VSPH 6 Cmo 169/2023-445

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni ustanovenou advokátkou Jméno advokátky A ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částky 28 000 € s příslušenstvím proti vydání věci, o odvolání žalobkyně a) i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 1882/2011-403 ze dne 6. března 2023

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 1882/2011-403 ze dne 6. března 2023 se ve výrocích I., II., III., V. a VII. potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného proti výroku IV. se odmítá.

III. Odvolání žalobkyně a) proti výroku VI. se odmítá.

IV. Žalovaný je povinen uhradit České republice - Krajskému soudu v Českých Budějovicích náklady, které vznikly ustanovené zástupkyni v odvolacím řízení a budou určeny samostatným usnesením soudu prvního stupně.

1) Nesprávně posoudil důkazy a dospěl tak k nesprávným skutkovým závěrům a z toho důvodu není správné ani právní posouzení věci.

2) Podle odvolatele žalobkyně a) byla plně seznámena s technickým stavem předmětného vozidla Anonymizováno, jež převzala a následně také užívala a ujela přitom cca 3 500 km, přičemž z provedeného dokazování podle odvolatele též nesporně vyplynulo, že žalobkyně a) po převzetí vozidla do své dispozice neměla ohledně technického stavu vozidla žádné výhrady a jedinou námitkou žalobkyně a), kterou však vznesla až emailem dne 11. 11. 2009 po čtyřech měsících po převzetí vozidla, byla chybná informace o roku výroby vozidla. Podle znalce však technický stav předmětu koupě plně odpovídal jeho kupní ceně.

3) Chybné uvedení roku výroby u předmětu koupě při odstoupení od smlouvy u vozidla žalobkyně a) neuplatňovala a uvedené nepředstavuje za daných okolností podstatné porušení smlouvy ve smyslu čl. 25 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), které by opravňovalo žalobkyni k odstoupení od smlouvy, s čímž se podle odvolatele soud I. stupně nevypořádal.

4) Žalobkyně a) nevytkla vadu vedoucí k odstoupení.

5) Žalobkyně a) je odborníkem v zemědělské dopravě a zjištění stáří vozidla není žádnou složitou technickou, ani technologickou, ani jinak odbornou otázkou a navíc to byla právě sama žalobkyně, kdo správný rok výroby vozidla na konec zjistil.

6) Žalobkyně a) vytkla vadu ohledně stáří vozidla až po čtyřech měsících po jeho převzetí, kdy navíc vozidlo prokazatelně užívala. Došlo tak podle žalovaného k prekluzi práva z vadného plnění podle čl. 39 odst. 1 CISG.

7) Přistupování k žalobkyni a) jako ke slabší straně nemá oporu ve skutkovém stavu, když jde o spor dvou podnikatelských subjektů a nelze přehlížet povinnosti žalobkyně plynoucí z hmotného práva a nelze ani porušovat princip rovnosti stran.

8. Odvolatel soudu I. stupně vytkl, že:

9. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala i žalobkyně a) do výroků II. a VI. a domáhala se v této části jeho změny a plné vyhovění návrhu. Podle žalobkyně a) by s ohledem na závěry znalce neměla být kupní cena krácena vůbec. Ve vztahu k žalobci b), jenž vzal žalobu zpět, by podle žalobkyně a) měl být aplikován § 150 o. s. ř.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání, avšak odvolání žalobkyně a) ani žalovaného důvodným neshledal.

