VSPH 14 Cmo 123/2023-138

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatele ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: Jméno advokáta B, IČO IČO advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa, adresa ⟪LB:lb_009⟫ o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Jméno advokáta C ze dne 11. března 2020, k odvolání Jméno advokáta D, narozené Datum narození advokáta D, bytem Adresa advokáta D, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. února 2023, č. j. 18 Cm 20/2020-125,

I. Renatě Kondrové, narozené dne Anonymizováno, bytem Adresa advokáta D, se ukončuje účast v řízení.

II. Odvolání Jméno advokáta D, narozené dne Anonymizováno, bytem Adresa advokáta D, proti výrokům I. II. a IV. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

III. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že v poměru mezi Anonymizováno, narozenou Anonymizováno, bytem Adresa advokáta D, navrhovatelem a společností Jméno advokáta C. v likvidaci, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. V poměru mezi Anonymizováno, narozenou Datum narození advokáta D, bytem Adresa advokáta D, navrhovatelem a společností Jméno advokáta C. v likvidaci, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že se vyslovuje neplatnost všech usnesení valné hromady společnosti Jméno advokáta C. (dále též jen „společnost“), konané dne 11. března 2020 (výrok I.), návrh na vyslovení neplatnosti usnesení č. 2 valné hromady společnosti konané dne 11. března 2020 zamítl (výrok II.), Anonymizováno (dále též jen „odvolatelka“) uložil povinnost „uhradit“ náklady řízení navrhovateli ve výši 30 945,44 Kč a opatrovníkovi společnosti ve výši 16 456 Kč (výrok III.), a České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem uložil povinnost zaplatit opatrovníkovi společnosti Jméno opatrovníka, advokátovi, náklady řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV.).

2. Výrok III. odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože „měl úspěch navrhovatel.“ Za „šest úkonů po 3 100 Kč, šest paušálních náhrad po 300 Kč, 400 Kč promeškaný čas, cestovné 666,70 Kč a 21 % DPH“ určil náklady navrhovatele v částce 30 945,44 Kč. Náklady společnosti odůvodnil jejím úspěchem s tím, že povinnost k jejich úhradě vzniká státu, „ale tuto náhradu vzhledem k výsledku řízení přebírá zcela odvolatelka.“ Za „čtyři úkony po 3 100 Kč, čtyři režijní paušální náhrady po 300 Kč“ a 21 % DPH určil jejich výši v částce 16 456 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podala odvolatelka odvolání. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně zamítnutí návrhu a uložení povinnosti navrhovateli zaplatit náhradu jejích nákladů řízení.

4. Namítá, že usnesení soudu prvního stupně je v rozsahu výroků I. a II. zmatečné, což blíže odůvodňuje, a v rozsahu výroků III. a IV. je nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost výroku III. shledává v tom, že soud nijak neodůvodnil, na základě čeho dospěl k závěru, že společnost byla v řízení úspěšná a tudíž jí nevzniká povinnost k náhradě nákladů řízení. Další nejasnost je založena konstatováním, že odvolatelka v řízení nevystupuje jako vedlejší účastník, aniž by bylo vysvětleno, z jakého titulu jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.

5. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.

6. Podle § 7 odst. 2 z. ř. s. jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.

7. Řízení ve věci vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

8. Dané řízení je řízením nesporným. Jeho účastníky jsou v souladu s § 6 odst. 1 z. ř. s. pouze navrhovatel a společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, nebo ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 2853/2016, jež jsou dostupná např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Jde o závěr, který odpovídá dlouhodobé a ustálené soudní praxi.

9. Jestliže tedy soud prvního stupně jednal s odvolatelkou jako s účastnicí tohoto řízení, zjevně pochybil. Odvolatelce přitom nemůže svědčit ani postavení vedlejší účastnice, protože takové postavení není v nesporném řízení možné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, nebo ze dne ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016).

10. Odvolací soud proto na podkladě § 7 odst. 2 z. ř. s. rozhodl o ukončení účasti odvolatelky v tomto řízení (výrok I.).

11. Odvolatelce tudíž nesvědčí právo podat odvolání proti výrokům ve věci samé, tj. výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně, a ani proti výroku IV. tohoto usnesení, neboť obsah těchto výroků se nedotýká jejích práv nebo povinností. Odvolací soud proto její odvolání podané proti těmto výrokům odmítl na podkladě § 218a písm. b) o. s. ř., protože bylo podáno někým, kdo k tomu není oprávněn (výrok II.).

12. Odvolatelce byla výrokem III. usnesení soudu prvního stupně uložena povinnost k úhradě (správně zaplacení; § 261 odst. 1 o. s. ř.) nákladů řízení navrhovateli a společnosti. Proto jí z tohoto důvodu právo podat proti tomuto výroku svědčí (a ve vztahu k jeho obsahu je účastníkem řízení).

13. Jelikož ale účastníky dané věci jsou (jak vyloženo výše) navrhovatel a společnost, pak je třeba otázku úspěchu a neúspěchu z hlediska § 142 o. s. ř. posuzovat v poměru mezi nimi. Odvolací soud podotýká, že soud prvního stupně o těchto nákladech vůbec (a tudíž chybně) nerozhodl. Povinnost k zaplacení těchto nákladů však nelze uložit odvolatelce, neboť v poměrech nesporného řízení nelze z jeho povahy určit, že by stála na straně navrhovatele či společnosti (oproti postavení vedlejšího účastníka ve sporném řízení), nebo že by měla v řízení úspěch či neúspěch (ve věci samé se nejednalo o jejích právech nebo povinnostech). Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v tomto rozsahu změnil tak, jak je vyjádřeno ve výroku III.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, protože odvolatelka byla sice převážně neúspěšná (v rozsahu nedůvodně podaného odvolání stran výroků I. II. a IV. usnesení soudu prvního stupně), navrhovateli a společnosti však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly (výrok IV.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.