve výši 300 000 Kč za výsledky dosažené při obchodním vedení společnosti v letech 2001 - 2005, zamítl, ve výrocích II. až IV. jej potvrdil (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 59 951,74 Kč (výrok II.); ⟪LB:lb_003⟫ - k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 372/2019-367, (v pořadí druhé) usnesení odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil (v pořadí druhé) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a ve druhém výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok I.), ve zbývající části dovolání odmítl (výrok II.); ⟪LB:lb_004⟫ - Vrchní soud v Praze (následně) usnesením ze dne 22. 6. 2021, č. j. 14 Cmo 6/2017-386, (v pořadí druhé) usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; v tomto rozsahu není řízení dosud pravomocně skončeno.

12. Je-li tedy žaloba na obnovu řízení koncipována jako mimořádný opravný prostředek, s jehož připuštěním se pojí zásah do právní moci soudního rozhodnutí [a dochází tak k prolomení principu právní jistoty, tedy principu, jenž patří k základním atributům právního státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2659/2020)], pak není-li obnovou napadané rozhodnutí v právní moci, jak výše vyloženo, není (již jen z tohoto důvodu) možno žalobě (na obnovu řízení) vyhovět.

13. K otázce právní moci a účinků právní moci soudního rozhodnutí [jež mají svůj základ v principu právní jistoty, jako jedné ze základních komponent demokratického právního státu], odvolací soud odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. III. ÚS 977/08, či z judikatury Evropského soudu pro lidská práva pak na rozhodnutí velkého senátu ze dne 28. 10. 1999 ve věci Brumarescu vs. Rumunsko (stížnost č. 28342/95, § 61).

14. Odvolací soud z výše uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně jako (ve výsledku) správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

15. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř., úspěšné společnosti přiznal právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání u odvolacího soudu dne 4. 4. 2023) dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), při tarifní hodnotě 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč, režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu za použití vozidla k jednání odvolacího soudu 1 501,28 Kč (trasa adresa a zpět, celkem 182 km, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km, základní sazbě za amortizaci dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023 ve výši 5,20 Kč za 1 km jízdy, přičemž průměrná cena benzínu BA 95 dle § 4 písm. a) této vyhlášky činí 41,20 Kč), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 % ve výši 1 155,28 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení na straně společnosti 6 656,55 Kč.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Jméno navrhovatele C.