11. Skutková zjištění soudu I. stupně, jakož i jeho závěry o skutkovém stavu věci jsou správné a v podstatných okolnostech se neliší ani od skutečností uváděných odvolateli. Stejně tak jsou správné i právní závěry soudu I. stupně. Z uvedených důvodů proto i odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobkyně a) od žalovaného zakoupila 8. června 2009 nákladní zemědělské vozidlo Anonymizováno na základě internetové inzerce na stránce žalovaného Anonymizováno za velmi výhodnou cenu inzerovanou ve výši 28 000 €, ačkoli vozidla takovéhoto typu a značky se běžně prodávala přibližně za 100 000 €. Prodávané vozidlo podle inzerátu mělo být vyrobeno v roce 1999 a mělo být uvedeno do provozu v Itálii v roce 2001. Žalobkyně a) tak stav vozidla mohla posoudit pouze prostřednictvím fotodokumentace k inzerátu. Po zaplacení ceny vozidla bylo vozidlo dodáno 10. července 2009 bez technického průkazu a bez dokladu o jeho odhlášení z evidence v Itálii, bez čeho nebylo možno vozidlo přihlásit do evidence v České republice. Po reklamaci žalovaný v září 2009 dodal i technický průkaz, ovšem nadále prodléval s dodáním dokladu o vyřazení vozidla z evidence úřadů v Itálii. Když žalobkyně a) 10. listopadu 2009 podle kódu VIN zjistila, že údaje v technickém průkaze neodpovídají skutečnosti, neboť vozidlo bylo před užíváním v Itálii používáno též v Německu a bylo ve skutečnosti vyrobeno v roce 1985 a je staré nikoliv inzerovaných 10 let, ale 24 let, žalobkyně a) současně s oznámením této vady odstoupila dne 11. 11. 2009 od kupní smlouvy pro tuto podstatnou vadu předmětu koupě, když navíc žalovaný nadále prodléval také s dodáním dokladu o odhlášení vozidla z italské evidence. Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že žalobkyně a) je ochotna vrátit žalovanému zpět stále existující nákladní zemědělské vozidlo Anonymizováno.

12. Odvolací soud nemá důvodu nevěřit zjištěním znalce, že kupní cena 28 000 €. v roce 2009 odpovídala běžné tržní ceně srovnatelného vozu vyrobeného v 1985, nikoliv však vozidla vyrobeného v roce 1999, jak bylo inzerováno. Vozidlo mělo cenu 28 000 EUR, i pokud nebylo provedeno jeho odhlášení z italské evidence a bylo by použito na náhradní díly.

13. Dále odvolací soud nemá důvodu nevěřit žalovanému, že znalec, jenž posuzoval omisivní postup žalobkyně a), snažící se ušetřit na nezbytných opatřeních na ochranu vozidla po odstoupení od smlouvy a před jeho vrácením žalovanému, zjistil o cca 3 500 km vyšší nájezd vozidla proti tomu kolik bylo uváděno v rámci inzerce při prodeji vozidla.

14. I podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že bylo podle správných zjištění uvedených ve znaleckém posudku s předmětným vozidlem ježděno, jak na tuto skutečnost poukazoval žalovaný. V této souvislosti odvolací soud nemá důvodu nevěřit závěrům znalce tituly před jménem jméno FO, že žalobkyně a) na vozidle prováděla základní udržovací práce umožňující s vozidlem jezdit, spočívající v dolévání provozních kapalin a v udržování akumulátoru, přičemž podle znalce žalobkyně a) neprováděla všechny předepsané práce, zejména výměny různých součástek podléhajících degradaci postupem času, když provádění všech předepsaných prací a výměn součástek podléhajících běhu času by podle znalce stejně nemělo vliv na cenu vozidla neodhlášeného z evidence v Itálii. Konečně odvolací soud nemá důvodu zpochybňovat zjištění znalce, že žalobkyně a) neučinila základní opatření k ochraně vozidla před povětrnostními vlivy, když k ochraně vozidla nepořídila za částku cca 40 000 Kč plachty k jeho zakrytí.

15. Na základě uvedeného odvolací soud nemá důvodu pochybovat o správnosti závěrů soudu I. stupně, nezpochybňovaných ani žalovaným, že žalobkyně a) v souladu s CISG neprodleně dne 11. 11. 2009 odstoupila od kupní smlouvy na zemědělské vozidlo Anonymizováno po té, co dne 10. 11. 2009 zjistila, že uvedené zakoupené vozidlo má podstatnou vadu spočívající v tom, že nebylo vyrobeno v roce 1999, ale je o 14 let starší, když ve skutečnosti bylo vyrobeno již v roce 1985, vzdor údajům prodávajícího (žalovaného) a vzdor údajům z dodaného technického průkazu. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace žalovaného uvedená pod bodem 6) jeho odvolání, když žalobkyně a) na zjištění podstatné vady výrobku reagovala bez sebemenšího prodlení odstoupením od smlouvy, a to plně v souladu s právní normou. Soud I. stupně tak správně aplikoval nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále je Brusel I.), Úmluvu o právu rozhodném pro smluvní a závazkové vztahy z 19. 6. 1980, Úmluvu o OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, vyhlášené ve Sbírce zákonu ČR pod č. 160/1991 Sb. (CISG) a zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (ZMPS) a italský občanský zákoník (IOZ).

16. V uvedené souvislosti před odvolacím soudem nemohl obstát poukaz žalovaného v bodě 2) jeho odvolání, že i přes uvedenou vadu skutečného stáří prodaného vozidla přece jenom vozidlu starému 24 let odpovídala kupní cena 28 000 €. Je tomu tak proto, že předmětem řízení není bezesmluvní dodávka zboží, za níž by měla být zaplacena cena odpovídající ceně obvyklé, ale předmětem řízení je smluvní cena, jež se sice mohla jevit velmi výhodná, avšak nepochybně vyvažovala značná rizika platby celé kupní ceny předem, a to do zahraničí za výrobek od neznámého zahraničního dodavatele, když výrobek byl posuzován pouze na základě fotografií a na základě složitě ověřitelných údajů jednostranně uváděných prodávajícím. Ostatně o vysokém riziku takovéto koupě svědčí i schopnost prodávajícího obstarat technický průkaz obsahující účelově nepravdivé údaje, když na tuzemském trhu je takové veřejné listině přikládána značná důvěryhodnost. Shora popsaná výhoda značně nižší kupní ceny, vyvažující značná rizika, nepochybně vedla kupující k uzavření předmětné smlouvy, když pro případ koupě vozidla za nikoli zvýhodněnou běžnou kupní cenu ani odvolací soud nevidí důvody, proč by kupující měl podstupovat shora naznačená vysoká rizika a proč by si obdobné vozidlo nekoupil na tuzemském trhu se zemědělskými ojetými vozidly. Z uvedených důvodů měl i podle odvolacího soudu sjednané kupní ceně odpovídat předmět koupě - zemědělské vozidlo Anonymizováno vyrobené v roce 1999. Vozidlo mělo mít minimálně parametry inzerované a jejich nedodržení považuje i odvolací soud za podstatné porušení kupní smlouvy s následky v podobě možnosti odstoupení od kupní smlouvy podle shora uvedené právní normy. Po odstoupení od kupní smlouvy soud I. stupně správně uložil stranám vrátit vše, co bylo plněno. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace žalovaného uvedená pod bodem 1), 2), 3) a 7) jeho odvolání.

17. Odvolací soud nepovažoval za významnou ani výtku žalovaného pod body 2) a 6), že žalobkyně a) ujela vozidlem cca 3 500 km, neboť uvedený nájezd odpovídal běžnému užívání vozidla od jeho dodání v červenci 2009 až do odstoupení od smlouvy v listopadu 2009. Navíc pro uchování funkčnosti vozidla je nutno akceptovat pravidelné zajíždění vozidla i po odstoupení od smlouvy, aby se promísily provozní kapaliny, zvláště motorový a převodový olej.

18. Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 4) jeho odvolání, když žalobkyně a) správně žalovanému vytkla vadu spočívající v nepravdivém stáří vozidla a současně od kupní smlouvy odstoupila, jak jí to uvedené právní norma umožňovala.

19. V uvedené souvislosti nemohl před odvolacím soudem neobstát ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 5) a 7) jeho odvolání, když podle odvolacího soudu okolnosti případu svědčí o tom, že nebylo vůbec významné to, zda žalobkyně a) byla odborníkem na zemědělskou techniku či nikoliv za situace, kdy jí žalovaný předložil technický průkaz vozidla představující maximálně věrohodnou veřejnou listinu, přičemž bylo pouze věcí náhody, že se ukázaly informace z uvedené zahraniční listiny za nepravdivé na újmu kupující.

20. Soud I. stupně vycházel správně z toho, že povinností žalobkyně a) i po odstoupení od smlouvy bylo poskytnout předmětu koupě základní ochranu před povětrnostními vlivy, aby nedegradoval nad míru obvyklou a pokud žalobkyně a) nevynaložila potřebné prostředky v rozsahu znalcem stanovené částky 40 000 Kč, ač tak učinit měla, nepochybně ve snaze ušetřit získala na úkor žalovaného (na úkor majetku žalovaného) i podle odvolacího soudu bezdůvodné obohacení v rozsahu 1 701 €, po přepočtu 40 000 Kč na žalovanou měnu,.

21. Soud I. stupně správně žalobě v rozsahu částky 26 299 € s přísl. vyhověl a v rozsahu částky 1 701 € žalobu zamítl. Ze shora uvedených důvodů před odvolacím soudem neobstála odvolací argumentace žalobkyně a), že zaplachtování vozidla nemělo význam, neboť podle právního názoru odvolacího soudu uvedené minimální opatření k uchování stavu vozidla bylo významné i z hlediska případného použití vozidla na náhradní díly, jak jeho využití po uplynutí řady let od odstoupení od smlouvy odhadl soudem ustanovený znalec.

22. Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 7) jeho odvolání, když podle obsahu spisu průběh jednání před soudem I. stupně nesvědčí o tom, že by soud I. stupně nerespektoval princip rovnosti stran.

23. Odvolací soud nevyhověl požadavku žalobkyně a), aby ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně týkajícímu se žalobce b), jenž se neodvolal proti výroku o své povinnosti platit náklady zastavovaného řízení, aplikoval § 150 o. s. ř. Odvolací soud odvolání žalobkyně a) proti výroku VI. napadeného rozsudku odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. Důvodem je skutečnost, že ve vztahu k výroku týkajícímu se žalobce b) není odvolatelka - žalobkyně a) legitimována, když jí výrokem VI. napadeného rozsudku nebyla způsobena újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu. Navíc ani z hlediska přísných podmínek podle § 150 o. s. ř. by nebylo možno odvolání vyhovět

24. Stejně tak, jak odvolací soud postupoval shora uvedeným způsobem vůči odvolání žalobkyně a), postupoval i ve vztahu k odvolání žalovaného proti výroku IV. napadeného rozsudku a odvolání žalovaného v tomto rozsahu odmítl, když uvedeným výrokem napadeného rozsudku nemohla vzniknout žalovanému újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu.

25. Soud I. stupně rozhodl ve výroku III. správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení státu, když žalobkyně a) nebyla úspěšná pouze v nepatrné části předmětu řízení.

26. Konečně podle odvolacího soudu soud I. stupně rozhodl správně též o nákladech řízení. Žalobkyně a) nebyla úspěšná pouze v nepatrné části a z toho důvodu by jí náležela plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Za situace, kdy byl soud I. stupně povinen hradit náklady advokátovi ustanovenému žalobkyni a), tyto náklady uhradí státu neúspěšný žalovaný ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř. státu.

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen uhradit České republice Krajskému soudu v Českých Budějovicích náklady, které vznikly ustanovené zástupkyni v odvolacím řízení a budou určeny samostatným usnesením soudu I. stupně. Na soudu prvního stupně bude posoudit správnost vyúčtované odměny a nákladů ustanovené zástupkyně, jak toto vyúčtování bylo založeno do spisu po ukončení jednání odvolacího soudu.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.